Inuité

Inuité
	Rozšíření Inuitů v Kanadě
Populace
	155 066 příslušníků; Hustota populace k roku 2021 vyznačena barevně
Náboženství
	tradiční inuitské náboženství, křesťanství
Příbuzné národy
	Aleuté, Jupikové, původní obyvatelé Ameriky a Sibiře

Inuité (jednotné číslo: Inuk) jsou skupinou kulturně a historicky podobných domorodých obyvatel nejsevernější části Ameriky a Ruska, včetně arktických a subarktických regionů Grónska, Labradoru, Quebecu, Nunavutu, Severozápadních teritorií, Yukonu (tradičně), Aljašky a Čukotského okresu Čukotského autonomního okruhu. Kulturně jsou podobní ostatním domorodým obyvatelům. Obývají Kanady a Aljašky. Hovoří inuitskými jazyky, které se řadí mezi eskymácko-aleutské jazyky. V USA a Kanadě jsou Inuité jedním z národů řazených pod Eskymáky spolu s Jupiky a Iñupiaty. Označení Inuité tedy není možné použít pro Jupiky. Označení Eskymáci zase nelze použít pro domorodce v Kanadě a Grónsku, protože je pejorativní.

Kanadští Inuité žijí ve velké části severní Kanady. Území Nunavutu je nejvíce spojováno s jejich kulturou a historií, zatímco významné populace obývají také Nunavik v severní třetině Quebecu, Nunatsiavut na Labradoru a Severozápadní teritoria a Yukon, zejména kolem Severního ledového oceánu v osídlení Inuvialuitů (ISR). Tyto oblasti jsou Inuitským Tapiriit Kanatami a kanadskou vládou známé jako Inuit Nunangat.[10][11] V Kanadě články 25 a 35 ústavního zákona z roku 1982 klasifikují Inuity jako samostatnou skupinu domorodých Kanaďanů, kteří nejsou zahrnuti ani pod První národy, ani pod Métisy.

Grónští Inuité, známí také jako Kalaallité, jsou potomky migrace Thule z Kanady do roku 1100 n. l.[14] Ačkoli Grónsko v roce 1985 vystoupilo z Evropských společenství, Inuité z Grónska jsou dánskými občany a jako takoví zůstávají občany Evropské unie. Ve Spojených státech se aljašští Inupiáti tradičně nacházejí v severozápadním arktickém obvodu, na severním svahu Aljašky, v Beringově úžině a na ostrově Malý Diomede. V Rusku zůstává na pobřeží Beringova průlivu v autonomním okruhu Čukotka, zejména v Uelenu, Lavrentiji a Lorinu, několik skupin diaspor ruských Inupiátů z ostrova Velký Diomede, jejichž obyvatelé byli přemístěni na ruskou pevninu.

Mnoho lidí, kteří byli historicky označováni jako Eskymáci, považuje tento termín za urážlivý nebo jim byl vnucován koloniálním způsobem; Inuit je nyní běžným autonymem pro velkou podskupinu těchto lidí.[18][19][20][21] Slovo Inuita (v dalších formáchIñupiat, Inuvialuit, Inughuit apod.) je starobylé autonymum pro skupinu národů, která zahrnuje ponejvíce Inupiaty na pobřeží Beringova průlivu na Čukotce a severní Aljašce, čtyři široké skupiny Inuitů v Kanadě a grónské Inuity. Toto použití se již dlouho používá s vyloučením jiných, blízce příbuzných skupin (např. Jupiků, Aleutů).Aleutové (Unangan) a Jupikové (Alutiiq/Sugpiaq, centrální a sibiřští Jupíkové), kteří žijí na Aljašce a Sibiři, se proto, alespoň na individuální a místní úrovni, obecně neidentifikují jako Inuité.

Inuité se živili lovem, často mořských zvířat, například vorvaňů, narvalů, či tuleňů, ale lovili též faunu pevniny. Pro Inuity je typickým přístřeškem iglú, stavba z ledových kvádrů.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inuit na anglické Wikipedii.

↑ ROVNÁ, Lenka; JINDRA, Miroslav. Dějiny Kanady. druhé. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-158-3. S. 20–22.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Inuité na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Inuit ve Wikislovníku
Domorodá aljašská žena prohlášena pravoslavnou svatou : Náboženský infoservis, 24. 11. 2023

[1] ROVNÁ, Lenka; JINDRA, Miroslav. Dějiny Kanady. druhé. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-158-3. S. 20–22.

[1]