hal
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɦal]
dělení
[editovat]- hal
podstatné jméno
[editovat]význam
[editovat]sloveso
[editovat]význam
[editovat]- druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slova halit
maďarština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈhɒl]
dělení
[editovat]- hal
podstatné jméno
[editovat]etymologie
[editovat]Slovo pochází z prauralského *kala, srovnej finské kala (stejně tak v ostatních baltofinských jazycích, např. estonsky, karelsky, vepsky a votsky), severosámské guolli a nganasanské kole.[1]
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | hal | halak |
| akuzativ | halat | halakat |
| dativ | halnak | halaknak |
| instrumentál | hallal | halakkal |
| kauzál-finál | halért | halakért |
| translativ | hallá | halakká |
| terminativ | halig | halakig |
| esiv | halként | halakként |
| inesiv | halban | halakban |
| superesiv | halon | halakon |
| adesiv | halnál | halaknál |
| illativ | halba | halakba |
| sublativ | halra | halakra |
| alativ | halhoz | halakhoz |
| elativ | halból | halakból |
| delativ | halról | halakról |
| ablativ | haltól | halaktól |
význam
[editovat]související
[editovat]sloveso
[editovat]etymologie
[editovat]Slovo pochází z prauralského *kola-, srovnej finské kuolla, estonské koolda a mansijské hōli.[2]