Maria Montessori
| Maria Montessori | |
|---|---|
| Rodné jméno | Maria Tecla Artemisia Montessori |
| Narození | 31. srpna 1870 Chiaravalle, Marche |
| Úmrtí | 6. května 1952 (ve věku 81 let) Noordwijk, Jižní Holandsko |
| Místo pohřbení | Noordwijk, Nizozemsko |
| Povolání | lékařka, pedagožka, esejistka, filozofka a bioložka |
| Národnost | italská |
| Stát | Itálie a Italské království |
| Alma mater | Univerzita La Sapienza |
| Témata | pedagogika |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1949) čestný doktor Amsterdamské univerzity (1950) důstojník Oranžsko-nasavského řádu |
| Děti | Mario M. Montessori Sr. |
| Podpis | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maria Montessori (31. srpna 1870 Chiaravalle, Itálie – 6. května 1952 Noordwijk aan Zee, Nizozemsko) byla všestranná italská pedagožka, lékařka, filozofka a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 Chiaravalle v italské provincii Ancona. Po základním vzdělání studovala, jako jedna z mála dívek, technicky orientovanou školu. Poté byla přijata na římskou univerzitu La Sapienza a v roce 1896 byla promována, jako první žena, doktorkou medicíny v Itálii. Ještě téhož roku vystupovala na Mezinárodním kongresu žen v Berlíně za práva pracujících žen.
Poté začala pracovat v State Orthoprenic School v Římě, kde se zaměřila na výchovu mentálně postižených dětí. Poznala, že problém duševně zaostalých dětí, které byly tehdy zavírány do psychiatrických klinik a ústavů, není jen zdravotní, ale týká se i pedagogiky. Nemocnice svěřila duševně zaostalé děti do péče Montessori, která pro ně sestavila pedagogický program. Snažila se o oslovení a rozvíjení potenciálu dětí pomocí aktivace smyslů. Vycházela ze spisů francouzských lékařů Jeanan Itarda a Edouarda Séguina. Po dvou letech je vzdělala natolik, že tyto děti mohly navázat na studium v běžných školách spolu se zdravými dětmi.
Roku 1911 se vzdala práce s mentálně postiženými dětmi a odešla studovat psychologii, filozofii a antropologii. V roce 1899 porodila syna Maria, jehož otcem byl lékař, kolega Giuseppe Montesano, kterého si nikdy nevzala, aby se nemusela vzdát své kariéry. A tudíž svého nemanželského syna nemohla sama vychovávat.
V letech 1898–1900 pracovala jako vedoucí školy pro vzdělávání léčebných pedagogů a zároveň prováděla praxi dětské lékařky v Římě. Roku 1899 se účastnila kongresu v Turíně, kde vystoupila s referáty o postavení mentálně postižených dětí ve společnosti. Později (1904–1908) vedla katedru antropologie na univerzitě v Římě.
Dne 6. ledna 1907 otevřela Dům dětí (Casa dei Bambini) v San Lorenzo v Římě určený pro chudé děti předškolního věku. Poprvé začala používat a dále rozvíjela materiál pro smyslovou výchovu vytvořený původně pro děti mentálně retardované, školní materiál k nácviku čtení, psaní a počítání. Zprávy o neobyčejných úspěších, kterých dosáhla ve výchově a vzdělání, se brzy rozšířily, a to bylo motivací pro vznik dalších “Dětských domů“.
V roce 1911 Maria Montessori opustila všechna prestižní místa, tj. psychiatrickou kliniku, katedru hygieny, katedru antropologie na římské univerzitě. Ukončila práci aktivní lékařky a začala její více než čtyřicetiletá přednášková a spisovatelská činnost. V Římě se podílela na založení první asociace pro šíření svých metod, které nesly název Opera Montessori. V roce 1909 vydala svoji první knihu a začala připravovat zahraniční cesty na propagaci své koncepce. Přednášela a učila v Švýcarsku, Argentině, Francii, Anglii, Spojených státech, Holandsku, Španělsku, Austrálii a Indii. Roku 1913 založila Dům dětí v Barceloně a od roku 1916 pobývala ve Španělsku, kde působila jako katolicky orientovaná reformní pedagožka. Po 1. světové válce spolupracovala se světovým svazem pro renovaci a výchovu.
V roce 1929 byla založena Mezinárodní společnost Montessori a v Helsingør v Dánsku se konal první Mezinárodní Montessori kongres. Ve státech kde se dostal k moci fašismus byly školy Marii Montessori zavírány a její knihy páleny, protože její metoda vedla k výchově nezávislé osobnosti, což nebylo v souladu s fašismem. Roku 1936 musela ze Španělska odejít kvůli občanské válce, nejprve do Anglie poté do Nizozemska. Během 2. světové války se zdržovala v Indii, kvůli zatčení jejího syna a zákazu vycestování. Od roku 1949 žila v Nizozemsku, kde 6. 5. 1952 v městě Noordwijk-an-Zee umřela. Po smrti převzal její práci syn Mario, který jí byl nejvěrnějším spolupracovníkem.
Její žákyně byla Helen Parkhurstová.
V letech 1949, 1950 a 1951 byla nominována na Nobelovu cenu míru.
Dle ankety New York Times byla v roce 1950 vyhlášena nejpozoruhodnější ženou první poloviny 20. století.
Roku 1926 byl ve Vídni založen Montessori-Institut.
V roce 2007 natočil italský režisér Gianluca Maria Tavarelli životopisný dvojdílný film Maria Montessoriová volně inspirován životem Marii Montessori.


Hlavní myšlenky
[editovat | editovat zdroj]- Dítě je tvůrcem sebe samého
- Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.
- Pomoz mi, abych to dokázal sám
- Tato prosba, s níž se malé dítě obrátilo na Marii Montessori, se stala hlavním krédem její pedagogiky. Úkolem dospělých je, aby dítě vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje.
- Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči
- Důraz kladen na spojování tělesné a duševní aktivity. Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi.
- Respektování senzitivních (citlivých) období
- Doba, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita zaniká.
- Svobodná volba místa a práce
- Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat.
- Připravené prostředí
- Pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci.
- Polarizace pozornosti
- Dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení.
- Celostní učení
- Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Maria Montessori zaujala jedno z nejvýznamnějších míst mezi představiteli reformní pedagogiky (někdy též nazýváno hnutí nové výchovy nebo pedagogické hnutí).[2] V roce 1896 jako první žena vystudovala lékařství v Římě a současně zahájila výzkum týkající se vzdělávání duševně nemocných dětí. Na základě pozorování a praktických zkušeností úspěšně aplikovala své metody u zdravých dětí předškolního věku.
Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Po celý život nepřestávala studovat. V její práci se vzájemně ovlivňovala teorie a praxe. Její výchovu můžeme zařadit do koncepce pedocentrismu.
Montessori nevytvářela systematický pedagogický systém. Její síla spočívala v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů. Dále se zabývala souvislostmi mezi sociálním původem a školní úspěšností, vhodným vzdělávacím prostředím a rolí pedagogů ve vzdělávacím procesu.
V roce 1909 vydala první knihu obsahující výsledky pozorování života dětí, která vyšla pod názvem Metoda vědecké pedagogiky užitá ve výchově v dětských domovech. Kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků. Následovaly další publikace v roce 1921 nazvaná Příručka vědecké pedagogiky (u nás vydaná v překladu Boženy Kožíškové roku 1926) a v roce 1950 Tajuplné dětství.
V českém jazyce dále vyšly:
- Montessori, M. Objevování dítěte. Praha: Portál 2017. ISBN 978-80-262-1393-2
- Montessori, M. Absorbující mysl. Praha: Portál 2018. ISBN 978-80-262-1393-2
- Montessori, M. Londýnské přednášky. Praha: Portál 2019. ISBN 978-80-262-1539-4
- Montessori, M. Tajuplné dětství. Praha: Nakladatelství světových pedagogických směrů 1998 a Portál 2023. ISBN 978-80-262-2024-4
- Montessori, M. Od dětství k dospívání. Praha Triton 2023. ISBN 978-80-7684-171-0
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ZELINKOVÁ, Olga. Pomoz mi, abych to dokázal: Pedagogika Maria Montessori a její metody dnes. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 107 s. ISBN 80-7178-071-5.
- ↑ HARALD, Ludwig. Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou. 2. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2008. 104 s. ISBN 978-80-7395-049-1.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Zelinková, O. (1997). Pomoz mi, abych to dokázal: pedagogika Marie Montessoriové a její metody dnes. Portál
- Harald, L. (2008). Vychováváme a vzděláváme s Marií Montessoriovou: (praxe reformně pedagogické koncepce). Univerzita Pardubice
- Rýdl, K. (2007). Metoda Montessori pro naše dítě: inspirace pro rodiče a další zájemce. FF Univerzity Pardubice
- https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/maria-montessori
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Montessoriová na Wikimedia Commons - https://www.montessori-education.fr école de formation à la „méthode Montessori“ pour adultes sur toute la France
- http://www.montessoricr.cz Informace o aktivitách Montessori v České republice
- http://virality.cz/marie-montessori/ Archivováno 22. 12. 2024 na Wayback Machine. Výchova dětí podle Marie Montessori