Academia.eduAcademia.edu

Synesthesia and Virtual Art

E-LOGOS

Abstract

The aim of this study is to proof the hypothesis that virtual art may be considered to be a provider of a specific form of synesthetic experience and that weak synesthesia serve as a basis for artistic practice. These assumptions are based on the thought that synesthetic experience evoked by a piece of art (especially by multisenzoric installations, but not only by those) and experience of a synesthetes are connected by one basic element, which is creating new connections between the senses, evoking and stimulation of one of these senses by acting on another – therefore their cooperation. Based on the analysis of the practical examples of current virtual artwork it will be shown that virtual art can provide synesthetic experience even for non-synesthetes – thanks to its binary code-based constitution, which allows the translation among different types of media. At the theoretical level, it will be proved that weak form of synesthesia can truly be considered to be the basis of artist...

Key takeaways

  • Cílem této studie 2 je potvrdit hypotézu, že virtuální umění může být považováno za zprostředkovatele určité formy synestetické zkušenosti a že synestezie v oslabeném slova smyslu je základem umělecké praxe.
  • Zajímavé také je, že silná synestezie bývá zpravidla (i když ne vždy) jednosměrná, tedy že když například při poslechu určitého tónu vidí synestetik žlutou barvu, neznamená to, že by při pohledu na žlutou barvu slyšel onen tón.
  • V této své studii chci dokázat, že ačkoliv synestezie byla v umění přítomná již dříve, a že již dříve s ní umělci vědomě pracovali, především virtuální umění, díky svým technologickým možnostem, je schopno synestetickou zkušenost zprostředkovat nejuceleněji a nejsilněji.
  • Psychologické experimenty ukázaly, že v optické obrazy mohou se překládat i dojmy čichové, chuťové, hmatové, pokožkové, dojmy tělesného blaha i bolesti; že lze přiřknout barvu číslicím, týdenním dnům, vokálům (Rimbaud) a jiným systémům."
  • Podstatným zjištěním tohoto výzkumu je, že tuto schopnost má digitální umění díky tomu, že prostřednictvím svého binárního charakteru umožňuje rychlý a bezproblémový překlad smyslových dimenzí konkrétního díla, například digitálního zvuku do digitálního obrazu a zpátky.