Přeskočit na obsah

LTE Advanced

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

LTE Advanced, na displejích mobilní telefonů zkracované na LTE-A, LTE+ nebo 4G+, je standard mobilní komunikace 4G s maximální přenosovou rychlostí okolo 1 Gbit/s zaváděný od roku 2013. LTE Advanced vyvinulo sdružení 3GPP jako vylepšení Long Term Evolution (LTE), jehož maximální přenosová rychlost je 300 Mbit/s.[1] Následníkem LTE Advanced je standard LTE Advanced Pro (4.9G), který využitím některých technologií z 5G dosahuje přenosové rychlosti přes 3 Gbit/s.[2]

Použití tří technologií – agregace nosných, 4x4 MIMO a modulace 256-QAM – s dostatečnou agregovanou šířkou pásma umožnilo trojnásobné zvýšení přenosové rychlosti až na 1 Gbit/s na downlinku oproti LTE.[1]

Indikátor signálu LTE Advanced v Androidu
Indikátor signálu LTE Advanced v Androidu
Indikátor signálu LTE Advanced na Xiaomi
Indikátor signálu LTE Advanced na Xiaomi
Indikátor signálu LTE Advanced na Samsung Galaxy
Indikátor signálu LTE Advanced na Samsung Galaxy
Indikátor signálu LTE Advanced na Samsung Galaxy v Movistar Chile
Indikátor signálu LTE Advanced na Samsung Galaxy v Movistar Chile

První síť LTE Advanced uvedla do provozu společnost SK Telecom v Jižní Koreji v roce 2013.[3] V srpnu 2019 pak bylo podle zprávy Global mobile Suppliers Association (GSA) v provozu 304 sítí LTE-Advanced ve 134 zemích a do LTE-Advanced v té době investovalo (v podobě testů, zkušebního provozu, zavádění nebo poskytování komerčních služeb) celkem 335 operátorů ve 141 zemích.[4]

Jméno

[editovat | editovat zdroj]

LTE Advanced se také označuje nebo indikuje LTE+, LTE-A,[5] na smartfonech Samsung Galaxy a Xiaomi 4G+. Sítím LTE Advanced se často říká Gigabitové LTE sítě jako obdoba názvu, který se používá pro pevné vysokorychlostní sítě.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Průmysl mobilních komunikací a standardizační organizace zahájily práce na přístupové technologii 4G, jako je LTE Advanced. 3GPP odsouhlasilo plány prací na LTE na workshopu v dubnu 2008 v Číně.[7] První sada standardů byla schválena v červnu 2008.[8] Kromě špičkové přenosové rychlosti 1 Gb/s požadované ITU-R se také zaměřila na rychlejší přechody mezi výkonovými stavy a zlepšení výkonnosti na okrajích buněk. Podrobné návrhy byly prozkoumány pracovními skupinami. Formát LTE+ byl poprvé navržen japonskou společností NTT DoCoMo a následně přebrán jako mezinárodní standard.[9] Formálně byl do ITU-T přihlášen jako kandidát na 4G na konci roku 2009 s tím, že splňuje požadavky standardu IMT-Advanced a v březnu 2011 byl standardizován projektem 3GPP jako 3GPP Release 10.[10]

Práce sdružení 3GPP na definici kandidátské technologie rádiového rozhraní 4G začala v Release 9 studijní fází LTE-Advanced. První verze LTE plně nesplňovala požadavky na 4G definované Mezinárodní telekomunikační unií (nazývané také IMT Advanced) např. na špičkovou přenosovou rychlost až 1 Gb/s, proto se často označuje jako 3.9G (téměř 4G). ITU zveřejnila své požadavky v oběžníku 3GPP Technical Report (TR) 36.913, „Requirements for Further Advancements for E-UTRA (LTE-Advanced)“, kterým vyhlásila podávání kandidátů na technologie rádiového rozhraní (RITs) podle svých[11] Požadavky vycházejí z požadavků ITU pro 4G a z vlastních požadavků operátorů na pokročilé LTE. K hlavním technickým kritériím patří:

  • Neustálé zlepšování rádiové technologie a architektury LTE
  • Scénáře a výkonnostní požadavky při využití starší rádiové technologie
  • Obousměrná kompatibilita LTE-Advanced s LTE. LTE terminál musí být schopen pracovat v síti LTE-Advanced a naopak. Každou odchylku vyhodnotí 3GPP.
  • Zvážení nedávného rozhodnutí World Radiocommunication Conference (WRC-07) o kmitočtových pásmech pro zajištění, že LTE-Advanced může využívat geograficky dostupné spektrum s kanály širšími než 20 MHz. Specifikace také musí uvádět, ve kterých částech světa nejsou širokopásmové kanály dostupné.

ITU také schválilo 'WiMAX 2', 802.16m, jako člena rodiny IMT Advanced. WiMAX 2 je navrženo tak, aby bylo zpětně kompatibilní se zařízeními pro WiMAX 1. Většina výrobců nyní podporuje přeměnu zařízení podporujících 'pre-4G' a někteří dokonce podporují softwarové upgrady zařízení základnových stanic z 3G.

Návrhy

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj standardů a generací mobilních sítí.

Cílem 3GPP LTE Advanced bylo dosáhnout a překonat požadavky ITU. LTE Advanced mělo být kompatibilní se zařízeními podle prvního vydání LTE, a sdílet kmitočtové pásmo s prvním vydáním LTE. Ve studii proveditelnosti 3GPP rozhodla, že LTE Advanced bude splňovat požadavky ITU-R pro 4G. Výsledky studie byly publikovány v 3GPP Technical Report (TR) 36.912.[12]

Jednou z důležitých výhod LTE Advanced má být schopnost využívat výhody sítí s pokročilou topologií; optimalizované heterogenní sítě se směsí makrobuněk s uzly s nízkým výkonem jako jsou např. pikobuňky, femtobuňky a nový reléové uzly. Další významný výkonnostní skok v bezdrátových sítích bude založen na získání maxima z topologie, a přivedení sítě blíže k uživateli přidáním mnoha uzlů s nízkým výkonem; LTE Advanced dále vylepšuje kapacitu a pokrytí, a zajišťuje spravedlivý přístup uživatelů. LTE Advanced také využívá více nosných pro použití velmi velké šířky pásma, až 100 MHz pro podporu velmi vysokých přenosových rychlostí.

Ve fázi výzkumu bylo jako kandidáti na technologie LTE Advanced (LTE-A) studováno mnoho návrhů, které je možné zhruba rozdělit takto:[13]

Při vývoji systému může LTE-Advanced a WiMAX 2 používat pro downlink až 8x8 MIMO a 128-QAM. Příklad výkonu: při agregované šířce pásma 100 MHz může za ideálních podmínek LTE-Advanced dosahovat rychlosti downloadu téměř 3,3 Gbit na sektor základnové stanice. Pokročilá architektura sítě spolu s technologií distribuovaných a spolupracujících smart antén poskytuje po dobu několika roků postupná vylepšení.

3GPP v release 12 přidalo podporu 256-QAM.

Souhrn studií prováděných v 3GPP je obsažen v TR36.912.[14]

Časový rámec a zavádění dalších vlastností

[editovat | editovat zdroj]
Základnová stanice LTE Advanced v Iráku pro poskytování služby širokopásmového bezdrátového Internetu

Původní standardizační práce pro LTE-Advanced byla provedena v rámci 3GPP Release 10 zmrazené v dubnu 2011. Testy byly prováděny na zařízení podle předběžných specifikací. Hlavní dodavatelé podporují softwarové upgrady na pozdější verze a postupné vylepšování.

Pro zlepšení kvality služeb pro uživatele v hotspotech a na okrajích buněk se vytvářejí heterogenní sítě (HetNets) z kombinací makro-, pico- a femto základnových stanic, které obsluhují oblasti odpovídající velikosti. 3GPP Release 11 zmrazený v prosinci 2012[15] se soustřeďuje na lepší podporu HetNet. Klíčovým rysem Release 11 je podpora takovéto struktury sítě nazývaná Coordinated Multi-Point operation (CoMP). Protože uživatelé na okrajích buněk v homogenní síti mají problémy kvůli klesající síle signálu a rušení ze sousedních buněk, je CoMP navrženo tak, aby umožnilo použití sousedících buněk pro vysílání stejného signál jako obsluhující buňka, což zlepšuje kvalitu služby na okrajích obsluhující buňky. Další vlastností, která se rozebírá v Release 11, je in-device co-existence (IDC). IDC je navrženo tak, aby eliminovalo rušení uživatelského zařízení mezi LTE/LTE-A a jinými rádiovými subsystémy, jako je např. WiFi, Bluetooth a GPS přijímače. Byla standardizována i další vylepšení MIMO, např. konfigurace 4x4 pro uplink.

Vyšší počet buněk v HetNetu způsobuje, že při při obsluze uživatelského zařízení, které je v pohybu, dochází k častějším změnám buněk. Proto se další práce na LTE-Advanced[16] Release 12 soustředily mimo jiné na řešení problémů, které se objevují při přesunu uživatelů v HetNetu, jako je častá předávání řízení mezi buňkami. Také zavádí použití 256-QAM.

První technologické ukázky a terénní testy

[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam pokrývá technologické ukázky a terénní zkoušky do roku 2014, které vydláždily širší komerční nasazení technologie VoLTE v celém světě. Od roku 2014 další operátoři testovali a předváděli další technologie pro budoucí nasazení do svých sítí, které zde nejsou pokryty. Popis komerčního nasazení lze najít v další části.

Společnost Země Datum Poznámka
NTT DoCoMo Japonsko únor 2007 [17] Operátor oznámil dokončení zkoušek 4G, při nichž dosáhl na downlinku maximální přenosové rychlosti paketů přibližně 5 Gbit/s při použití 12 vysílacích a 12 přijímacích antén a šířce pásma 100 MHz na mobilní stanice pohybující se rychlostí 10 km/h.
Agilent Technologie Španělsko únor 2011 [18] Výrobce předvedl na Mobile World Congress první testovací řešení pro LTE-Advanced, které signál generovalo i analyzovalo.
Ericsson Švédsko červen 2011 [19] Demonstrace LTE-Advanced ve čtvrti Stockholmu Kista.
touch Libanon duben 2013 [20] Operátor testoval LTE-Advanced od čínského dodavatele Huawei s kombinovaným spektrem 800 MHz a 1,8 GHz. Dosáhl přenosové rychlosti 250 Mbit/s.
Vodafone Nový Zéland květen 2013 [21] Operátor testoval LTE-Advanced od Nokia Siemens s kombinací pásma 1,8 GHz a 700 MHz. Vodafone dosáhl rychlost pouze pod 300 Mbit/s.
A1 Rakousko červen 2013 [22] Operátor testoval LTE-Advanced společnosti Ericsson a NSN s použitím 4x4 MIMO. A1 dosáhl rychlosti 580 Mbit/s.
Turkcell Turecko srpen 2013 [23] Operátor testoval v Istanbulu LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei. Turkcell dosáhl rychlosti 900 Mbit/s.
Telstra Austrálie srpen 2013 [24] Operátor testoval LTE-Advanced švédské společnosti Ericsson s kombinací pásem 900 MHz a 1,8 GHz.
SMART Filipíny srpen 2013 [25] Operátor testoval LTE-Advanced čínské společnosti Huawei a při použití kombinace pásem 2,1 GHz a 1,80 GHz a dosáhl rychlosti 200 Mbit/s.
SoftBank Japonsko září 2013 [26] Operátor testoval v Tokiu LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei. Softbank použil pásmo 3,5 GHz a dosáhl rychlosti 770 Mbit/s.
beCloud/ MTS Bělorusko říjen 2013 [27] Operátor testoval LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei.
SFR Francie říjen 2013 [28] Operátor testoval LTE-Advanced v Marseille s kombinací pásem 800 MHz a 2,6 GHz. SFR dosáhl rychlosti 174 Mbit/s.
EE Spojené království listopad 2013 [29] Operátor testoval v Londýně LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei a s kombinací kanálu šířky 20 MHz v pásmu 1,8 GHz a 20 MHz v pásmu 2,6 GHz. EE dosáhl rychlosti 300 Mbit/s který je rovno kategorie 6 LTE.
O2 Německo listopad 2013 [30] Operátor testoval v Mnichově LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei s kombinací kanálu šířky 10 MHz v pásmu 800 MHz a 20 MHz v pásmu 2,6 GHz. O2 dosáhl rychlosti 225 Mbit/s.
SK Telecom Jižní Korea listopad 2013 [31] Operátor testoval LTE-Advanced s kombinací kanálu šířky 10 MHz v pásmu 850 MHz a 20 MHz v pásmu 1,8 GHz. SK Telecom dosáhl rychlosti 225 Mbit/s.
Vodafone Německo listopad 2013 [32] Operátor testoval LTE-Advanced v Drážďanech od švédské společnosti Ericsson s kombinací kanálu šířky 10 MHz v pásmu 800 MHz a 20 MHz v pásmu 2,6 GHz. Vodafone dosáhl rychlosti 225 Mbit/s.
Telstra Austrálie prosinec 2013 [33] Operátor testoval LTE-Advanced od švédské společnosti Ericsson s kombinací kanálu šířky 20 MHz v pásmu 1,8 GHz a 20 MHz v pásmu 2,6 GHz. Telstra dosáhl rychlosti 300 Mbit/s který je rovno kategorie 6 LTE.
Optus Austrálie prosinec 2013 [34] Operátor testoval TD-LTE-Advanced od čínské společnosti Huawei s kombinací dvou kanálů šířky 20 MHz v pásmu 2,3 GHz. Optus dosáhl rychlosti přes 160 Mbit/s.
Entel Chile Chile září 2015 [35] Operátor testoval LTE-Advanced v Rancagua s použitím 15 MHz v pásmu 700 MHz a 20 MHz v pásmu 2600 MHz, a dosáhl rychlosti přes 200 Mbit/s.
Claro Brasil Brazílie prosinec 2015 [36] Claro Brasil prezentovalo v Rio Verde první testy 4.5G technologie, LTE Advanced, která nabízí rychlosti přenosu až 300 Mbit/s.
AIS Thajsko březen 2016 [37] Operátor spustil první 4.5G na LTE-U/LAA síť v Bangkoku s kombinací pásem 1800 MHz a 2100 MHz s použití agregace nosných (CA), 4x4 MIMO, DL256QAM/UL64QAM a použitím LTE-Unlicensed (LTE-U), pro vytvoření vysokorychlostní sítě. AIS dosáhl rychlosti downloadu až 784,5 Mbit/s a uploadu 495 Mbit/s[38] v rámci speciálního R&D programu Joint Development Center (JIC) mezi AIS a Huawei.
MagtiCom Georgie květen 2016 [39] Operátor testoval LTE-Advanced ve Tbilisi s kombinací pásma 800 MHz s existujícím 1800 MHz. MagtiCom dosáhl rychlosti downloadu 185 Mbit/s a uploadu 75 Mbit/s.
Ucom Arménie září 2016 [40] Operátor testoval LTE-Advanced od švédské společnosti Ericsson. Ucom dosáhl rychlosti downloadu 250 Mbit/s, což odpovídá kategorii 6 LTE.
Altel Kazachstán duben 2017 [41] Operátor spustil LTE-Advanced ve 12 městech přes Kazachstánu. Altel dosáhl rychlosti downloadu 225 Mbit/s. LTE-Advanced (4G+) Technologie měla být v květnu 2017 spuštěna v 5 dalších městech v Kazachstánu.
Bite Latvija Lotyšsko září 2016 [42] 15. června 2017 operátor spustil 8 buněk stanic 4.5G v Rize po testování v partnerství mezi společností Huawei a Technickou Univerzitou v Rize.
Wi-Tribe Pákistán květen 2017 [43] Operátor poprvé otestoval svou LTE-A síť v květnu 2017 v pásmu 3,5 GHz, a oficiálně ji zpřístupnil v Lahore v Pákistánu, ve více městech. Wi-Tribe ve své nové síti LTE-A se zařízením společnosti Huawei dosahovala rychlosti až 200 Mbit/s.
Telcel Mexiko březen 2018 [44] Operátor nabízel službu v Ciudad de México a dalších 10 městech po celé zemi 14. března 2018.
Airtel Indie duben 2012 10. dubna 2012 spustil Airtel 4G služby pomocí donglů a modemů používajících technologii TD-LTE v Kalkatě, a stal se první společnost v India, která poskytuje 4G služby. Po spuštění v Kalkatě byl následován spouštění v Bangalore (7. května 2012), Pune (18. října 2012), a Chandigarh, Mohali a Panchkula (25. března 2013).

LTE Advanced Pro

[editovat | editovat zdroj]

LTE Advanced Pro (LTE-A Pro, známé také jako 4.5G, 4.5G Pro, 4.9G, Pre-5G, 5G Project)[45][46][47][48] je jméno pro 3GPP Release 13 a 14.[49][50] Jedná se o vylepšení celulárního standardu LTE Advanced (LTE-A) podporující přenosové rychlosti přes 3 Gbit/s při použití agregace 32 nosných.[2] Přináší také koncept Licence Assisted Access, který umožňuje sdílení licencovaného a nelicencovaného spektra.

Navíc začleňuje několik nových technologií souvisejících s 5G, jako je 256-QAM, masivní MIMO, LTE-Unlicensed a LTE IoT,[51][52] což usnadňovalo časnou migraci existujících sítí na vylepšení slibované pro plný 5G standard.[53]

Telstra v Austrálie nasadila úplně první síť LTE Advanced Pro v lednu 2017.[54]

Když společnost AT&T zprovoznila v roce 2017 sítě LTE Advanced a Advanced Pro, uváděla je v reklamě a na síťových indikátorech zařízení nesprávně jako „5G Evolution“ (5G E).[1][3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LTE Advanced na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 LTE vs LTE Advanced: Is 4G LTE different from LTE Advanced? – Commsbrief [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 4.5G, Next Step Toward MBB 2020 [online]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  3. 1 2 SK Telecom launches world's first LTE-Advanced network [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ GSA: LTE-Advanced Status Worldwide – August 2019
  5. ↑ 4G LTE Advanced - What you need to know about LTE-A [online]. Dostupné online.
  6. ↑ GSA: Gigabit LTE Networks: Analysis of Deployments Worldwide (únor 2019)
  7. ↑ Beyond 3G: "LTE Advanced" Workshop, Shenzhen, China [online]. [cit. 2008-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-13.
  8. ↑ 3GPP specification: Requirements for further advancements for E-UTRA (LTE Advanced)
  9. ↑ The Asahi Shimbun | Breaking News, Japan News and Analysis [online]. Dostupné online.
  10. ↑ Ericsson, Robert Syputa, Maravedis, et al. ITU global standard for international mobile telecommunications IMT-Advanced´LTE Advanced - Evolving LTE towards IMT-Advanced;. In: Vehicular Technology Conference, 2014. VTC 2014-Fall. IEEE 68th 21-24 Sept. 2014. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 1–5.
  11. ↑ "Requirements for further advancements for Evolved Universal Terrestrial Radio Access (E-UTRA) (LTE-Advanced)"
  12. ↑ Agilent Introducing LTE-Advanced [online]. 2011-03-08 [cit. 2011-07-28]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-03.
  13. ↑ Nomor Research: White Paper on LTE Advanced
  14. ↑ 3GPP Technical Report: Feasibility study for Further Advancements for E-UTRA (LTE Advanced)
  15. ↑ KG, Rohde & Schwarz GmbH & Co. LTE- Advanced (3GPP Rel.11) Technology Introduction [online]. Dostupné online.
  16. ↑ 3GPP News & Events, Dec.12th, 2012 and Apr.8th, 2013 entries [online]. [cit. 2013-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-17.
  17. ↑ NTT DoCoMo Achieves World's First 5 Gbit/s Packet Transmission in 4G Field Experiment [online]. NTT DoCoMo [cit. 2008-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-25.
  18. ↑ Agilent Technologies Introduces Industry's First LTE-Advanced Signal Generation, Analysis Solutions [online]. Agilent [cit. 2011-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
  19. ↑ Ericsson demonstrates LTE Advanced in Sweden [online]. Telecompaper, 2011-06-28 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
  20. ↑ Touch, Huawei trial 250Mbps LTE FDD 800MHz/1800MHz carrier aggregation [online]. TeleGeography, 2013-04-08 [cit. 2014-08-24]. Dostupné online.
  21. ↑ Vodafone shows off next-gen mobile broadband. www.nzherald.co.nz. The New Zealand Herald, 2013-05-24. Dostupné online.
  22. ↑ A1 TELEKOM AUSTRIA DEMOS 580MBPS LTE-A SPEEDS WITH ERICSSON, NSN HARDWARE [online]. Mobile Europe, 2013-06-06 [cit. 2014-04-30]. Dostupné online.
  23. ↑ Turkish delight? Turkcell unveils 900Mbps transmission speeds in LTE-A trial [online]. TeleGeography, 2013-08-02 [cit. 2014-11-14]. Dostupné online.
  24. ↑ World's first commercial LTE-Advanced call on 1800MHz and 900MHz [online]. Ericsson, 2013-08-12 [cit. 2014-04-30]. Dostupné online.
  25. ↑ J.M. Tuazon. 200MBPS IN DAVAO - Smart tests LTE-Advanced system down south.. Interaksyon. 2013-08-21. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-21.
  26. ↑ Softbank's trial LTE-A in 3.5GHz band achieves 770Mbps [online]. TeleGeography, 2013-09-13 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
  27. ↑ beCloud to test LTE-A [online]. TeleGeography, 2013-10-10 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
  28. ↑ SFR completes 'first' LTE Advanced trials in France [online]. FierceWirelessEurope, 2013-10-18 [cit. 2014-04-30]. Dostupné online.
  29. ↑ EE launches 'world's fastest' LTE-A network in London [online]. Telecoms.com, 2013-11-05 [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.
  30. ↑ Now available at Telefónica: The fastest LTE radio cell in Germany and mobile VoLTE in live network [online]. Telefónica, 2013-11-14 [cit. 2014-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-03.
  31. ↑ [넓고 빠른 광대역 LTE-A] #1. 3배 빠른 광대역 LTE-A 시대가 열린다! [online]. SK Telecom, 2013-11-28 [cit. 2014-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-17. (korejsky)
  32. ↑ Vodafone zeigt in Dresden das schnellste Mobilfunknetz der Republik [online]. Vodafone, 2013-11-15 [cit. 2014-04-30]. Dostupné online. (německy)
  33. ↑ Telstra hits 300 Mbps in LTE-A trial [online]. Computerworld, 2013-12-06 [cit. 2014-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-11.
  34. ↑ Optus tests TD-LTE carrier aggregation in Melbourne [online]. iTnews, 2013-12-19 [cit. 2014-03-29]. Dostupné online.
  35. ↑ Entel Chile carries out first LTE-A trial [online]. BNAmericas, 2015-09-22 [cit. 2018-04-10]. Dostupné online.
  36. ↑ Claro faz primeiro teste externo com LTE Advanced na faixa de 700 MHz [online]. Telesintese, 2015-12-15 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online.
  37. ↑ AIS launches the world's first 4.5G network in Thailand. www.lteto5g.com. 2016-03-24. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (anglicky)
  38. ↑ Take tour on the new AIS Next-G ready network [online]. 2017-02-12 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. (thajsky)
  39. ↑ MagtiCom launches LTE-Advanced network in Georgia [online]. [cit. 2016-06-06]. Dostupné online.
  40. ↑ Ucom Deployed Ericsson's Latest 4G+ Technology for the First Time in Armenia [online]. [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.
  41. ↑ Altel: LTE-Advanced (4G+) Technology for the First Time in Kazakhstan [online]. [cit. 2017-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-05.
  42. ↑ By sounding off the Baltic Drummers' Summit, Bite unveils the first 4.5G network in Latvia with power [online]. [cit. 2017-09-18]. Dostupné online. (lotyšsky)
  43. ↑ Wi-tribe Becomes Pakistan's First Operator to Cross 200Mbps Internet Speeds. propakistani.pk. 2017-08-28. Dostupné online [cit. 2017-10-11]. (anglicky)
  44. ↑ Llega a México la GigaRed 4.5G de Telcel [online]. 2018-03-14. Dostupné online.
  45. ↑ , 2016. The path to 5G: New services with 4.5G, 4.5G Pro and 4.9G [online]. Nokia, 2016 [cit. 2017-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
  46. ↑ Nokia's 4.9G races Ericsson's almost-5G, yet the finishing line is a mirage [online]. 2016-09-07. Dostupné online.
  47. ↑ SoftBank 5G | スマートフォン・携帯電話 [online]. Dostupné online.
  48. ↑ War of the 'Gs' - Nokia promises 4.5G Pro and 4.9G [online]. 2016-09-05 [cit. 2021-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-03.
  49. ↑ FLYNN, Kevin. LTE-Advanced Pro Ready to Go [online]. Dostupné online.
  50. ↑ What is LTE-Advanced Pro? [online]. Dostupné online.
  51. ↑ Leading the path towards 5G with LTE Advanced Pro - Qualcomm [online]. 2016-01-19 [cit. 2021-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
  52. ↑ LTE Advanced Pro - Qualcomm [online]. 2016-01-06. Dostupné online.
  53. ↑ LTE Advanced Pro enables Gigabit LTE on path to 5G [online]. 2016-10-11. Dostupné online.
  54. ↑ STRATEGY, Moor Insights and. A Glimpse Into The Future Of 4G LTE: Gigabit LTE [online]. [cit. 2025-02-27]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

LTE for UMTS - OFDMA and SC-FDMA Based Radio Access, ISBN 978-0-470-99401-6 Chapter 2.6: LTE Advanced for IMT-advanced, pp. 19–21.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Prostředky (bílé knihy, technická dokumentace, aplikační pokyny)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=LTE_Advanced&oldid=26065314“