Přeskočit na obsah

Heinrich Ferstel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akad. arch. Heinrich Ferstel
Narození7. července 1828
Vídeň
Úmrtí14. července 1883 (ve věku 55 let)
Grinzing
Místo pohřbeníGrinzinger Friedhof
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt, profesor a učitel
RodičeIgnaz Ferstel a Antonia Stache
Manžel(ka)Lotte von Ferstel
DětiErwin von Ferstel
Max von Ferstel
Freiherr Erwin von Ferstel
PříbuzníFriedrich Stache (strýc)
Významná dílaVilla Wartholz
Oceněníčestný občan Vídně (1879)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880)
Královská zlatá medaile (1882)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Heinrich von Ferstel

Heinrich Ferstel (německy Heinrich Freiherr von Ferstel – Heinrich svobodný pán z Ferstel; 7. července 1828 Vídeň[1] – 14. července 1883 Grinzing u Vídně, dnes čtvrť v Dobling) byl rakouský architekt, který ovlivnil vídeňskou architekturu konce 19. století. Je považován za významného představitele historismu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jediný syn (a druhý z pěti dětí) pražského úředníka Eskomptní banky Ignatze Ferstla a jeho manželky Antonie. Rodina bydlela ve 30.-50. letech na Perštýně v domě čp. 349/I.[2] Talentovaný Heinrich se po určitém váhání mezi jednotlivými uměleckými obory rozhodl věnovat architektuře. Tu vystudoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Eduarda van der Nülla, Augusta Sicarda von Sicardsburg a dalších. Prospěchové stipendium mu umožnilo cestovat po Evropě.

Po několika letech, během nichž se odehrála i revoluce roku 1848, vstoupil do ateliéru svého strýce Friedricha Augusta von Stache (30. 7. 1814 Vídeň – 17. 6. 1895 Štýrský Hradec),[3] kde pracoval na votivním oltáři pro kapli sv. Barbory ve vídeňském svatoštěpánském dómě a také na obnově a výstavbě řady hradů a zámků, hlavně na území Čech (např. přestavba zámku Dolních Beřkovicích v roce 1853). Podnikl studijní cesty po Německu, Belgii, Holandsku, Anglii a nakonec v roce 1855 do Francie.[4] Při těchto studiích se utvářela jeho tendence k romantismu.

Při pobytu v Itálii, kam byl poslán jako kvestor roku 1854, přeorientoval se na renesanční styl v architektuře a oblíbil si styl Donata Bramanteho. Začal používat polychromii za pomoci sgrafitové výzdoby a terakoty. Tento postup, převzatý z raně renesančního období, uplatnil později na vídeňském muzeu užitého umění.

Ještě v Neapoli v Itálii roku 1855 získal, mezi 74 soutěžícími, vítěznou cenu, a s ní 4 000 zlatých, v soutěži o vídeňský kostel na Ringstraße (Votivkirche) ve stylu francouzské gotiky, jehož stavba se realizovala v letech 1856–1879. Odměna za toto vítězství vytvořila základ pro pozdější značné jmění, jímž disponoval. Po jeho smrti navrhl Sir Tatton Sykes tento kostel jako vzor pro novou westminsterskou katedrálu v Londýně.[5]

K dalším monumentálním Ferstelovým dílům tohoto období patří několik veřejných budov v centru Vídně i na jejím předměstí. V renesančním stylu to byla Rakousko-Uherská banka ve Vídni (1856–1860), dnes Palais Ferstel. Při územním rozšiřování Vídně byl Ferstel spolu s Rudolfem Eitelbergerem přizván k podílu na rozvoji její architektury (rezidence vídeňského starosty a vídeňská směnárna v roce 1859). Ve stejném době své myšlenky realizoval i u celé řady soukromých obydlí a vil v Brně a ve Vídni.

Mezi důležitější projekty budov patří v jeho pozdějších letech (odhlédnuto od kostela Sv.Alžběty Uherské v Teplicích ve čtvrti Šanov (dříve Teplitz-Schönau), ve skutečnosti návrhy pocházející z dřívějších let) díla jako palác arcivévody Ludvíka Viktora a jeho zimní palác v Klessheim; palác knížete Jana II z Lichtenštejna v Rossau u Vídně, palác v Terstu, ale především Rakouské muzeum užitého umění ve Vídni (dokončené v roce 1871), s jeho impozantním arkádovým nádvořím. Dalším jeho vrcholným dílem je budova vídeňské univerzity (1871–1884). Je také autorem projektu rekonstrukce evangelického kostela Spasitele v Bílsku (1881–1882) v neogotickém stylu. Kvůli technické chybě v konstrukci budovy Reichstagu – berlínského Říšského sněmu však nezískal cenu. Roku 1866 by Ferstel jmenován profesorem na Polytechnické škole. V roce 1871 se stal hlavním vládním inspektorem veřejných prací a roku 1879 byl jmenován čestným občanem Vídně a povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu (Freiherr – baron). Roku 1882 mu byla uděleno britské vyznamenání za architekturu Royal Gold Medal.[6]

Řadu let se osobně přátelil s Hermannem von der Hude (1830–1908), o jehož práci promluvil na shromáždění v berlínském klubu architektů 3. září 1883.[7]

Roku 1886 byla ve vídeňském 9. okrese Alsergrundu ulice, na níž stojí Votivkirche, přejmenována na Ferstelgasse. V roce 1980 byla jím postavená banka a burzovní budova přejmenována na Ferstelův palác.

Hrob Heinricha Ferstela na hřbitově ve vídeňském Grinzigu

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ferstel byl ženat. Se svou ženou Lotte († 8. dubna 1922)[8] měl šest dětí. Žili ve venkovské vile v Grinzingu, který v té době ještě nebyl součástí Vídně. Byl pohřben na hřbitově v Grinzingeru (skupina MA, číslo 46) ve vyhrazeném čestném hrobě. Jeho hrobka je postavena jako novogotická kaple. Nápis na náhrobní desce zmiňuje pouze jeho jméno a jméno jeho manželky Lotte, rozené Fehlmannové. Roku 1891 ji dal postavit jeho syn Max von Ferstel, rovněž architekt, radní a profesor na vídeňské technické univerzitě. Jsou zde pohřbeni i ostatní členové rodiny.

Stavby

[editovat | editovat zdroj]
„Červený kostel“ (Českobratrský evangelický chrám Jana Amose Komenského) v Brně

a další.

Spolupracovník

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Heinrich von Ferstel na anglické Wikipedii a Heinrich von Ferstel na německé Wikipedii.

  1. ↑ Matricula - Viewer. www.data.matricula.info [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11.
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
  3. ↑ Architekturzentrum Wien. www.architektenlexikon.at [online]. [cit. 2020-09-24]. Dostupné online. (německy)
  4. ↑ Zentralblatt der Bauverwaltung. 21. července 1883, s. 259–260. Dostupné online. (němčina)
  5. ↑ WIBIRAL, Norbert; PEVSNER, Nikolaus. A Westminster Cathedral Episode In: Architectural History. Svazek 20. [s.l.]: [s.n.], 1977. S. 63–64, 100–101. (angličtina)
  6. ↑ Zentralblatt der Bauverwaltung. 1. července 1882, s. 235. Dostupné online. (němčina)
  7. ↑ Zentralblatt der Bauverwaltung. 1. září 1883, s. 320. Dostupné online. (němčina)
  8. ↑ Morgenblatt. Neue Freie Presse. 12. dubna 1922, s. 7. Dostupné online. (němčina)
  9. ↑ Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Ústí nad Labem – Trmice, s. 152.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FERSTEL, Max von. Ferstel, Heinrich von.. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB), Band 48. Lipsko: Duncker & Humblot, 1904. Kapitola 521-523. (němčina)
  • WIBIRAL, Norbert. Ferstel, Johann Heinrich Ritter von, Freiherr von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 5. Berlín: Duncker & Humblot, 1961. Dostupné online. ISBN 3-428-00186-9. S. 100. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heinrich_Ferstel&oldid=25572312“