Tomsová, J. 2014. Dvojí život Sennefera z Dér el-Medíny

E-LOGOS, 2004

2008

Ke stopadesátému výročí narození sociologického klasika S kulturním obratem v sociologii objevili jsme kulturního Durkheima [Alexander et al. 2005; Pickering 2000]. Kulturního Simmela objevovat netřeba, z jeho textů jsou jeho kulturní sklony dostatečně zřejmé. Jen jsme si toho -oslněni obratem současnějším, tak hlasitě ohlašovaným -jaksi nevšimli, nebo nám to dosud nestálo pořádně za zmínku. A proč by stálo, když nejde o žádný převratný objev? Zatímco Émile Durkheim se dočkal svého teoretického znovuzrození coby kritického myslitele a předchůdce kulturní sociologie a ke 150. výročí jeho narození mu navíc byla v květnu věnována velká konference (ovšem v Bratislavě, zejména záslužnou péčí Zuzany Kusé ze Slovenské akademie věd), Simmelovy letošní stopadesáté narozeniny slavíme nanejvýš soukromě, a to alespoň v jednom případě ještě pouze proto, že je má ve stejný den jako autor tohoto medailonku. A jeho přínos ke kulturní sociologii prochází dosud bez zvláštního povšimnutí. Paradigmatické obraty se již dávno staly součástí akademického a intelektuálního marketingu, podobně jako ohlašování konců nebo alespoň přezrálosti naší doby a jejích institucí. Čas od času ale není od věci udělat namísto obratu důkladný přemet vzad a podívat se na sebe očima předchůdců, kteří ještě hleděli přímo, neboť deklarativní otočky jim byly stejně cizí strategií jako akademická jistota "všeobecně uznávané vědecké metodologie", která dnes znamená moc -a příliš často říká málo. 1 Jejich autorskou ambicí byla sdělnost, čerstvá výpověď o sociální zkušenosti, méně již účelová sebeinterpretace vlastní výjimečnosti v akademickém poli nebo stejně účelové a samoúčelné vyhovění institucionalizovaným předpisům akademického provozu. K oněm předchůdcům patří Simmel i Durkheim. Ano i Durkheim, se svým vlastním kulturním obratem a se svým důrazem na metodu a výjimečnost disciplíny, kterou pomáhal již pevně usazovat v akademickém prostředí. Obojí je u něj totiž vedeno úsilím vidět lépe a vypovídat přesněji. Jeho Pravidla učila odhalovat na první pohled neviditelné, dostat i statistiku a pojmovou disciplínu do služeb sdělné výpovědi, nikoli z nich pro sociologický zrak a sdělení vystavět neproniknutelnou hráz. Georg Simmel, estét a německý akademický intelektuál starého střihu, se statistickými údaji nepracoval -a možná je to škoda, při jeho nesmírné sociologické představivosti. Za to nám přesvědčivě ukázal, jak velkou analytickou hodnotu má kreativní používání abstraktních pojmů. Byl to koneckonců on, kdo obohatil základní pojmový slovník sociologie o koncepty jako sociální role,

Již v roce 1907 si Fischer v souvislosti s motivy "odporu proti fatu" a "ohromného, drtivého vítězství osudu nad smrtelníky" povšiml hölderlinovského motta "Des Herzens Woge schäumte nicht so schön empor und würde Geist, wenn nicht der alte stumme Fels, das Schicksal, ihr entgegenstände" na prahu Hofmannsthalova dramatu Ödipus und die Sphinx. 1 Na jaře a v létě 1910 na pražské českojazyčné filozofické fakultě přednášel na téma "Z literárních dějin německého individualismu (Nietzsche)": vykládaje o "N. úmyslu napsati tragédii Empedokles", vyzdvihl zde Hölderlina jako Nietzschova "nejmilejšího básníka", "v tolika ohledech s ním úzce spřízněného (láskou k Řecku, stejnými náměty, nenávistí k Německu, duševní chorobou)". 2 Podstatné místo Hölderlinovi vyhradil také o dvacet let později v rámci přednáškového cyklu Romantika, drženého tamtéž v zimním semestru 1930/1931: pojednal jej-spolu s Jeanem Paulem-jako "předchůdce", jako básníka a filozofa, rozkročeného "mezi klas. a romt.". 3 Co se otištěných textů týče, nevěnoval však Hölderlinovu dílu žádný monograficky zevrubný komentář a překladatelsky je spíše obcházel. Vzhledem k výsostné pozici, do níž ho přitom průběžně, ačkoli spíše jen letmo kladl, je to překvapivé. Z mnoha Hölderlinových básní přeložil Fischer jen tři:

HISTORICKÁ SOCIOLOGIE, 2014

Simmel's social theory, namely his formal sociology, has long been considered if not dead, then of little relevance for contemporary sociological theories. This study is an attempt at proving the contrary. Our aim is to show that Simmel's social ontology can be seen as a form of semiology, i.e. a complex body capable of integrating seemingly irreconcilable segments of society into a social science of signs, thus showing that his "social grammar" is a true social theory of sign systems. A keystone which helped us span the bridge between society and language, linguistics and sociology, was the concept of value. By dint of Simmel's theory of economic value we try to connect his social theory, on which it lies, with his theory of sign-money, which it supports. Simmel's social theory is based on an unorthodox concept of interaction, whose main qualities are that of perfect synchrony and unity that is dealt with by Simmel on the empirical as well as experience level. The puzzling term of form is revealed as Simmel's attempt to conceptually grasp this synchronic dimension of interaction. Simmel's theory of economic value is seen as an extension of Simmel's formal sociology. Simmel conceives value as a relation between two processes of valuation brought about within the exchange as a form of interaction. Money is the physical representation of this relation. To prove that Simmel's social theory can be regarded as a fully-grown theory of sign systems, as well as to elaborate our analysis of his social theory, we use the conceptual apparatus of Saussure's linguistics showing that not only does Simmel's theory imply all Saussure's key concepts, but it also solves some of its blind spots in contemporary sociology and spans the so far unsurpassable gulf between the individual and society or structure and development.

2013

2015

Mohyla 1 na přibližně kruhovém půdorysu o průměru 9 m byla navršena do výše asi 1,60 m z prachovito-hlinitého materiálu promíšeného velkým množstvím druhotně přemístěných nálezů mezolitického a neolitického stáří (obr. 1). Násyp překrýval vnitřní polokulovité jádro o průměru 1,20 m, vyskládané do výšky 1 m ze středně velkých kusů místní žuly. Podobné kusy žuly byly použity k vytvoření kamenného límce na bázi obvodu mohyly, v době výzkumu již překrytého sesouvajícím se násypem, a zčásti i jejího pláště (obr. 2). Pod kamenným jádrem se nacházelo ústí krátké, k západu se svažující rampy, která byla v horní části vyplněna menšími žulovými kameny uloženými v západovýchodním směru. Rampa vedla do severojižně orientované malé pohřební komory, původně duté, v době výzkumu však již zčásti zasypané. Přímo nad pohřební komorou bylo na bázi mohyly při jihozápadním okraji ústí rampy nalezeno větší množství uhlíků (o velikosti až 2-3 cm) z ohniště. Navzdory pokusu o vykradení hrobu, jehož stopy byly patrné na temeni mohyly (viz obr. 1), obsahovala pohřební

Caritas et veritas, 2015

V prvním loňském čísle Časopisu zdravotnického práva a bioetiky publikoval JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc, tehdy ředitel Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové, článek nazvaný "K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince", 1 v němž obhajuje zavedení praxe nucených interrupcí a infanticidy "těžce malformovaných jedinců", a to bez souhlasu rodičů, na základě rozhodnutí lékaře. Článek byl prezentován jako výstup projektu Rozvoj a podpora multidisciplinárního vědecko-výzkumného týmu pro studium současné rodiny na UHK (RODINA-UHK-CZ.1.07/2.3.00/20.0209). 2 Na webu Zdravotnické právo a bioetika se v zápětí rozvinula krátká diskuse, 3 v níž bylo poukázáno na velmi nízkou vědeckou úroveň článku a morální odpudivost autorem hájených tezí. Šéfredaktor Tomáš Doležal rozhodnutí redakce článek publikovat obhajoval s tím, že si sice není jist jeho vědeckou úrovní, nicméně nakonec se redakční rada rozhodla jej publikovat, neboť "je to příspěvek, který by mohl vyvolat ostrou reakci a třeba i polemiku již na odbornější úrovni", a "nejvhodnější obranou je diskuse a argumentační obrana, resp. racionální analýza prokazující, že teze zastávané autory je možné vyvrátit". 4 Následně se ukázalo, že Mitlöhnerův článek je autoplagiát, článek totiž již (s drobnými odchylkami) vyšel v časopise Československé zdravotnictví (1986). 5 Poté co se redakční rada o této skutečnosti dozvěděla, vydala následující prohlášení: "Vzhledem k tomu, že byl redakci ČZPaB doručen podnět, který se týká původnosti článku JUDr. Mitlöhnera-K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince, byla redakční rada nucena se tímto podnětem zabývat. Jednou z podmínek možnosti publikace článku je skutečnost, že příspěvek nebyl dosud publikován ani není v současnosti zaslán do jiného časopisu pro posouzení (nebo bylo podáno vysvětlení v Komentářích pro editora). Toto pravidlo je obsaženo v Pokynech pro autory a je nezbytným předpokladem pro publikaci článku. Tato podmínka byla v případě článku JUDr. Mitlöhnera porušena, neboť příspěvek byl již

Petr Brandl - mistr barokní malby, 2013

The painter Peter Brandl (1668 Prague – 1735 Kutná Hora) belongs among the foremost representatives of Czech Baroque art, along with the sculptor Matthias Bernhard Braun and the architect Giovanni Santini-Aichel. This trio of artists all exerted a formative influence on cultural developments in Bohemia at the end of the 17th and beginning of the 18th centuries, and all are justly regarded as an integral part of the broader European artistic production of extremely high merit of the time. The aim of the present publication is not to provide an exhausting survey of Brandl’s life and his oeuvre, but rather a brief analysis of selected major aspects of his work. Therefore greater space has been deliberately dedicated to reproductions of Brandl’s paintings that are most representative of his unique qualities as an artist, his style, brushwork and technique.

Pro-Fil, 2017

Studie analyzuje podmínky a specifika, které vedly k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornarová. Autoři zpřítomňují širší dobový kontext této výjimečné události. Upozorňují na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornarové získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení. Z nich autoři vyzdvihují zejména tradici intelektuálních center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; otevřený přístup univerzit, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornarové. Na závěr jsou zmíněny další filozofky a vědkyně 17. a 18. století.

Acta Musei Nationalis Pragae – Historia litterarum

The subject of this paper is an analysis of manuscript and printed sources on the pilgrimage site of Sepekov (Písek district). These comprise texts written between the 1730s and the 1780s. Thematically, these are mostly books of miracles, which were intended to record miraculous events in writing and (in the case of printed sources) to spread awareness of the existence and importance of the pilgrimage site; however, they also contain information on the history of Marian devotion in Sepekov. Most of these works are anonymous; nevertheless, since the books of miracles were mostly written by parish priests, the identification of the likely authors is based on the analysis of the staffing of the church administration in Sepekov by the Strahov Premonstratensians. An interesting aspect is the intermingling of the works of the Premonstratensians and the local layman, teacher and sacristan František Strejček.