Josef Velek
| Ing. Josef Velek | |
|---|---|
| Narození | 30. listopadu 1939 Klínec |
| Úmrtí | 30. dubna 1990 (ve věku 50 let) Rudé moře |
| Příčina úmrtí | death from scuba diving |
| Občanství | Československo |
| Alma mater | Fakulta elektrotechnická ČVUT |
| Povolání | novinář, spisovatel, ekolog a publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Velek (30. listopadu 1939 Klínec – 30. dubna 1990 Rudé moře) byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Klínci. Po druhém porodu, o pět let později, zemřela jeho matka. Otec se znovu oženil a rodina se přestěhovala do Nové Hospody u Týnce nad Sázavou. V roce 1956 maturoval Josef Velek na jedenáctileté střední škole v Praze. Mezi lety 1956–1961 studoval na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT obor měřící a řídící technika. Po promoci pracoval do roku 1974 v pražském Výzkumném ústavu sklářské techniky. Záhy přednášel v Československu i v zahraničí. Podával přihlášky k patentům.[1] Publikovat začal v šedesátých letech 20. století. Od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí. Každý týden připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování.[2]
V roce 1974 podnítil vznik ekologického spolku Hnutí Brontosaurus. V roce 1975 se stal redaktorem časopisu Brontosaurus.[3]
Kromě časopisu Mladý svět přispíval také do periodik Kmen a Svobodné slovo. Používal šifru JVel. Byl aktivní v Československém rozhlase, spolupracoval s Československou televizí. Psal scénáře k ekologickým pořadům, které také moderoval. Vystupoval v Televizním klubu mladých. Mezi lety 1988–1989 se podílel na desetidílném cyklu Setkání s Brontosaurem (scénář Jiří Švec, režie Pavel Herold). Podle jeho textů vznikly televizní inscenace například Neklidná zimní sezona (1986) na motivy povídky Bílý dům, Jak chytit krokodýla (1990) podle stejnojmenné Velkovy reportáže nebo Havárie v zámeckém parku (1986) na motivy povídky Zapírači.[3] Byl předsedou ekologické komise Svazu českých spisovatelů a členem PEN klubu.[1] Besedy a pořady o přírodě pořádal v pražské Malostranské besedě. Vystupoval v divadle Semafor v pořadu Zavěste prosím, volá Semafor.[3]
V roce 1990 se zúčastnil československé potápěčské expedice do Egypta „Blue World 90“. Při potápění v Rudém moři u městečka Safaga zemřel.[3]

Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů „Global 500“ jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí.
Ceny pojmenované po Josefu Velkovi
[editovat | editovat zdroj]- V letech 1996–1999 byla na jeho počest udělována časopisem Nika „Cena Josefa Velka“. Cena byla udělována jednotlivcům za významné počiny v ochraně přírody[4]
- „Hlavní cena Josefa Velka“ se uděluje od roku 2005 na mezinárodní filmové soutěži s tematikou životního prostředí Týká se to také Tebe v Uherském Hradišti. Je určena pro profesionální kategorii soutěže.[5]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Velek
Reportáže, cestopisy a populárně naučná literatura
[editovat | editovat zdroj]- 1975 – Perla Antil, cestopis, s Josefem Ševčíkem
- 1978 – A zvoní ocel, populárně naučná lit. pro mládež
- 1980 – Jak jsem bránil přírodu
- 1980 – Mistři zkumavek,
- 1982 – Za vůní dřeva, bavlny a kůže, populárně naučná lit. pro mládež
- 1985 – Od polderů k Ardenám, cestopis
- 1987 – Dva tisíce verst s Lenou, cestopis
- 1988 – Příběhy pro dvě nohy
- 1989 – Muž přes plot
Ostatní práce
[editovat | editovat zdroj]V roce 1978 napsal příručku Ochránce přírody. S Josefem Blažejovským vydal v témže roce odbornou publikaci Řídící a měřící technika ve výrobě skla a jemné keramiky[6] a v roce 1984 příručku Odznak odbornosti Rybář. V témže roce přispěl do publikace o pražských kavárnách Čtyři o čtyřech[7] (včetně Miroslava Horníčka, Františka Filipovského a Miroslava Šimka). V roce 1985 uspořádal a vydal s dalšími autory Životní prostředí a národní výbory[8] a v roce 1990 přispěl do sborníku Kavárny a spol.[1]
Kňava obecná
[editovat | editovat zdroj]Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil.[1] Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 Reflex.cz | Josef Velek. www.reflex.cz [online]. [cit. 2026-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-05.
- ↑ Josef Velek: ekologický ombudsman 80. let | Sedmá generaceSedmá generace [online]. 2012-04-14 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Josef Velek. slovnikceskeliteratury.cz [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2026-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-10.
- ↑ Archivovaná kopie. www.sospraha.cz [online]. [cit. 2011-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-13.
- ↑ KREBSOVÁ, Jarmila. 34. ročník festivalu Týká se to také tebe (TSTTT). Ekolist.cz [online]. 2009-11-25 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Řídicí a měřicí technika ve výrobě skla a jemné keramiky. antikvariat-benes.cz [online]. [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Kniha Čtyři o čtyřech - Trh knih - online antikvariát. www.trhknih.cz [online]. [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Životní prostředí a národní výbory: Výsledky 9ti let soutěže Hledáme dokonalé projekty. [s.l.]: TEPS místního hospodářství 154 s. Dostupné online. Google-Books-ID: K5pVHQAACAAJ.
- ↑ Wayback Machine. www.casopis.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2026-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-28.