Papers by Kulturne Dejiny (Cultural History)
Kultúrne dejiny Supplement 2024, 2024
.
Kultúrne dejin, 2024
Current issue of Kultúrne dejiny!
Slovo na úvod Foreword v ktorom sa spojenie vladárskej moci a antickej filozofie predstavuje ako ... more Slovo na úvod Foreword v ktorom sa spojenie vladárskej moci a antickej filozofie predstavuje ako základ, resp. ideál dobrej správy štátu. Na záver je milou povinnosťou poďakovať autorom a čitateľom. Do redakcie dostávame pomerne veľké množstvo textov, ktoré sa pokúšajú objektivizovať kultúru ako historický celok a vnímať ju ako čosi podstatné. A za to vám patrí vďaka.
Kultúrne dejiny, 2023
Slovo na úvod Foreword Zamyšlení nad fungováním časopisu Kultúrne dejiny Zamyšlení nad fungováním... more Slovo na úvod Foreword Zamyšlení nad fungováním časopisu Kultúrne dejiny Zamyšlení nad fungováním časopisu Kultúrne dejiny píši v okamžiku, kdy dochází ke "střídání stráží" v jeho vedení. Po mnoha letech v jeho čele končím v pozici vedoucího redaktora. Změna je o to výraznější, že zároveň končí i výkonný redaktor časopisu Ján Golian. Takový okamžik je jistě vhodný k hlubšímu zastavení a jisté reflexi. Hlavními hybateli časopisu byli dlouhou dobu Jaroslav Nemeš a Peter Zmátlo, které jsem doplňoval já. Když z vedení časopisu odešel J. Nemeš, zůstali jsme na časopis sami s P. Zmátlem. Velice brzy nás ale doplnil v pozici výkonného redaktora J. Golian. Po dobrovolném odchodu P. Zmátla v březnu 2022 pak hlavní tíha stála na mně a J. Golianovi. Za jakéhokoliv vedení časopisu, na kterém jsem se podílel, jsme vždy dbali na vysokou odbornou úroveň publikovaných článků. Byla to absolutní priorita. Pokud jsme se nebyli schopni shodnout v nejužším vedení časopisu ohledně úrovně zaslaného textu, obraceli jsme se na specialisty na dané období dějin v rámci redakční rady časopisu. Teprve poté, co jsme se dohodli na tom, že do časopisu dodaný text splňuje metodologická a odborná kriteria a tematicky zapadá do koncepce časopisu, předávali jsme text do recenzního řízení. Je třeba konstatovat, že většinou cca 70-80 % do redakce zaslaných textů zmíněná kriteria nesplňovalo. Převažovaly texty velmi slabé odborné úrovně, které nebyly založeny na dlouhodobém pramenném výzkumu. Šlo o práce přehledového typu, které neřešily žádné badatelské otázky. Často jsme měli v rámci nejužší redakce pocit, že autoři postupně obesílají mnoho časopisů se svými texty s tím, kdyby se náhodou někde podařilo "uchytit". Tuto skutečnost nám potvrzoval fakt, že mnoho dodaných článků nemělo formální úpravu v té podobě, jak časopis vyžadoval a měl zveřejněno na svých webových stránkách. Postupně jsme došli k závěru, že takové texty vrátíme, protože pokud si autor nedá práci s tím upravit text do podoby požadované v časopise, svědčí to o jeho nízkém zájmu právě v takovém časopise publikovat. Kdo byli nejčastější zasilatelé textů do časopisu? Jednoznačně se jednalo o dvě kategorie: doktorandi historických a příbuzných oborů a pak zahraniční texty geograficky spadající do východní části Evropy a Asie. Metodologická a odborná úroveň takových textů byla velmi bídná. Jejich autoři často vycházeli ve svých textech jen z literatury či jen z jednoho pramene. Že bychom obdrželi odborně vyvážený text, ze kterého by bylo zřejmé, že je výsledkem mnohaletého podrobného pramenného výzkumu, bylo výjimkou. Přesto, že časopis měl velký "odpad" textů, vždy měl co publikovat. Naše zkušenost byla taková, že pokud text prošel přes první kolo interního posouzení v rámci vedení časopisu a redakční rady, tak pak většinou "zvládl" i kolo druhé (nezávislé anonymizované posouzení nejméně dvěma opo
Kultúrne dejiny, 2023
/ 1 Slovo na úvod Foreword In memoriam Peter Zmátlo Človek sa ako jedinečná bytosť počas svojho ž... more / 1 Slovo na úvod Foreword In memoriam Peter Zmátlo Človek sa ako jedinečná bytosť počas svojho života stáva súčasťou väčších spoločenstiev, ktoré pretvára osobitným spôsobom, pomáha ich budovať a formovať ich identitu. Táto identita však nie je v kongruencii, v zmysle zhody unitárnej, ale v rôznorodosti, ktorá vytvára pestrosť. Spoločnosť bez mnohotvárnosti je dvojrozmerná. Jej obsah sa rýchlo vyčerpá, stagnuje a napokon zaniká. Práve mnohofarebnosťou vznikajú 3D štruktúry, ktoré svojím obsahom vytvárajú nekonečné variácie. Človek je tak zásadným prvkom takejto štruktúry, ktorá je v neustálom vývoji a premene. V našom ľudskom "systéme" hrá zásadnú úlohu plynutie-starogrécke panta rhei. Na čas by sme sa však nemali pozerať ako na absolútnu veličinu, ktorá drví všetko svojou neúprosnosťou a podlieha jej každá bytosť-ako v mlynských kameňoch, ale ako na veličinu, ktorá bez ľudí a ich životov v podstate nemá zmysel. Zmyslom času a jeho pohybu by tak mohol byť ľudský život. Plynutie času sa napĺňa v ľudskej existencii a ľudská existencia sa napĺňa v čase. Kauzalita je síce širšia, no nie nadarmo sa hovorí, že "všetci sa boja času, len čas sa bojí pyramíd"-mŕtva hmota má totiž s časom inú dohodu, iný vzťah, iný deal. Človek, ako súčasť väčších celkov, či už rodiny alebo spoločnosti, je zároveň nositeľom pamäti. Vstrebáva informácie, triedi ich a odovzdáva ďalším generáciám. Ide o jedinečný systém, ktorý sa nepodobá nijakému inému spôsobu ukladania informácií, ktorý doteraz poznáme. Ľudská pamäť nie je klasický harddisk. Selekcia prebieha na základe zložitých mechanizmov, ktoré sa vytvárajú celý ľudský život a sú iné v detstve, mladosti, dospelosti a iné aj v starobe. Týmto sitom prechádzajú informácie a zážitky, ktoré v našej mysli vytvárajú zložitý a jedinečný systém. Na jeho základe sa potom prejavuje ľudská osobnosť svojimi názormi, konaním alebo myslením. Je to jeden z dôvodov, prečo niektorí ľudia v nás dokážu zanechať pozitívny a iní negatívny dojem. Určite, veľa závisí aj od nás a nášho pohľadu na okolitý svet, od našich názorov, od našej percepcie, no zásadným pre harmonický "akord" je rovnaká stupnica. Vysokoškolský učiteľ, historik Mgr. Peter Zmátlo, PhD., bol kolega, priateľ, človek, ktorý zanechával vo svojom okolí stále hrejivý pocit. Jeho "harmonický akord" bol vždy v súzvuku-súladný. Stretnutia s ním boli stále príjemným zážitkom plným humoru a dobrej nálady. Bol to priateľ, s ktorým stretnutie sa stalo chvíľou, ktorú si človek niesol dlho vo svojom srdci. Nekonfliktných ľudí, ktorých počas nášho života stretneme, je relatívne málo, a preto sú veľmi vzácni. Peter bol jedným z nich. Asi nikto z kolegov nemôže povedať, že ho videl nahnevaného alebo urazeného. Je ťažké si predstaviť, že by mal niekde nepriateľov alebo ľudí, ktorí by mu nežičili. Zároveň bol človekom, ktorý veľmi málo hovoril o tom, čo ho trápi a čo ho bolí. Málokto z nás vedel o tom, čo prežíval v ťažkých chvíľach svojho života. Na druhej strane veľmi rád hovoril o pozitívnych zážitkoch, stretnutiach, o študentoch. Na Katedre histórie Filozofickej fakulty Katolíckej univerzite v Ružomberku pôsobil od roku 1997. Toto jeho štvrťstoročné pôsobenie zanechalo hlboké stopy nielen v nás kolegoch, ale najmä v študentoch. Jeho bonmoty z prijímacích kona
Kulturne dejiny, 2023
/ 1 Slovo na úvod Foreword Quo vaditis, universitates Slovaciae? Slovensko je krajinou s pomerne ... more / 1 Slovo na úvod Foreword Quo vaditis, universitates Slovaciae? Slovensko je krajinou s pomerne bohatou tradíciou vysokoškolského vzdelávania. Na jeho území, v Bratislave, vznikla prvá univerzita s humanitným zameraním už v šesťdesiatych rokoch 15. storočia, známa pod menom Academia Istropolitana. Začiatkom 17. storočia bola založená cisárom Ferdinandom II. univerzita v Trnave, v tom istom storočí vznikla akadémia v Košiciach. V 18. storočí už existovala Banská akadémia v Banskej Štiavnici. Začiatkom 20. storočia, ešte pred vznikom ČSR, bola založená v Bratislave Alžbetínska univerzita zameraná na humanitné, právnické a medicínske vzdelávanie. Napokon, v r. 1919 sa zákonom zriadila prvá slovenská novodobá univerzita, Univerzita Komenského, ktorá vyrástla na základoch Alžbetínskej univerzity. Dnes je na Slovensku 41 vysokých škôl, verejných, štátnych, súkromných, a zahraničných. Študuje na nich okolo 130-tisíc študentov, z nich je okolo 20-tisíc zo zahraničia. Základnou otázkou ostáva, či búrlivý kvantitatívny rozvoj vysokého školstva na Slovensku v 20. storočí, zvlášť po novembri 1989, bol sprevádzaný aj kvalitatívnym napredovaním. Odpoveď je rovnako komplikovaná, aký zložitý je systém fungovania univerzít na Slovensku. Je všeobecná zhoda, že Slovensko univerzity potrebovalo a potrebuje. Zvlášť v 21. storočí je dynamika doby obzvlášť rýchla a ak chce štát obstáť v prudko meniacich sa spoločenských podmienkach a primerane reagovať na masívny technologický pokrok vo svete, nevyhnutne sa musí spoľahnúť na vzdelaných, kreatívnych a talentovaných jednotlivcov. Domnievam sa, že v prvej fáze vznikania a rozvoja moderných vysokých škôl na Slovensku, teda približne do 80. rokov 20. storočia, si univerzity splnili svoju úlohu. Tá spočívala v kreovaní slovenskej inteligencie vo všetkých oblastiach vedy, v humanitných, spoločenských aj prírodovedných. Na Slovensku je už x-tá generácia lekárov, inžinierov, učiteľov, ekonómov, vedcov, ktorí vyšli zo slovenských univerzít a prispievajú k úspešnému fungovaniu tejto krajiny. Dôkazom je štandardné postavenie Slovenska v štruktúrach Európskej únie a NATO. V 21. storočí však už nestačí vychovávať príslušníkov spoločenskej elity v štáte. Svet je stále viac kozmopolitný, čelí globálnym problémom, trápia ho klimatické problémy, pandémie, vojny, migrácie. Prudko sa rozvíja fenomén umelej inteligencie a výzvy s ňou spojené. Vyspelé štáty si to plne uvedomujú a masívne investujú do vzdelanostnej ekonomiky. Štáty, ktoré nezachytia včas globálne trendy vo vede, riskujú, že budú výrazne zaostávať za vyspelými spoločnosťami a stanú sa len "montážnymi dielňami" vysoko sofistikovaných štátov. Obávam sa, že to hrozí aj Slovensku. Ani jedna vysoká škola na Slovensku sa neumiestnila do päťstého miesta v renomovaných rebríčkoch najlepších univerzít na svete.
Kulturne dejiny, 2022
Obsah / Contents Štúdie, články / Studies, Articles Radomír VLČEK: Studium ruských dějin a retros... more Obsah / Contents Štúdie, články / Studies, Articles Radomír VLČEK: Studium ruských dějin a retrospektivní forma jejich výuky jako nástroje poznání nesvobody, despocie a totalitarismu / The study of Russian history and the retrospective form of its teaching as an instrument of knowledge of oppression, despotism
Kulturne dejiny, 2022
Slovo na úvod Foreword Skutečnost, že ruský stát byl oficiálně prohlášen impériem jako poděkování... more Slovo na úvod Foreword Skutečnost, že ruský stát byl oficiálně prohlášen impériem jako poděkování a projev úcty tehdejšímu ruskému panovníkovi Petru I. Alexejeviči (1689-1721), později známému pod chvalozpěvným přívlastkem Veliký, je známou věcí. Méně často si uvědomujeme, že se za tímto krokem skrývala snaha sebedefinovat Rusko jako výjimečnou světovou mocnost. To navzdory tomu, že se s ním západní země zdráhaly uzavřít vojenskou konvenci, byť i tehdejší osmanské nebezpečí bylo pro všechny velkým traumatem, a Rusko právě od Osmanské říše (a jejich spojenců Krymských Tatarů) ještě v této době utrpělo sérií porážek. Rusko tím, že se prohlásilo impériem, si alespoň nominálně vytvářelo obraz přerodu od "pouhého" carství k mohutnému celku, "impériu". Co přitom toto "nové" impérium skutečně realizovalo, to byl expanzionismus a kolonialismus. Rusko v nich již mělo tradici. Zejména od doby Ivana IV. Vasiljeviče zvaného Hrozný (1533-1584) došlo k završení procesu tzv. sbírání ruských zemí, což bylo sjednocení ruských knížectví pod dominantu Moskvy-vytvoření Moskevštiny (Moskovii). Téměř současně byla zahájena její expanze za hranice evropské části Ruska, zejména na Sibiř. To vše bylo důkazem existence státu, který se hodlá prosadit jako jeden z nejvýznamnějších a mocensky nejsilnějších. Dobytím a kolonizací Kazaňského a Astrachaňského chanátu si Ivan IV. definitivně vypořádal účty s některými rezidui kdysi mocné a Rusko mnohokrát ohrožující Mongolské říše. Nepodařilo se mu však porazit Krymský chanát, stejně jako jeho vážnými soupeři za hranicemi zůstali Poláci (Polsko-litevská unie) a Osmanská říše. Zejména Poláci se pak na úkor Ruska prosadili na počátku 17. století. Ve vrcholné fázi, jak se v ruské historiografii uvádí, smutných časů-smuty, Poláci dokonce několik let okupovali moskevský Kreml. Na toto trauma nejen představitelé ruské moci, ale ani širší veřejnost dlouho nemohla zapomenout. Především proto, že jej oficiální ideologie po staletí spojovala se zvláštní podobou ruského vlastenectví. Takovou, která se důsledně vymezovala do podoby "my"-dobří, spravedliví a mírumilovní a "oni"-ti, kteří nám nic nepřejí, čekají jen na naše oslabení, v ničem nám nevěří a nechtějí nás tolerovat. Toto neustálé vštěpování strachu z nebezpečí, které Rusům ze zahraničí hrozí, se v moderní době posunulo k celému tzv. Západu, v současné době institucionalizovaného v NATO, Evropské unii a USA. Skutečnost, že k nim jistou dobu tenduje Ukrajina, je stále zřetelněji chápána jako zlovůle těch, kteří chtějí Rusko znovu pokořit. Stejně jako Poláci za časů smuty, Napoleon na počátku 19. století, spojené britsko-francouzské síly prostřednictvím Krymské války, Rakousko-Uhersko a Německo za 1. světová války, Německo za 2. světové války, celý Západ včetně USA během studené války atd. Rusko se prý jen trpělivě brání, ostřeji vystupuje jen tehdy, je-li to skutečně nezbytné. Tedy, hrozí-li rezidua fašismu, jehož projevy se stávající ruská propaganda snaží připsat ukrajinským snahám o samostatnost. Vrátíme-li se zpátky, k "příběhu" smuty, pak vytane skutečnost, že z potupy od katolických Poláků se Rusové vymanili zásluhou domobraneckého hnutí, za nímž stála mimořádná aktivita duchovních hierarchů, především patriarchy Hermogena (1606-16012). Mladý car Michail (1613-1645), příslušník nové vládnoucí dynastie Romanovců, si vytknul cíl upevnit ruský stát a učinit z něj celek, jenž bude schopný konkurovat nejmocnějším zemím světa. Na vrcholu tohoto snažení stály kroky jednoho z Michailových nástupců, Petra I., a jím zrealizovaný "přechod" Ruska do po
Kultúrne dejiny, 2022
/ 1 Slovo na úvod Foreword Vzpomínka na Petra Zmátla Nikdy mne nenapadlo, že budu muset psát násl... more / 1 Slovo na úvod Foreword Vzpomínka na Petra Zmátla Nikdy mne nenapadlo, že budu muset psát následující text. Ne že bych něco měl proti psaní Úvodníku do Kultúrnych dejín. Nikdy mne nenapadl takový obsah. Zcela náhle a nečekaně nás 3. března 2022 navždy opustil náš kolega a přítel Peter Zmátlo. Byl pro katedru a časopis nepostradatelný. Stačí si otevřít poslední číslo Kultúrnych dejín z roku 2021. Peter Zmátlo do něho přispěl Úvodníkem a pak rozhovorem s mou osobou. Mělo se jednat o bilancování mého působení v historické komunitě u příležitosti kulatého životního jubilea. Místo toho to byl poslední Petrův příspěvek do časopisu, kterému se tolik věnoval a tolik mu obětoval.
Obsah / Contents Štúdie, články / Studies, Articles David PAPAJÍK: K nezdařeným založením klášter... more Obsah / Contents Štúdie, články / Studies, Articles David PAPAJÍK: K nezdařeným založením klášterů v českých zemích ve středověku na příkladu tržeckého kláštera / On failed attempts at founding monasteries in the medieval Czech lands using the Tržek monastery as an example .
Kultúrne dejiny / Cultural history, 2021
/ 1 Slovo na úvod Foreword K jubileu Katedry histórie Katedra histórie Filozofickej fakulty Katol... more / 1 Slovo na úvod Foreword K jubileu Katedry histórie Katedra histórie Filozofickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku si v tomto roku pripomína veľmi milé jubileum. Ubehlo 25 rokov od chvíle, čo sa v Ružomberku začalo s vysokoškolským vzdelávaním študentov v odbore história. Spočiatku išlo len o učiteľské kombinácie s dejepisom, no postupom času sa portfólio študijných programov rozšírilo na štyri a katedra v súčasnosti poskytuje vzdelávanie vo všetkých troch stupňoch. Za toto obdobie sa na katedre histórie vystriedalo dvadsať interných zamestnancov a desiatky externých spolupracovníkov. Mnohí, žiaľ, už nie sú medzi nami a s vďakou na nich spomíname. Samozrejme, nejde len o nás, členov katedry alebo vyučujúcich, ale hlavne o študentov, ktorí "drali lavice" v Ružomberku spolu s nami. Za 25 rokov ich bolo veľké množstvo a dúfam, že s radosťou spomínajú na svoje študentské časy. Celkový počet absolventov je však len číslo. Každý z nás totiž do Ružomberka priniesol a prináša aj kus seba. V meste pod Čebraťom sa preplietali osudy najmä mladých ľudí a mnohé sa "zaplietli" aj natrvalo. Katedra počas svojej dvadsaťpäťročnej existencie zaznamenala veľké množstvo úspechov. Boli to predovšetkým výborné konferencie, ktoré sme organizovali alebo spoluorganizovali. Členovia katedry napísali početné knižné publikácie a vedecké štúdie. Na katedre sa vystriedalo veľa zahraničných kolegov z Poľska, Francúzska, Ukrajiny, Chorvátska a Srbska, ktorí tu absolvovali svoju stáž. Členovia katedry získali mnohé ocenenia, granty a sú členmi redakčných rád mnohých časopisov. Katedru navštívilo aj veľa študentov v rámci projektu Erasmus. Úspechom katedry Časť členov Katedry histórie FF KU z roku 2016 (foto M. Huťka)
/ 1 Slovo na úvod Foreword Společensko-kulturní fenomén on-line výuky Jedním ze společensko-kultu... more / 1 Slovo na úvod Foreword Společensko-kulturní fenomén on-line výuky Jedním ze společensko-kulturních fenoménů let 2020-2021 je mimo jiné také on-line výuka na školách všech různých typů. Následující text přináší zamyšlení nad tímto fenoménem. Nejedná se o text ani čistě psychologický, ani čistě pedagogický, jako spíše o úvahu o tom, co všechno tato skutečnost znamená a zda bude znamenat nějakou změnu pohledu na výuku ve školách směrem do budoucnosti. Je to pohled historika a přímého aktéra on-line výuky. Když došlo v březnu 2020 zcela nečekaně a náhle z důvodu šíření pandemie coronaviru k uzavření téměř všech typů škol, nebyl nikdo na takový stav připravený. Postupně začala krystalizovat jako jediná možnost, jak zachovat alespoň v omezené míře školní povinnost pro děti a studenty, výuka přes internet (on-line výuka). Její nástup probíhal postupně, z počátku docházelo pouze k tomu, že studenti dostávali nejčastěji po e-mailu domácí úkoly, které měli plnit a stejnou cestou je zasílat vyučujícím zpět. To se ukázalo z dlouhodobějšího hlediska jako málo efektivní. V této fázi transformace výuky na on-line bázi hrály velkou roli rodiny či spíše rodiče (hlavně u malých dětí). To, co děti normálně dělaly ve škole, museli s nimi zvládnout rodiče doma. Často se jednalo ze strany rodičů o trápení. Nejen, že nebyli zvyklí předávat dětem výklad školního učiva, ale často mu ani nerozumněli, či se v něm neorientovali. Znamenalo to tak nový vhled rodičů do školní výuky, učebnic a pracovních sešitů. Ne všechno bylo v těchto učebních textech vysvětleno, ne všechno rodiče a hlavně děti chápali. Ukázala se silně nenahraditelná role učitelů při vzdělávání dětí. Nelze samozřejmě vyloučit, že se objevili i rodiče, kteří se ve výuce a učení svých dětí našli, ale jednalo se spíše o výjimky. Učitelé pod tlakem školních osnov a rámcových programů zásobovali děti a jejich rodiče velkým množstvím domácích úkolů, jejichž zvládnutí trvalo běžně několik hodin denně za velké únavy jak samotných dětí, tak hlavně jejich rodičů. Postupem doby se ukázal takový stav nezvládnutelný pro žádnou ze stran. Školy proto postupně přecházely na kontaktní, ovšem distanční on-line výuku. Zpočátku tato fáze vzdělávání narážela hlavně na technické problémy. Ne všichni učitelé byli zvyklí pracovat s mikrofonem a kamerou v počítačích a noteboocích. Učitelé staršího věku měli dokonce velký problém i jen se samotným počítačem. Poměrně velká část vyučujících neměla funkční kamery a mikrofony, což platilo i pro druhou stranu, rodiče a děti. Ukázalo se, že děti z majetnějších a sociálně lépe situovaných rodiny byly i po technické stránce lépe připraveny na on-line formu výuky než rodiny sociálně slabé. Často se nejednalo ani tak o nezájem rodičů o tuto formu výuky, ale o čistě technický problém. Jak došlo k uzavření ekonomik téměř po celém světě, tak v určité fázi celé krize nebylo možno při zavřených kamenných obchodech zakoupit web kamery a mikrofony. Představa, že tuto situaci nahradí nákup této techniky přes internet (přes e-shopy) se ukázala také v mnoha případech jako slepá cesta. Web kamery byly velmi brzy na e-shopech zcela vyprodány a nedaly se pořídit. Přes tyto potíže (případně i za pomoci ze strany státu, škol a neziskových organizací) se podařilo většinu dětí a rodin zásobit počítačovou technikou. Pořád nebylo
Uploads
Papers by Kulturne Dejiny (Cultural History)