Ramosch
| Ramosch | |
|---|---|
 Pohled na centrum obce | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°49′59″ s. š., 10°22′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1236 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Engiadina Bassa/Val Müstair |
| Obec | Valsot |
  Ramosch Ramosch, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 84,02 km² |
| Počet obyvatel | 485 (31.12.2020) |
| Hustota zalidnění | 5,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7556 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ramosch je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair, dnes součást obce Valsot. Nachází se v údolí Engadin, asi 55 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice a 40 kilometrů východně od Davosu v nadmořské výšce 1 236 metrů. Má necelých 500 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Místo je poprvé zmiňováno roku 930 jako in vico Remuscie (v opisu) a v letech 1070 až 1078 jako Rhemuscie.[1]
Na návrší Mottata (asi 1,5 km severovýchodně od Ramosch) byla v letech 1956–1958 odkryta významná pravěká lokalita se třemi sídelními horizonty ze střední a pozdní doby bronzové (kultura Laugen‑Melaun) a z mladší doby železné (kultura Fritzens‑Sanzeno). Ramosch, ležící na křižovatce transalpské trasy přes Fimbertal s cestou údolím Innu, byl zřejmě v raném středověku nejdůležitější vesnicí v Engadinu; již v 6. století zde stál první křesťanský kostel v Engadinu, centrum původní farnosti Dolního Engadinu. V 7. století zde působil farář Florin. Jeho hrob se brzy stal cílem intenzivního poutního ruchu, který skončil až s reformací roku 1530. Roku 930 daroval král Jindřich Ptáčník kostel sv. Florina spolu s kostelem v Sentu knězi Hartpertovi, pozdějšímu biskupovi v Churu. Jeho nástupce Hildibald předal kostel a velký dvůr v Ramoschi kapitule v Churu.[1]
Ve 12. století je doloženo několik pánů z Ramosch jako biskupští ministeriálové a jako služebníci pánů z panství Tarasp, kteří v Ramoschi vlastnili dvůr; ten připadl roku 1161 klášteru Marienberg. Hrad Ramosch, od 16. století nazývaný Tschanüff, je rozsáhlý komplex s hlavním a předním hradem, hlavní věží (13. století) a impozantní západní štítovou zdí s předhradím. Byl významným správním centrem Dolního Engadinu a roku 1369 přešel od pánů z Ramosche na fojty z Matsch; po jejich sporu s biskupem z Churu připadl roku 1421 jemu. Kastelány byli v 15. a 16. století rody Planta, Porta a Mohr. Roku 1652 se Ramosch spolu s celým údolím vykoupil z rakouské nadvlády.[1] Hrad byl roku 1780 opuštěn. Dne 30. dubna 1799 zde 18 000 Rakušanů pod vedením Heinricha von Bellegarde porazilo 8 500 Francouzů pod divizním generálem Claudem‑Jacquesem Lecourbem, avšak utrpěli dvojnásobné ztráty – 2 000 mužů.
Gotický farní kostel z roku 1522 postavil Bernardo da Poschiavo a jednalo se o jeho nejvýznamnější dílo. Do roku 1851 patřila obec Ramosch k soudu Ramosch, který spolu se vzdálenými soudy Stalla (dnes Bivio) a Avers tvořil jedenáct vysokých soudů spolku Gotteshausbund. Roku 1851 vznikl ze soudu okres Ramosch zahrnující Ramosch, Tschlin a Samnaun.[1]
Ramosch byl považován za obilnici Engadinu; zemědělství mělo až do 20. století velký význam a terasovitá pole dosud působí impozantně. Od středověku se zde pěstovalo také ovoce. Na počátku 21. století stála v popředí živočišná výroba. Ve snaze najít pastviny se Ramosch v pozdním středověku rozšířil přes horské hřebeny na sever, o čemž svědčí exkláva ve Fimbertalu. Ramosch měl velký vliv na osidlování údolí Samnaun. Vesnice i hrad byly zničeny v letech 1499, 1565 a 1622; roku 1880 ves téměř celá vyhořela a byla znovu vystavěna v italském stylu s plochými střechami.
Dne 21. října 2011 schválila odděleně zasedající obecní zastupitelstva Tschlinu a Ramosch smlouvu o sloučení; kantonální parlament ji potvrdil v dubnu 2012. Spojení obou obcí vstoupilo v platnost 1. ledna 2013.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Ramosch leží na levé straně údolí řeky Inn na konci údolí Val Sinestra a blízko dolního konce Engadinu. Částmi obce jsou menší osady Vnà, Seraplana a samota Raschvella. Historicky k této obci patřila také další samota Griosch a horní část Fimbatalu (rétorománsky Val Fenga) v jinak rakouském údolí Paznaun.
Obyvatelstvo a jazyky
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1835 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | ||
| Počet obyvatel | 681 | 621 | 558 | 565 | 440 | ||
Obyvatelé vesnice mluví převážně jazykem Vallader, což je dolnoengadinský dialekt rétorománštiny. V roce 1880 uvedlo rétorománštinu jako svůj mateřský jazyk 86 %, v roce 1910 95 % a v roce 1941 92 %. Navzdory rostoucí německy mluvící menšině se tento poměr do současnosti příliš nezměnil. Jediným úředním jazykem obce je stále rétorománština. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:
| Jazyky v Ramosch | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 44 | 9,69 % | 59 | 13,35 % | 61 | 13,86 % | |||
| Rétorománština | 399 | 87,89 % | 363 | 82,13 % | 370 | 84,09 % | |||
| Italština | 9 | 1,98 % | 15 | 3,39 % | 2 | 0,45 % | |||
| Počet obyvatel | 454 | 100 % | 442 | 100 % | 440 | 100 % | |||
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Dolní částí obce prochází podél Innu kantonální hlavní silnice č. 27, spojující Svatý Mořic, Scuol a Rakousko. Veřejnou dopravu zajišťují autobusy Postauto. Nejbližší železniční stanicí je Scuol-Tarasp, který je konečnou stanicí trati z Beveru, kterou provozuje Rhétská dráha.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ramosch na německé Wikipedii.
- 1 2 3 4 5 GRIMM, Paul Eugen. Ramosch [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-03-15 [cit. 2026-03-28]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ramosch na Wikimedia Commons - (německy) – oficiální stránky
