HOBOJ
(A: Oboe / N: die Oboe / I: Oboe / zkratka Ob.)
Hoboj vznikl ve Francii na počátku 17. století (tedy v baroku) z diskantového bomhartu.
V polovině téhož století se pak společně s fagotem stal nejdůležitějším dřevěným dechovým
nástrojem orchestru. Jím zůstal až do vynalezení klarinetu.
V baroku byl obecně zvuk dvouplátkových nástrojů velmi oblíbený, a v některých barokních
skladbách byly tyto nástroje používány ve skutečně velké míře. Např. Haendel má ve své
slavné orchestrální suitě „Vodní hudba“ sekci hobojů+fagotů, která čítá dohromady 30 - 40
nástrojů, viz ukázka v materiálu Videa.
Dnes je standardem počet 2+2.
Až do počátku 18. století měl hoboj pouze dvě klapky, a pro jeho výrobu se používalo tradiční
evropské dřevo zimostráz (ten je výrazně měkčí než dnes používána tvrdá exotická dřeva, což
má velký vliv na zvuk nástroje). Postupně byl mechanismus hoboje vylepšován, až i on přešel
v polovině 19. století na Böhmův systém.
Dnes má hoboj 9 – 14 klapek a je vyroben z grenadillového dřeva. Je dlouhý 59 – 64 cm a má
kuželovité (kónické) vrtání trubice.
Skládá se ze 3 dílů: vrchního, spodního a zvonovitého ozvučníku.
Plátky jsou připevněny na kovovou rourku. Ta společně s dvojitým plátkem tvoří tzv. strojek,
který je dlouhý asi 6-7 cm. Kvalita strojku má zásadní vliv na barvu tónu.
Hoboj je v ladění in C, notuje se v houslovém klíči tak jak zní.
Chromatický rozsah od h (s b-klapkou od b) do f3 (případně i g3).
h – f3
Tento psaný rozsah platí (podobně jako u flétny) pro všechny druhy hobojů. Podle délky
různých druhů hobojů se pak reálný znějící rozsah mění (rozsah se transponuje dolů
s ohledem na prodlužující se délku dalších druhů hoboje).
Hoboj je schopen hrát chromatické, diatonické a akordické běhy v legatu i staccatu, avšak jen
v omezené rychlosti. Typické je časté používání melodických ozdob.
Doménou nástroje je lyrická kantiléna, v níž je možné naplno využít výjimečné možnosti
výrazové práce s tónem.
V symfonickém orchestru jsou tradičně 2 hoboje + 1 anglický roh (altový hoboj)
V jazzové a populární hudbě se s hobojem setkáme poměrně zřídka. Ve vyšších polohách má
zvuk podobný sopránovému saxofonu (který vznikl mnohem později než hoboj).
SHRNUTÍ
Původ: Francie, 17. století
Velikost: 59 – 64 cm
Materiál: grenadillové nebo zimostrázové dřevo
Stavba: 9 – 14 klapek, kuželovité vrtání, 3 díly
Ladění: in C
Rozsah: (b) h – f3 (g3)
Rejstříky: hluboký h-fis1 drsný, obtížně hratelné piano
střední g1-g2 měkký, kantilénový
vysoký gis2-f3 ostrý, mečivý
Užití: symfonický orchestr: 2 hoboje + 1 anglický roh
velký dechový orchestr, komorní a sólová hra
