Schaan
| Schaan | |
|---|---|
 Centrum obce | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°10′ s. š., 9°31′ v. d. |
| Nadmořská výška | 450 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Lichtenštejnsko |
  Schaan | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 26,80 km² |
| Počet obyvatel | 5 998 (2019)[1] |
| Hustota zalidnění | 223,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Daniel Hilti (od 2003) |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 7005 |
| PSČ | 9494 |
| Označení vozidel | FL |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Schaan je obec v Lichtenštejnsku. Leží ve střední části státu, přibližně 2 km severně od hlavního města Vaduzu, s nímž tvoří souměstí. Žije zde přibližně 6 000[1] obyvatel a je tak nejlidnatější obcí země.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Schaan je nejsevernější obcí v lichtenštejnské tzv. Horní zemi (Oberland). Obě staré části obce – u kaple sv. Petra a u farního kostela sv. Vavřince (St. Laurentius, St. Lorenz) – leží na kuželu tvořeném naplaveninami horských bystřin z masivu Drei Schwestern, který se směrem na západ svažuje do údolní nivy Rýna. Schaan sousedí na jihu s hlavním městem Vaduzem, na východě s obcemi Planken a Triesenberg a na severu s obcemi Eschen a Gamprin. Na západě tvoří přirozenou hranici se Švýcarskem řeka Rýn, zatímco na východě dominuje krajině horský hřeben Drei Schwestern.
Schaan má čtyři exklávy. Brunnenegg a Plankner Neugrütt jsou dva strmé lesní pozemky nacházející se v Oberplankenu, respektive východně nad obcí Planken. Další dvě exklávy, Gritsch a Guschg/Valorsch, jsou využívány pro horské pastevectví a zemědělství. Enkláva Wes patří obci Planken, zatímco enkláva Forst náleží k obci Vaduz.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Archeologické nálezy prokázaly, že území dnešního Schaanu je osídleno již nejméně 7 000 let.[2]
Roku 15 př. n. l. dobyli Římané pod vedením císaře Augusta území dnešního Lichtenštejnska a začlenili je do římské provincie Raetia. V 1. století n. l. byla vybudována vojenská silnice Milán–Bregenz, která vedla přes průsmyk St. Luzisteig podél pravého břehu Rýna, a také na území Schaanu vznikly římské stavby. Ze stejného období pocházejí i dvě římské legionářské přilby, které byly nalezeny roku 1887 při výkopových pracích nad lokalitou Dux. Pravděpodobně byly zakopány jako dary dvou římských legionářů, Publia Cavidia Felixe a Numeria Pomponia, jejichž jména jsou do přileb vyryta. Dnes jsou uloženy v muzeích v Bregenzu a Curychu.
Nejvýznamnější římskou stavbou na území obce je pevnost (kastel) vybudovaná v údolní části jako ochrana proti stále častějším vpádům Alamanů. Pozůstatky jejích základových zdí a věže brány jsou dnes opět patrné u kostela sv. Petra (St. Peter). Křtitelnice (baptisterium) z 5. století, objevená při archeologických výzkumech uvnitř tohoto kostela, svědčí o rané christianizaci oblasti. Další opevněné sídliště vzniklo v lokalitě Auf Krüppel nad Schaanem na svahu pohoří Drei Schwestern. Nacházelo se na skalním ostrohu s malou plošinou o rozměrech přibližně 60 × 30 metrů a pochází z pozdně římské doby. Při vykopávkách zde byly nalezeny také starší stopy osídlení z pravěku a důkazy o využívání místa ještě v 7.–8. století.[2]
Pro 6. století nejsou doloženy žádné obytné osady. Zdá se, že jak kastel, tak výšinné sídliště na Krüppelu již nebyly využívány. Na území kastelu se nachází pouze několik hrobů bez pohřební výbavy, které však mohou souviset také s kostelem sv. Petra. Kontakty s oblastí jižního Německa v 7. století dokládají dva hroby z pohřebiště Im Specki. Vynikají mimo jiné bohatostí pohřební výbavy. Právě díky těmto nálezům lze doložit využívání území kolem dnešního kostela sv. Vavřince (St. Laurentius), zatímco osídlení v okolí kostela sv. Petra pokračovalo i nadále.[2]
Z těchto skutečností se vyvozuje existence dvou oddělených skupin obyvatel. Romanizovaní Rétové měli své centrum u kostela sv. Petra, zatímco alamanské obyvatelstvo sídlilo v oblasti Specki. Ani jeden z obou kostelů však nelze datovat do doby starší, než jsou jejich první písemné zmínky ve 13., respektive 14. století.
Název Scana je poprvé písemně doložen v polovině 9. století v soupisu císařského majetku. Roku 965 přešel Schaan jako dar císaře Oty I. Velikého ženskému klášteru Säckingen jako kompenzace za vzdání se práv k ostrovu Ufenau.
Farnost Schaan odjakživa zahrnovala obce Schaan a Planken. Do roku 1768 k ní patřily také osady Rotaboda, Fromahus a Prufatscheng v oblasti Triesenbergu a do roku 1873 také Vaduz. Patronátní právo (kolatura) nad farním kostelem náleželo do roku 1368 hrabatům z Montfortu. Ti poté věnovali beneficium (církevní obročí) katedrální kapitule v Churu, do níž je farnost Schaan od té doby začleněna.[2]
Od 15. až do 18. století vedl Schaan spory se švýcarskými obcemi Buchs a Sevelen na levém břehu Rýna ohledně povinností při budování a údržbě ochranných hrází proti povodním. V 19. století proběhlo rozdělení obecního majetku do soukromého vlastnictví.
V roce 1868 byl mezi Schaanem a Buchsem dokončen dřevěný most přes Rýn. Ten se zřítil při povodni roku 1927 a v roce 1929 byl nahrazen novým mostem. Také tento most se v roce 1970 zřítil. Nahradil jej současný most otevřený v roce 1977.[2]
Schaan získal v roce 1872 poštovní úřad a napojení na železniční trať Feldkirch–Buchs. Založením společností Ivoclar Vivadent AG, největšího výrobce zubních protéz, Hilcona AG (potravinářství) a Hilti AG (strojírenství a nářadí) ve 30. a 40. letech 20. století se Schaan postupně vyvinul v regionální průmyslové centrum.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1584 | 1812 | 1901 | 1930 | 1945 | 1991 | 2000 | 2010 | 2017 | 2022 | |||||
| Počet obyvatel | 393 | 715 | 917 | 1464 | 2048 | 5035 | 5454 | 5799 | 6039 | 6049 | |||||
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]
Průmysl a řemesla byly v obci jen málo rozvinuté. Přibližně do roku 1850 zajišťovali obyvatelé Schaanu část přepravy zboží na trase Feldkirch–Maienfeld, konkrétně úsek mezi Schaanem a Balzersem. Dalšími zdroji obživy byly až do poloviny 20. století chov dobytka, mléčné hospodářství, zemědělství a sadařství.[2]
Po roce 1950 následoval rychlý hospodářský rozmach, který přinesl vznik nových pracovních míst, rozšíření infrastruktury a výstavbu nových obytných čtvrtí. Z celkového počtu 8 214 pracovních míst v roce 2008 připadalo 59 % na sekundární sektor (průmysl a výroba) a 40 % na sektor služeb. Podíl pracovníků dojíždějících ze sousedních států dosahoval 57 %.[2]
V Schaanu se nachází také největší pivovar v Lichtenštejnském knížectví, Liechtensteiner Brauhaus. Ve Schaanu sídlí rovněž ředitelství Lichtenštejnské pošty i její hlavní distribuční centrum.
Schaan je dále sídlem Hospodářské komory Lichtenštejnska (Wirtschaftskammer Liechtenstein) a také místem konání Lichtenštejnské výstavy průmyslu, obchodu a řemesel (LIHGA – Liechtensteinische Industrie-, Handels- und Gewerbeausstellung).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Samotné Lichtenštejnsko nemá žádné dálnice, avšak po levém břehu Rýna vede švýcarská dálnice A13. Schaan má velmi blízko dálniční napojení prostřednictvím sjezdu z této dálnice v obci Buchs v kantonu St. Gallen.
V Schaanu se nachází železniční stanice Schaan-Vaduz na trati Feldkirch–Buchs, kterou provozují Rakouské spolkové dráhy (ÖBB). Po této trati jezdí také vlaky společnosti Montafonerbahn.
Projekt S-Bahn FL.A.CH měl za cíl rozšířit nabídku regionální železniční dopravy na trati Feldkirch–Buchs. Jedním z hlavních záměrů bylo přimět zejména osoby dojíždějící za prací z Rakouska do Lichtenštejnska, aby více využívaly železniční dopravu. V plánu bylo zavedení půlhodinového intervalu spojů během dopravních špiček. To by však vyžadovalo zdvojkolejnění úseku mezi zastávkami Tisis a Nendeln.[3] V roce 2015 lichtenštejnská vláda projekt S-Bahn FL.A.CH zastavila kvůli neshodám ohledně jeho financování.[4]
Schaan je považován za nejdůležitější přestupní uzel veřejné autobusové dopravy v Lichtenštejnsku, kterou provozuje společnost LIEmobil (dříve LIECHTENSTEINmobil).[5]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Farní kostel sv. Vavřince z roku 1893. Kostelní věž je vysoká 81 metrů. Od roku 1968 je zde 6 zvonů. V letech 2003–2005 byl kostel rekonstruován. Výstavbu kostela z velké části financoval kníže Jan II. z Lichtenštejna, který zde má památník.
- Základy římské pevnosti ze 4. století
- Kostel sv. Petra
- Radnice a muzeum z let 1844–1846. Do roku 1975 sloužila budova jako škola
- Klášter sv. Alžběty řádu sester Ctitelek krve Kristovy (ASC)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schaan na německé Wikipedii.
- 1 2 Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 BRUNHART, Arthur. Schaan [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2012-01-11 [cit. 2026-07-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ RELLSTAB, Mathias. Trinationale S-Bahn «FL.A.CH.» aufgegleist. Schweizer Eisenbahn-Revue. Roč. 2013, čís. 1, s. 49. ISSN 1022-7113. (německy)
- ↑ Schiffbruch für Liechtensteiner S-Bahn-Projekt?. Schweizer Eisenbahn-Revue. Roč. 2015, čís. 5, s. 238. ISSN 1022-7113. (německy)
- ↑ LIEmobil Home [online]. [cit. 2026-07-05]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Schaan na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (německy)
