Přeskočit na obsah

Praga Super Piccolo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Praga Super Piccolo
VýrobcePraga
PředchůdcePraga Piccolo
NástupcePraga Lady
Technické údaje
Výška1600 mm (sedan)
1655 mm (aerodynamický sedan)
Rozvor2700 mm
Rozchod1250 mm/vpředu, 1270 mm/vzadu
HmotnostParametr "hmotnost" (nyní s hodnotou "1000 kg (sedan)  1280kg (aerodynamický sedan)") šablony "Infobox - automobil" je zastaralý. Více informací po kliknutí.1000 kg (sedan)
1280kg (aerodynamický sedan) (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
Motorřadový čtyřválec 26 kW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Praga Super Piccolo byl typ osobního automobilu vyráběný Automobilním oddělením První českomoravské továrny na stroje v Praze-Libni v letech 1934 až 1936. Byl vyroben v počtu přibližně 650 kusů a posléze nahrazen úspěšnějším modelem Praga Lady.

Fotografie čerstvě představeného modelu Super Piccolo (časopis Auto, duben 1934)

Model Super Piccolo, představený na pražském autosalonu v dubnu 1934,[1] byl navržen jako nástupnický typ vozu střední třídy za rozměrově menší Pragu Piccolo, který by zároveň vyhovoval zákazníkům, pro které byla naopak větší Praga Alfa příliš rozměrná. Vůz konvenční konstrukce s obdélníkovým rámovým podvozkem s výztuhou ve tvaru X se původně vyráběl pouze jako čtyřdveřový sedan. K tomu se přidal malý počet dvoudveřových aerodynamických kabrioletů karoserie od firmy Sodomka.[2] Největší designová změna typu byla představena na autosalonu v Berlíně (AAA – Auto-Ausstellung Berlin) v roce 1935, kde Praga uvedla na trh výrazný aerodynamický sedan se zakrytými předními i zadními koly. Aerodynamická verze byla vyráběna současně se standardními sedany.

Praga Super Piccolo, podvozek (1934)
Aerodynamická karoserie Super Piccolo s odnímatelnou střechou Webasto (časopis Auto, 1936)

Bylo vyrobeno i několik sportovních prototypů, z nichž jeden byl určen k účasti na dálkovém závodu 1000 mil československých. Během přípravných jízd na tuto soutěž však v aerodynamickém modelu Super Piccolo zahynul v červnu 1934 Petr Mucha, jezdec a tovární inženýr Pragy.[3] Po této tragédii Praga zásadně změnila svou politiku a zcela se stáhla z sportovního motorismu.

Model se stal rychle populárním: jen v roce 1934 se prodalo přes 500 kusů. Jeho pořizovací cena se však jevila jako vysoká. V roce 1935 se vozy prodávaly v provedení sedan za 43000 Kč a jako aerodynamický sedan za 46500 Kč.[4] Cena byla v létě 1936 snížena na 40 800 Kč a výroba byla potom ukončena před koncem roku[2] s konečným počtem okolo 650 kusů. Ve stejné vozové třídě následně uspěl model vozu Praga Lady.

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]

Vůz poháněl čtyřválcový řadový motor o výkonu 26 kW/35 k při 3200 ot/min se zdvihovým objemem 1660 cm³ (rozvod SV) a spotřebou paliva mezi 11 a 13 l/100 km. Mohl dosáhnout maximální rychlosti 100 km/h.[5] Těžiště vozu bylo relativně nízko, dlouhý rám vozu s 2 podélnými nosníky byl vyztužen křížovou výztuhou, která dodávala rámu neobyčejné tuhosti, takže konečně při použití superbalonových pneumatik 5,75 x 16" byla stabilita vozu velmi vysoká. Hmotnost podvozku 800 kg. Zvýšený výkon motoru a snížení celé stavby vozu mělo přirozeně za následek i zvýšení maximální rychlosti oproti standardnímu vozu Praga Piccolo. Dlouhými, měkkými pery, olejovými tlumiči a superbalony se docilovalo neobyčejně příjemného pérování. Suchá, jednodisková spojka byla opatřena tlumičem kmitů, který umožňoval pružný záběr spojky (vyrovnávání a zachycování vibrací). U vozu byla použita třírychlostní synchronizovaná převodovka (2. a 3. stupeň). Vpředu měl vůz kola nezávisle zavěšena na trojúhelníkových ramenech, zadní osa byla tuhá. Mírnou slabinou byly třístupňová převodovka a mechanické (nikoli kapalinové) brzdy.[4]

Na čtyřdvéřové karoserii blatníky splývaly oblými plochami s obrysy chladiče, který byl kryt elegantní mřížkou. Obrys předních a zadních blatníků spolu s prohnutou stupačkou tvoří krásnou plynulou linii. Vůz byl na svou dobu přepychově vybaven a poskytoval pohodlná místa pro 4 osoby. Záclonka u okénka v zadní stěně se dala během jízdy stahovat a vytahovat přímo s místa řidiče. Prostorný kufr byl pevně spojen s karoserií a byl přístupný zvenku překlápěcím víkem. Okno před řidičem bylo z netříštivého bezpečnostního skla. Kromě uzavřeného vozu typu sedan se dodávaly též dvoudveřové, čtyřsedadlové kabriolety, s karoserií provedenou podle osvědčeného systému PRAGA-Kellner.[6]

Byly postaveny tři speciály s proudnicovou karoserií z hliníkových slitin. Světlomety zapuštěné do blatníků doplňoval ještě třetí centrální světlomet. Podběhy zadních kol dostaly boční kryty, závěsy dveří a klik byly zapuštěny do karoserie. Střecha vozu pozvolna splývala k zaoblené zadní odtokové hraně.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praga Super Piccolo na anglické Wikipedii.

  1. ŠUMAN-HREBLAY, Marian. Dvě století českých automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress/Albatros media, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 68.
  2. 1 2 PRAGA SUPER PICCOLO – Diskrétní klasika | Automobil Revue. web.archive.org [online]. 2017-11-26 [cit. 2025-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-26.
  3. STRNADOVÁ, Miroslava. Sporťák Praga skončil po neúspěchu jako limuzína, majitel mu vrací tvář. iDNES.cz [online]. 2020-05-29 [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
  4. 1 2 JEZDINSKÝ, Jaroslav. Přehled čsl. trhu automobilů všech značek. Auto. 1935-10-15, roč. 17, čís. 12, s. 255. Dostupné online.
  5. Praga Piccolo | Historie | Veteráni i veterán - Oldtimers - Historická vozidla. EuroOldtimers.Com [online]. [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
  6. Super Piccolo. Auto. 1934-04-30, roč. 16, čís. 4, s. 116–117. Dostupné online.
  7. KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů 1929-1936, 3. díl. 1. vyd. Praha: NADAS, 1989. 249 s. S. 157–160.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Auto. Praha: Čs. klub automobilistů, 1934, 16(4), s. 116. Dostupné online
  • PŘÍHODA, Emil: Praga – Devadesát let výroby automobilů. Vlastní nákladem, Praha 1998, ISBN 80-902542-1-7.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]