D. Widlöcher, Psicoanalisi e psicoterapie

2005

Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?

Caritas et veritas, 2020

Článek se zabývá významem spirituality v péči o terminálně nemocné pacienty. Vychází z předpokladu, že duchovní rozměr je jednou ze základních dimenzí lidské existence a je třeba s ním počítat i v péči o nemocné. Následně představuje refl exi stávajícího užívání pojmu spiritualita v odborném diskurzu pomáhajících profesí a poukazuje na určité obtíže, které se v defi nicích spirituality objevují. V další části je představena vlastní defi nice spirituality, která se opírá jak o teoretické promyšlení pojmu, tak i o praktické zkušenosti z konkrétního hospicového zařízení. Jedním z důležitých rozměrů pomáhajících profesí je otázka smyslu života, ze které se pak odvíjí i celá řada dalších otázek a v neposlední řadě i přístup k jiným rozměrům lidské existence, které jsou v zorném poli sociální práce, např. psychická nebo sociální rovina. Otázka smyslu života je přitom úzce spojena s pojmem "spiritualita", který má svůj jasný význam v náboženském diskursu, ale v oblasti sociální práce, kde se stále více používá, je jeho význam dosti neostrý a nejasný. Tento článek se zabývá místem spirituality v návaznosti na celostní pohled na člověka a z toho vycházejícím významem slova "spiritualita", který by co nejvíce odpovídal jeho používání a přitom dosáhl určité jasnosti. S ohledem na relevantní literaturu a na zkušenost s klienty sociální práce pak bude předložen pokus o vyjasnění tohoto pojmu pro sociální práci. Tyto úvahy budou konfrontovány se zkušeností z jednoho hospicového pracoviště. Cílem přitom nebude podat defi nitivní vyjasnění místa spirituality v sociální práci, ale spíše na základě dostupných teoretických úvah a praktických zkušeností vymezit další směr zkoumání, které by mělo vést k lepšímu pochopení spirituálního rozměru člověka a tím i ke zlepšení úrovně sociální práce.

2005

Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?

Soudobé dějiny (Contemporary History), 2017

Adéla Gjuričová "Normalizace nám nevadila, řekl bych dokonce, že jsme ji naopak využili," prohlásil Jaroslav Skála pár let po konci státního socialismu na adresu psychoterapeutického výcviku SUR, který s kolegy založil na sklonku šedesátých let. 1 Dále vysvětloval, že se do něj v sedmdesátých a osmdesátých letech hlásilo tolik zajímavých lidí z lékařských a pomáhajících profesí právě proto, že byli po krachu pražského jara nespokojení a v některých případech i neschopní pracovat se svými klienty. "Normalizace" byla pro příslušníky první generace vzešlé ze vzdělávacího systému SUR i pro jejich školitele časem, kdy oni sami mohli zrát, zatímco se jejich výcviková metoda vyvíjela k oné unikátní podobě, na niž pak velká část české psychoterapie navázala v devadesátých letech a jež je dodnes oceňována i v zahraničních odborných kruzích. Málokteré oborové společenství si dovoluje vzpomínat na "normalizaci" v někdejším Československu takovým způsobem. Skálovy paměti Lékařův maraton dokonce postrádají i velké historické přelomy let 1948 či 1989; přední odborník na léčbu závislostí na alkoholu a nestor psychoterapeutické komunity jako by je ke svému vyprávění o zdrojích a zrání odborných inovací nepotřeboval. 2 Kde se ta odtažitost od tradičních "velkých dějin" bere a jak to, že si ji dovoluje právě obor, který tolik těžil z politické a ekonomické liberalizace po roce 1989? V tradičním historickém výzkumu se potkávání s psychodisciplínami, jak budou v tomto textu společně nazývány psychiatrie, psychologie a některé další profese

2016

Východiska: Bezdicek, Preiss a Dockalova (2009) a Preiss a Macudova (2012) sledovali pocet publikaci ceských docentů a profesorů psychologie a zhodnotili ji jej jako nedostatecný – samotne množstvi publikaci vsak neřika nic o jejich kvalitě. Jednim z ukazatelů kvality výzkumu je jeho replikovatelnost, ktera je přitom jednim z nosných temat soucasne světove psychologie. Ukazuje se totiž, že přinejmensim cast psychologickeho výzkumu replikovatelna neni (zejm. Open Science Collaboration, 2015; Klein a kol., 2016) a že nalezene efekty ve skutecnosti neexistuji. Naopak efekty, ktere existuji, mohou zůstat skryty v důsledku spatně naplanovaneho výzkumu a nizke sily testů. Cile: Představime statisticke postupy pro odhad replikovatelnosti výzkumu a aplikujeme je na ceske psychologicke publikace. Soubor: Vzorek byl nahodně vybran ze vsech ceských casopiseckých publikaci indexovaných na Web of Science, u nichž bylo možne ziskat full-text a ktere testovaly alespoň jednu hypotezu. Ke každe publ...

Pro-Fil, 2017

Studie analyzuje podmínky a specifika, které vedly k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornarová. Autoři zpřítomňují širší dobový kontext této výjimečné události. Upozorňují na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornarové získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení. Z nich autoři vyzdvihují zejména tradici intelektuálních center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; otevřený přístup univerzit, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornarové. Na závěr jsou zmíněny další filozofky a vědkyně 17. a 18. století.

Svět literatury

The text is a review study of Tomáš Koblížek's book. After an introductory summary of the book, we discuss three main issues: 1) the simplistic conception of Edmund Husserl's "phenomenology of speech", 2) the insufficient analysis of basic concepts, especially language as "expression", 3) the adoption and emphasis of the disjunctive conception of two ways of seeing speech-original and scientific-in the wake of H. Pos. We argue that it is the third issue in particular that undermines the final section of the book, which introduces the conceptual dimension of speech. In Koblížek's conception, the theorization of ethics becomes possible only by returning to an "originary" consciousness of language and is incompatible with a scientific stance. We suggest that, in our view, the contradiction is not so strong and a merger of the two is-even in the spirit of the "Saussurean postulates"-possible.

Psychiatrie pro praxi, 2005

Úvod Poruchy příjmu potravy, ať mentální anorexie nebo bulimie, se staly v posledních desetiletích často řešeným problémem v ordinaci pedopsychiatra. Vzrostla incidence mentální bulimie, objevuje se hodně adolescentek, které mají atypické formy anorexie nebo bulimie. Přibylo také literatury (4, 6, 7), která se tomuto problému věnuje, stejně jako odborných konferencí, na kterých se tyto problémy diskutují. Už v první části, kdy jsme uváděli přehled nejpoužívanějších metod kognitivně behaviorální terapie, jsme zmiňovali operantní podmiňování, tedy postup, který se používá v léčbě těchto pacientek na specializovaných odděleních. Jedná se o metodu, při které je žádoucí chování posilováno (odměňováno). Obvykle je s každou pacientkou vypracována terapeutická smlouva, tedy jistý plán změn v jejím chování a hmotnosti, což ji postupně vede k předem stanovenému cíli. Vzhledem k tomu, že spolupráce je s pacientkou zvlášť na počátku léčby obtížná, zdá se právě metoda přesně definovaného operantního podmiňování hluboce smysluplnou. Klinická praxe to potvrzuje. Stejné postupy jsou obvykle základním modelem léčby i na řadě jiných pracovišť v Evropě. Podobnou terapeutickou strategii se obvykle snažíme uplatňovat i v běžné ambulantní praxi, v jejím průběhu však narážíme na zásadní problémy. Jedním z nich je klasická zkreslená představa o vlastním vzhledu (pozn. v odborné literatuře se vžil anglický termín "deviace body image") (1, 2, 8) (obrázek 1). Dalším problémem je pak velký strach ze změny těla, strach z tloušťky. Oba tyto symptomy jsou základními charakteristikami nemoci. Je důležité jim rozumět, abychom s nimi mohli pracovat. Teoretická východiska Podle A. T. Becka, zakladatele kognitivní terapie, je primární dysfunkční kognicí (myšlenkou a současně představou) u dívky s anorexií kognice, že je "tlustá nebo neforemná" (5). Hovoří se často o zkresleném vnímání vlastního těla (poruše body image). Body image, tedy před-stava vlastního těla, je termín poněkud vágní-vztahuje se k tělesnému vzhledu a není přitom synonymem téhož. Jak vzniká zkreslená představa o svém tělesném vzhledu a jak s ní pracovat?

E-LOGOS, 2004

Sociologicky Casopis-czech Sociological Review, 2010