Nad archeologickými fondy se příliš často uvažuje až zpětně – jako o sbírkách nálezů a dokumentů,... more Nad archeologickými fondy se příliš často uvažuje až zpětně – jako o sbírkách nálezů a dokumentů, které zbydou po ukončení intelektuálního procesu odkryvu, popisu, analýzy a interpretace a po sepsání a vydání knihy nebo článku. Nic nemůže být dále od pravdy. Archeologický fond je trvalým dědictvím neopakovatelné události a představuje – nebo by alespoň měl představovat – velkou část významu zkoumaného naleziště nebo památky. Fond by měl být vnímán jako mocný zdroj, který umožňuje testovat a znovu ověřovat teorie, rozvíjet znalosti a otevírat komukoli možnosti přístupu. Existuje řada důkazů o obrovském potenciálu tohoto zdroje, ale mám na mysli zejména jeden konkrétní. V časopise Gene vyšel článek podávající přehled přínosů zkoumání paleopatologie a genetiky (Anastasiou – Mitchell 2013), které se zakládá na vzorcích odebraných z materiálů uchovávaných v archivech a sbírkách. Autoři došli k závěru, že „extrakce a identifikace patogenní DNA z archeologických vzorků umožňuje mnohem hlubší pochopení evoluční historie a fylogeneze důležitých lidských patogenů, protože demonstruje evoluční vývoj. Tyto informace mohou být klíčové pro předvídání postupných genetických změn v budoucnosti, a mohou tak mít zásadní dopad na naši schopnost potlačit nebo vymýtit tyto nemoci“. V době covidu-19, kdy píšu tento text, je velmi těžké takový argument pro péči o naše společné dědictví zpochybnit. Prostor pro uložení archeologických fondů zároveň ale není a nemůže být nekonečný. Čím více odkryvů provádíme, tím větší je tlak na dostupné kapacity pro dlouhodobé uložení. Jako správci archeologického dědictví musíme zajistit, aby způsob naší praxe byl dlouhodobě udržitelný. Z praktických a finančních důvodů proto musíme co nejlépe rozhodnout, co uchovávat. Tato vynikající příručka je výsledkem mnohaleté usilovné práce mnoha odborníků v oboru v mnoha zemích. Tím, že ukazuje cestu k rozumné selekci, pomáhá vyvážit dva stejně důležité problémy – dosáhnout pokračující podpory našeho společného archeologického dědictví a zároveň zajistit, aby budoucí generace s budoucími technologiemi a možnostmi mohly na základě naší práce a práce těch, kteří přišli před námi, i nadále přinášet veřejnosti skutečný prospěch.
Nad archeologickými fondy se příliš často uvažuje až zpětně – jako o sbírkách nálezů a dokumentů,... more Nad archeologickými fondy se příliš často uvažuje až zpětně – jako o sbírkách nálezů a dokumentů, které zbydou po ukončení intelektuálního procesu odkryvu, popisu, analýzy a interpretace a po sepsání a vydání knihy nebo článku. Nic nemůže být dále od pravdy. Archeologický fond je trvalým dědictvím neopakovatelné události a představuje – nebo by alespoň měl představovat – velkou část významu zkoumaného naleziště nebo památky. Fond by měl být vnímán jako mocný zdroj, který umožňuje testovat a znovu ověřovat teorie, rozvíjet znalosti a otevírat komukoli možnosti přístupu. Existuje řada důkazů o obrovském potenciálu tohoto zdroje, ale mám na mysli zejména jeden konkrétní. V časopise Gene vyšel článek podávající přehled přínosů zkoumání paleopatologie a genetiky (Anastasiou – Mitchell 2013), které se zakládá na vzorcích odebraných z materiálů uchovávaných v archivech a sbírkách. Autoři došli k závěru, že „extrakce a identifikace patogenní DNA z archeologických vzorků umožňuje mnohem hlubší pochopení evoluční historie a fylogeneze důležitých lidských patogenů, protože demonstruje evoluční vývoj. Tyto informace mohou být klíčové pro předvídání postupných genetických změn v budoucnosti, a mohou tak mít zásadní dopad na naši schopnost potlačit nebo vymýtit tyto nemoci“. V době covidu-19, kdy píšu tento text, je velmi těžké takový argument pro péči o naše společné dědictví zpochybnit. Prostor pro uložení archeologických fondů zároveň ale není a nemůže být nekonečný. Čím více odkryvů provádíme, tím větší je tlak na dostupné kapacity pro dlouhodobé uložení. Jako správci archeologického dědictví musíme zajistit, aby způsob naší praxe byl dlouhodobě udržitelný. Z praktických a finančních důvodů proto musíme co nejlépe rozhodnout, co uchovávat. Tato vynikající příručka je výsledkem mnohaleté usilovné práce mnoha odborníků v oboru v mnoha zemích. Tím, že ukazuje cestu k rozumné selekci, pomáhá vyvážit dva stejně důležité problémy – dosáhnout pokračující podpory našeho společného archeologického dědictví a zároveň zajistit, aby budoucí generace s budoucími technologiemi a možnostmi mohly na základě naší práce a práce těch, kteří přišli před námi, i nadále přinášet veřejnosti skutečný prospěch.
Uploads
Books by Kaat De Lange