Přeskočit na obsah

Haiti

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Halti.
Republika Haiti
Repiblik Ayiti
République d'Haïti
vlajka Haiti
Vlajka		 znak Haiti
Znak
Hymna
La Dessalinienne
Motto
Svoboda, rovnost, bratrství
Geografie

Poloha Haiti
Poloha Haiti

Hlavní městoPort-au-Prince
Rozloha27 750 km² (147. na světě)
z toho 1 % vodní plochy
Nejvyšší bodPic la Selle (2680 m n. m.)
Časové pásmo−5
Poloha19° s. š., 72°48′ z. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel11 898 812[1] (83. na světě, 2025)
Hustota zalidnění429 obyv./km² (32. na světě)
HDI▲ 0,554 (nízký) (166. na světě, 2023)
Jazykhaitská kreolština (úřední), francouzština (úřední)
Národnostní
složení		95 % Afričané
5 % ostatní
Náboženství84 % Katolíci
10 % bez vyznání
Státní útvar
Státní zřízeníunitární poloprezidentská republika s prozatímní vládou
Vznik1. ledna 1804 (nezávislost na Francii)
PrezidentEdgard Leblanc Fils
Předseda vládyFritz Belizaire
Měnahaitský gourde (HTG)
HDP/obyv. (PPP)30 40[2] USD (169. na světě, 2025)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1332 HTI HT
MPZRH
Telefonní předvolba+509
Národní TLD.ht
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Haiti,[pozn. 1] plným názvem Republika Haiti,[pozn. 2] je stát v Karibiku na ostrově Hispaniola v Karibském moři. Leží východně od Kuby a Jamajky a jižně od Baham. Zabírá západní stranu ostrova, který sdílí s Dominikánskou republikou.[3][4] Haiti je nejhornatější zemí v Karibiku, terén se skládá z horských řetězců prokládaných malými pobřežními rovinami a úrodnými údolími. Klima je tropické, s častým výskytem hurikánů a zemětřesení. Haiti se dělí do deseti departementů, na ploše 49 000 km2 žije asi 11 až 12 milionů obyvatel,[1] což z něj činí nejlidnatější stát v Karibiku a po Barbadosu druhý nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Hlavním a největším městem je Port-au-Prince, mezi další významná města patří Carrefour, Delmas, Pétion-Ville a Gonaïves. Drtivá většina obyvatel má africký původ, úředními jazyky jsou haitská kreolština a francouzština, odhadem 84 % obyvatel se hlásí ke křesťanství, 10 % je bez vyznání.

Domorodý kmen Taíno obýval Hispaniolu před příchodem Evropanů a rozdělil ji na pět kmenových území.[5] V roce 1492 založil Kryštof Kolumbus první evropskou osadu v Americe, La Navidad, na jeho severovýchodním pobřeží.[6][7] Celý ostrov byl součástí Španělského impéria až do roku 1697, kdy byla západní část postoupena Francii a stala se kolonií Saint-Domingue, kde dominovaly plantáže cukrové třtiny obdělávané zotročenými Afričany. Haitská revoluce v letech 1791–1804 učinila z Haiti první suverénní stát v Karibiku, druhou republiku v Americe, a také první zemi v Americe, která oficiálně zrušila otroctví, a jedinou zemi v historii založenou povstáním otroků.[8][9][10] 19. století bylo svědkem politické nestability, mezinárodní izolace, dluhu vůči Francii a neúspěšných invazí do Dominikánské republiky, včetně nákladné války. Americké síly okupovaly Haiti v letech 1915 až 1934,[11] následovala diktátorská vláda rodiny Duvalierů (1957–1986). Po státním převratu v roce 1991 zasáhly v roce 1994 nadnárodní síly vedené USA; po druhém převratu v roce 2004 následovala intervence OSN. V roce 2010 zemi zpustošilo katastrofální zemětřesení a rozsáhlá epidemie cholery.[12]

Haiti je de jure unitární poloprezidentská republika, kde prezident je hlavou státu a zákonodárnou moc má dvoukomorové národní shromáždění, bez volených zástupců je označováno za zhroucený stát.[13][14] Zemi spravuje devítičlenná přechodná prezidentská rada, která ale nebyla schopná dovést zemi k volbám a obnovit bezpečnost.[15][16] Haiti, historicky chudé a politicky nestabilní, čelí vážným ekonomickým a politickým krizím, aktivita gangů vyhnala z domovů přes 1,3 milionu lidí[17][18] a vedla ke kolapsu vlády. Celkem 88 % obyvatel žije v chudobě a 30 % v extrémní chudobě.[19] V indexu lidského rozvoje se umístilo na 166. místě, je tak nejchudší a nejméně rozvinutou zemí celé Ameriky. Haiti je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Organizace amerických států, Sdružení karibských států a Mezinárodní organizace frankofonie. Dále je členem Mezinárodního měnového fondu, Světové obchodní organizace a Společenství latinskoamerických a karibských států.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Haiti pochází z domorodého jazyka Taíno a znamená „země vysokých hor“;[20] bylo to původní jméno pro celý ostrov Hispaniola. Tento název byl obnoven haitským revolucionářem Jean-Jacquesem Dessalinem jako oficiální název nezávislého Saint-Domingue, jako pocta americkým indiánským předkům.[21] Další teorie o názvu Haiti má svůj původ v africké tradici; ve fónštině, jednom z nejrozšířenějších jazyků mezi Bossales (Haiťany narozenými v Africe), Ayiti-Tomè znamená: „Od dnešního dne je tato země naší zemí.“

Ve francouzštině má ï v Haïti diakritické znaménko, rozlučník (používaný k označení, že druhá samohláska se vyslovuje samostatně, jako ve slově naïve), zatímco H je němé.[22] V češtině se píše s normálním i, tedy Haiti. Ve francouzštině má Haiti přezdívku La Perle des Antilles („Perla Antil“) kvůli jeho přírodní kráse[23] a bohatství, které nashromáždilo pro Francouzské království.[24] V haitské kreolštině se píše a vyslovuje s y, ale bez H: Ayiti.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Haiti.

Pro Evropany ostrov objevil Kryštof Kolumbus při své první plavbě 5. prosince 1492, kdy zde jeho loď Santa María najela na mělčinu. Nazval jej „La Espaňola“ (Malé Španělsko, latinsky Hispaniola) a založil zde první španělskou osadu v Americe – La Navidad (Vánoce); ta ovšem o rok později byla zničena domorodci. Kolumbův bratr Bartoloměj na území dnešní Dominikánské republiky založil nové hlavní město Santo Domingo, ostrov se stal španělskou kolonií a původní indiánské obyvatelstvo bylo do roku 1533 vyhlazeno, z velké části evropskými nemocemi jako černé neštovice. K práci na plantážích se začali přivážet černošští otroci z Afriky. V 17. století se na severozápadě ostrova (na území dnešního státu Haiti) a na blízkém ostrově Tortuga začali usazovat piráti, především francouzští a v roce 1697 bylo území prohlášeno francouzskou kolonií Saint-Domingue.

Povstání otroků v roce 1791

Zatímco východní španělská strana ostrova byla poměrně zanedbána, francouzská strana prosperovala a stala se nejbohatší kolonií v celé Americe, odkud se vyváželo velké množství cukru a kávy. Po Velké francouzské revoluci došlo k obrovskému povstání černochů a mulatů, tzv. haitské revoluci. Otrok Toussaint Louverture jako vůdce povstalců ovládl roku 1791 francouzskou i východní španělskou část ostrova a vládl zde jako guvernér. V roce 1802 byl zajat Francouzi. Další povstání vedené bývalým otrokem a důstojníkem Dessalinem vyhnalo Francouze ze země a 1. ledna 1804 byla vyhlášena nezávislost, po Spojených státech amerických druhá na americkém kontinentu. Dessalines se prohlásil císařem. Císař Dessalines vydal 22. února 1804 dekret, kterým oficiálně nařídil masakr bílého obyvatelstva a zabavení jejich majetku. Vraždění bylo oficiálně ukončeno dne 22. dubna 1804. Až na výjimky (lékaři, kněží, polští dezertéři z francouzské armády, němečtí osadníci), bylo bílé obyvatelstvo během dvou měsíců vyvražděno, včetně žen a dětí. Celkem bylo zmasakrováno odhadem 3000–5000 obyvatel, a to i těch, kteří s černochy sympatizovali. Sám císař Dessallines byl v roce 1806 zavražděn. Jeho nástupce král Henri I. vládl do roku 1820. Právě Henri I. byl mimo jiné iniciátorem výstavby citadely Laferrière a paláce Sans Souci na severu země – jediných haitských památek zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V letech 1822–1844 bylo Haiti republikou v čele s prezidentem Boyerem. V roce 1844 východní část ostrova vyhlásila samostatnou Dominikánskou republiku. V letech 1915–1934 bylo Haiti okupováno USA.

Zemětřesení 12. ledna 2010

V roce 1957 se po zmanipulovaných volbách dostal k moci François Duvalier známý také jako Papa Doc a nastolil diktaturu. USA si od jeho podpory slibovaly zastavení šíření komunismu v oblasti Karibiku. Výsledkem ale byla jedna z nejkrvavějších diktatur na západní polokouli, totální rozpad hospodářství a absolutní nedodržování lidských práv.[25] Během jeho vlády bylo zabito až 60 tisíc lidí.[26] Po smrti Duvaliera v roce 1971 přešla prezidentská funkce na jeho devatenáctiletého syna Jean-Claude Duvaliera, zvaného Baby Doc, který provedl jisté reformy, ale nezabránil dalšímu růstu korupce. V roce 1986 byl donucen prchnout do exilu a s sebou odnesl i velkou část haitského státního pokladu. V roce 1994 vyvrcholila nestabilita v zemi další intervencí Spojených států, která opět nastolila vládu Jean-Bertranda Aristidea zvoleného v prvních demokratických volbách v roce 1991. Další nepokoje v zemi proběhly v roce 2004. Od roku 2004 na Haiti působila stabilizační mise OSN do roku 2017, druhá pak do roku 2019.

Dne 12. ledna 2010 v 16.53 hodin místního času postihlo Haiti nejsilnější zemětřesení za posledních 200 let o síle 7,0 Richterovy stupnice. Hlavní město Port-au-Prince, jež se nacházelo v bezprostřední blízkosti epicentra (cca 15 km), bylo zemětřesením z velké části zničeno.[27] Počet obětí zemětřesení vystoupal na 212 000 potvrzených mrtvých.

Od roku 2018 probíhá v zemi významná ekonomická, bezpečnostní a politická krize.

V roce 2021 proběhl v zemi státní převrat, při kterém najatí ozbrojenci zastřelili prezidenta Jovenela Moïse.[28] Následně v zemi vypukla ústavní krize a boj o moc, mimo jiné mezi prozatímním premiérem Claudem Josephem a nově jmenovaným premiérem Arielem Henrym. Většinu území hlavního města od té doby ovládají gangy.[29] Téže roku poté zasáhlo Haiti zemětřesení o síle 7,2 Richterovy škály, které si vyžádalo přes dva tisíce obětí.[30] Vůdce jednoho z haitských gangů, které od roku 2021 ovládají téměř celé území hlavního města, v březnu 2024 uvedl, že požaduje rezignaci premiéra Ariela Henryho. V opačném případě začnou gangy dle jeho slov v zemi občanskou válku a spáchají genocidu.[31] Na území země byl vyhlášen výjimečný stav.[32] Henry krátce poté na funkci skutečně rezignoval a došlo k ustanovení tzv. přechodné rady.[33] Na podzim roku 2025 byla Radou bezpečnosti OSN schválena nová mise, jejímž cílem bylo stanoveno potírání aktivity gangů v zemi.[34]

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Haitská vlajka.

Haitská vlajka je tvořena dvěma vodorovnými pruhy: červeným a modrým. Uprostřed státní vlajky je navíc umístěn v bílém obdélníku státní znak.[35][36]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Haiti.

Státní znak Haiti je tvořen královskou palmou v přirozených barvách, vyrůstající ze zeleného trávníku. Z její koruny vystupuje hnědá hůl s modro-červenou frygickou čapkou. Po obou stranách palmy jsou za sebou vždy tři skloněné haitské prapory na žerdích zakončených zlatými hroty a modro-červenými stuhami. Mezi kmenem palmy a prapory jsou umístěny trojice hnědých ručnic se stříbrnými bodáky. Před palmou jsou dvě stříbrné sekery s hnědými topůrky, zlatý buben s modrým okrajem a červenou šňůrou. Po stranách bubnu jsou bronzová děla. Na hlavních je heraldicky vpravo vojenská čapka s modrou ozdobou, vlevo pak zlatá přilba s červeným chocholem. U levého (z heraldického hlediska) stojí zlatá trubka a zlatý vytěrák, u pravého zlatá polnice a zlatý nabiják. Před děly leží stříbrné váčky na střelný prach, bronzové dělové koule (volné i v pyramidách) a před bubnem přetržený zlatý řetěz. Heraldicky vlevo od děla je bronzová kotva, částečně zapuštěná do země, vpravo volně položená. Za nimi jsou lodní stožáry s červenými fábory. Pod znakem je na trávníku stříbrná stuha s černým francouzským mottem L'UNION FAIT LA FORCE (česky V jednotě je síla).[36]

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Topografická mapa Haiti

Haiti je země na karibském ostrově Hispaniola v oblasti Velkých Antil v Karibském moři v Atlantském oceánu. Leží asi 200 km východně od Jamajky, 90 km jihovýchodně od Kuby a jižně od Baham. Na východě má hranici s Dominikánskou republikou (délka 376 km), se kterou se dělí o ostrov. S rozlohou 27 700 km2 je po Kubě a Dominikánské republice třetím největším státem v Karibiku. Leží mezi 18° a 20° 12′ severní šířky a 71° 30′ a 74° 30′ západní délky. Haiti je nejhornatější zemí v Karibiku, terén se skládá z horských řetězců prokládaných malými pobřežními rovinami a úrodnými údolími. Krajinu Haiti, stejně jako krajinu celého ostrova, tvoří dvě hlavní horská pásma oddělená rovinou Cul-de-Sac: jedno na severu, kde se tyčí pohoří Haut-Piton, masiv Montagnes Noires a pohoří Matheux; druhé na jihu, které se skládá z masivu nejvyšší hory Haiti, Pic la Selle (2680 m), a masivu Hotte. Centrální a východní část tvoří rozsáhlou náhorní plošinu.

Haiti (stejně jako zbytek ostrova Hispaniola) leží v aktivní seismické zóně mezi dvěma tektonickými deskami: Severoamerickou deskou na severu a Karibskou deskou na jihu, což zemi činí obzvláště zranitelnou vůči zemětřesením. Na Haiti je mnoho vodních toků, jako například řeka Artibonite, Rivière Blanche, Rivière Grise a Rivière Guayamouc. Nachází se zde také několik velkých jezer, včetně bezodtokového a poloslaného Saumâtre, největšího jezera na Haiti, dále jezer Trou Caïman a Lac de Miragoâne. K Haiti patří také menší ostrovy v Karibském moři nedaleko hlavního ostrova: La Gonâve, La Tortue (Tortuga), Les Cayemites, Ile de Anacaona a La Grande Caye. Ostrov Navassa, který se nachází 74 km západně od jihozápadního cípu země, Tiburonského poloostrova,[37] je předmětem probíhajícího územního sporu se Spojenými státy americkými, které v současné době ostrov spravují.[38]

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]
Pohled do údolí města Milot

Podle Köppenovy klasifikace podnebí je klima na Haiti klasifikováno jako tropické savanové klima. To znamená, že průměrné roční teploty se pohybují od 25 °C do 30 °C a teploty moře od 26 °C do 29 °C. Nejteplejším měsícem je srpen, kdy se průměrná teplota pohybuje kolem 30 °C, naopak nejchladnější je přelom prosince a ledna s teplotou okolo 28 °C. Skládá se ze dvou odlišných období: období sucha od listopadu do března a období dešťů od dubna do května a následně na podzim od srpna do října. Od prosince je na Haiti pro změnu období sucha. Roční úhrn srážek se drží u průměrné hodnoty 1 350 mm.[39] Od července do října je Haiti, především jeho jižní pobřeží, ohrožováno hurikány.[1] V závislosti na lokalitě vykazuje klima značné rozdíly, částečně kvůli oceánským proudům a topografii, ale také kvůli odlesňování ve vnitrozemí země. Klima ve vnitrozemí se stává stále sušším a během letních měsíců teploty často přesahují 40 °C.

Životní prostředí, flóra a fauna

[editovat | editovat zdroj]
Hranice Haiti s Domi­ni­kán­skou republikou v roce 2002, ukazující rozsah odlesňování na haitské straně (vlevo)

Největším problémem životního prostředí na Haiti je odlesňování, které způsobuje velkou erozi půdy, dezertifikaci a kromě toho znásobuje účinky povodní způsobených častými hurikány. Příkladem je hurikán Jeanne , který se v září 2004 přehnal severním pobřežím Haiti a při záplavách a sesuvech půdy, většinou ve městě Gonaïves, zemřelo 3 006 lidí.[40] V květnu téhož roku zabily záplavy na jižní hranici Haiti s Dominikánskou republikou přes 3 000 lidí.[41]

Ještě před 60 lety pokrývaly haitské lesy 60 % země, ale tato částka se snížila na polovinu na současný odhad 30 % lesního porostu. Tento odhad se výrazně liší od chybného čísla 2 %, které se často uvádí v diskusích o stavu životního prostředí v zemi.[42] Haiti mělo v roce 2019 v indexu integrity lesních krajin skóre 4,0/10, což ho řadí na 137. místo na světě ze 172 sledovaných zemí.[43]

Ostrovu dominuje, díky svému podnebí, tropické a subtropické rostlinstvo, které je velmi pestré a bohaté. Pro horské oblasti je typická borovice karibská (Pinus caribaea) a některá vzácná dřeva jako například mahagon. Na návětrných stranách hor se rozkládají deštné lesy, nižší polohy jsou pokryty savanami a ostnatými křovinami. Mezi pozoruhodné stromy na Haiti zcela patří akácie (Acacia), chlebovník obecný (Artocarpus altilis) či kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera).[39]

Většina druhů haitské fauny je nepůvodní, neboť byla na ostrov přivezena kolonialisty. Z původních druhů lze uvést kupříkladu endemického savce štětinatce haitského (Solenodon paradoxus), který je na Haiti chráněn zákonem. Haiti je také domovem pro více než dvě stovky vodních i suchozemských ptáků jako pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis), buřňák černotemenný (Pterodroma hasitata) a volavka bílá (Ardea alba). V pobřežních vodách anebo v jejich blízkosti žijí nebezpečné druhy plazů; především krokodýl americký (Crocodylus acutus) a méně nebezpečný leguán nosorohý (Cyclura cornuta). Hojně na Haiti žijí také netopýři.[39]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Americká invaze na Haiti, která v roce 1994 nastolila vládu Jean-Bertranda Aristidea
MINUSTAH (foto: Patrick-André Perron)

Politika na Haiti je považována za historicky nestabilní kvůli různým státním převratům, změnám režimů, vojenským juntám a vnitřním konfliktům: ve své dvousetleté historii prodělala haitská politika 32 převratů a intervencí mocností, ať už Francie, nebo Spojených států amerických. Haiti je de jure spravováno jako unitární poloprezidentská republika, kde prezident je hlavou státu, který je volen v přímých volbách. Předseda vlády je hlavou vlády, je jmenován prezidentem a vybírán stranou, která má většinu v národním shromáždění. Zákonodárnou moc má dvoukomorové národní shromáždění.

Poslední prezident Haiti, Jovenel Moise, byl v červenci 2021 zastřelen neznámými útočníky ve své soukromé rezidenci.[44] Vzhledem k tomu, že prezidentský úřad je od té doby uvolněný a národní shromáždění již nefunguje, od roku 2023 již nejsou žádní volení zástupci.[45] Bez volených zástupců je Haiti označováno za zhroucený stát.[13][14] Zemi od dubna 2024 spravuje devítičlenná přechodná prezidentská rada, která ale nebyla schopná dovést zemi k volbám a obnovit bezpečnost.[15]

Právo a kriminalita

[editovat | editovat zdroj]
Členové pochodového orchestru haitské národní policie stojí na přehlídce

Právní systém je založen na upravené verzi Napoleonského zákoníku.[46][47] Haiti se v indexu vnímání korupce trvale řadí mezi nejzkorumpovanější země světa.[48] Podle zprávy Indexu vnímání korupce z roku 2006 existuje na Haiti silná korelace mezi korupcí a chudobou. Republika se umístila na prvním místě ze všech zkoumaných zemí v míře vnímané domácí korupce.[49]

Odhaduje se, že prezident „Baby Doc“ François Duvalier, jeho manželka Michele a jejich agenti ukradli v letech 1971 až 1986 z pokladny 504 milionů amerických dolarů.[50] Podobně po rozpadu haitské armády v roce 1995 získala Haitská policie (haitsky: Polis Nasyonal Ayiti) výhradní moc nad haitskými občany. Mnoho Haiťanů i pozorovatelů se domnívá, že tato monopolizovaná moc mohla ustoupit zkorumpovaným policejním silám.[51] Některá média tvrdila, že prezident Aristide ukradl miliony.[52][53][54][55] BBC popsala pyramidová schémata, v nichž Haiťané v roce 2002 přišli o stovky milionů, jako „jedinou skutečnou ekonomickou iniciativu“ Aristidovy éry.[56]

Podle zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu z roku 2023 se v důsledku eskalace násilí gangů a téměř kolapsu státních institucí bezpečnostní situace prudce zhoršila. Oficiální míra vražd na Haiti se v roce 2023 více než zdvojnásobila na přibližně 40,9 na 100 000 (OSN hlásila 4 789 vražd).[57] Podle OSN čelí Haiti zhoršující se krizi, která se vyznačuje extrémním násilím, politickou nestabilitou a prohlubující se humanitární krizí. Zvláštní zástupkyně OSN Virginia Gamba odsoudila zneužívání dětí ozbrojenými gangy a zdůraznila sexuální násilí jako válečnou zbraň. Odstranění premiéra Garryho Conillea dále destabilizovalo správu věcí veřejných. Ozbrojené skupiny se zaměřily na školy a nemocnice, vyhnaly tisíce lidí a 300 000 dětí zůstalo bez vzdělání. OSN vyzývá k naléhavé humanitární pomoci, posílení bezpečnostních opatření a politické jednotě k řešení krize, jelikož více než 2,7 milionu lidí žije pod kontrolou gangů.[58][59]

Ve věznici v Port-au-Prince žije polovina haitských vězňů. Věznice má kapacitu 1 200 osob, ale od listopadu 2017 byla věznice povinna držet 4 359 osob, což představuje 363% obsazenost.[60] Neschopnost získat dostatečné finanční prostředky způsobila smrtelné případy podvýživy a v kombinaci s těsnými životními podmínkami zvyšuje riziko infekčních onemocnění, jako je tuberkulóza.[60] Pokud rodiny nejsou schopny poskytnout potřebné finanční prostředky na to, aby se vězni dostavili před soudce, je velmi malá šance, že by se vězeň dostal do soudního řízení v průměru do 10 let.[61] Dne 3. března 2024 ozbrojené gangy vtrhly do hlavní věznice v Port-au-Prince a uprchlo přibližně 3 700 vězňů, přičemž 12 lidí bylo zabito.[62]

Departementy Haiti

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Departementy Haiti.

Haiti je unitární stát, který se administrativně dělí do deseti departementů,[45] které jsou největšími územními jednotkami. Departementy se dále dělí na 42 obvodů (arrondissements), 145 obcí (communes) a 571 komunálních sekcí (communes sections). Ty slouží jako správní celky druhé a třetí úrovně.[63][64][65] Departementy a obce mají autonomii vůči ústřední vládě ve své správě a financích. Komunální sekce, obce a departmenty jsou vedeny tříčlennou radou, která je volena buď všeobecným volebním právem (v komunálních sekcích), nebo shromážděním v obcích a departementech. Shromáždění se skládá ze zástupců každé z předchozích úrovní územních jednotek.[66]

departement hlavní město plocha

(km2)

počet obyvatel

(2015)

obyv./km2
Artibonite Les Gonaïves 4 984 1 727 524 346,6
Centre Hinche 3 675 746 236 203
Grand'Anse Jérémie 1 871 468 301 250,3
Nippes Miragoâne 1 268 342 525 270,1
Nord Cap-Haïtien 2 106 1 067 177 506,7
Nord-Est Fort-Liberté 1 805 393 967 218,3
Nord-Ouest Port-de-Paix 2 176 728 807 334,9
Ouest Port-au-Prince 4 827 4 029 705 834,8
Sud Les Cayes 2 794 774 976 277,4
Sud-Est Jacmel 2 023 632 601 312,7

Zahraniční vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Haiti a Česká republika

[editovat | editovat zdroj]
Department du Sud - Haiti

Historie Čechů na Haiti sahá až do 16. století, kdy na Hispaniolu připluli horníci z Čech a Slezska, aby španělským kolonizátorům pomohli s těžbou a zpracováním drahých kovů. Podle všeho se jednalo o skupinu šestnácti mužů a jedné ženy, kteří vypluli v červenci roku 1528 ze Sevilly a svoji plavbu završili v Santo Domingu v prosinci téhož roku. Z cesty se dochoval seznam pasažérů, kde figuruje jméno Hans Trumpel — jáchymovský dělník, jenž je prohlašován za prvního obyvatele země Koruny české, který dosáhl hranic Nového světa. Na první plavbu o několik měsíců později zareagovaly další dvě skupiny dělníků; celkově na Haiti přišlo z Českých zemí a Horních Uher kolem pěti desítek lidí.[39][67] Pokusy o těžbu však nebyly nijak zvlášť úspěšné; absence lékařské péče i nehostinné tropické podmínky doprovázené úpadem morálky vedly ke smrti osmnácti dělníků. Zbytek skupiny buď v Americe zůstal, anebo se rozhodl odplout zpět do Evropy.

V 18. století Haiti sloužila jako přestupná stanice k břehům pevninské Ameriky, kterou využívali také jezuité z Čech a Moravy mířící šířit svoji víru mezi domorodé obyvatele.

Roku 1937 ve městě Port-au-Prince začala operovat pobočka Baťova závodu, která k roku 1942 čítala sto padesát zaměstnanců a orientovala se na vývoz do Spojených států. Československý podnik na Haiti brzo připoutal pozornost některých českých novinářů; jako příklad lze uvést Edvarda Valentu, který přijel na haitskou pobočku a sepsal několik črt; dnes známé jako literární dílo pod názvem Nejkrásnější země. Strávil zde jeden týden a ve svých textech Haiti popsal jako „ztracený ráj“, jehož lidem vyjádřil své sympatie.[68]

Co se novodobé historie týče, Česká republika navázala oficiální diplomatické styky s Haiti až roku 2005, kdy obě země podepsali společné prohlášení o navázání vztahů. K roku 2026 Česká republika s Haiti nemá uzavřenou žádnou bilaterální smlouvu a ani oficiálně neposkytovala žádnou formu státní pomoci; s výjimkou povodní roku 2003.[39]

Naopak nestátní neziskové humanitární organizace v této oblasti svou aktivitu postupně rozvíjí. Příkladem může být Arcidiecézní charita Olomouc pomáhající Haiťanům realizovat rozvojové projekty, jako je výstavba čističek vody a zdravotnických středisek. Oblíbenou formou pomoci je také adopce na dálku.[39][69]

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Haiti je nejchudší, nejméně rozvinutá země celé Ameriky a nestabilní země, která čelí vážným ekonomickým krizím. Celkem 88 % obyvatel žije v chudobě a 30 % v extrémní chudobě.[19] Haitská ekonomika je tržní ekonomikou s nízkými náklady na pracovní sílu. Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele je přibližně 3000 amerických dolarů (2025),[2] což je nejnižší hodnota ze všech zemí v Americe. Na hrubém domácím produktu se podílí zemědělství z 16 %, průmysl ze 33 % a služby ze 48 % (odhad 2024).[1]

Pěstuje se především cukrová třtina, maniok, plantainy, banány, mango, avokádo, kukuřice, další tropické ovoce, rýže a zelenina (2023).[1]

Více než polovina světové produkce vetiveru (esenciálního oleje používaného v parfumerii) se vyrábí na Haiti a banány, kakao a mango jsou důležitými exportními plodinami. Haiti také rozšířilo výrobu hotových výrobků, vyrábí tablety s Androidem[70] a elektrické detektory a transformátory[71]. Hlavními exportním zboží jsou oděvy, esenciální oleje, železný šrot, průmyslové kyseliny/oleje/alkoholy a ložní prádlo (2023).[1]

Zranitelnost vůči přírodním katastrofám, stejně jako chudoba a omezený přístup ke vzdělání, jsou nejzávažnějšími výzvami, kterým Haiti čelí.[72] Dvě pětiny Haiťanů jsou závislé na zemědělském sektoru, zejména na drobném samozásobitelném zemědělství, a zůstávají zranitelné vůči škodám způsobeným častými přírodními katastrofami, které zhoršuje rozsáhlé odlesňování v zemi.[72] Haiti trpí vážným obchodním deficitem, který řeší vývojem většího množství hotových výrobků s vyšší přidanou hodnotou v zemědělském sektoru. Remitence jsou primárním zdrojem deviz a představují téměř 20 % hrubého domácího produktu.[72] Haitskou ekonomiku vážně zasáhlo zemětřesení z ledna 2010.[72] a v menší míře hurikán Matthew koncem září 2016.

Ve své zprávě z března 2019 Mise OSN na podporu spravedlnosti na Haiti (MNJTF) uvedla, že „životní podmínky haitského obyvatelstva se rapidně zhoršují“. V celé zemi se 5,5 % a 27 % lidí nachází v nouzových situacích a v potravinové krizi; 2,26 milionu lidí je klasifikováno jako osoby s nedostatkem potravin „a v tomto ohledu potřebují humanitární pomoc“.[73]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam měst na Haiti.
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
19503 265 708—    
19603 858 444+1,68 %
19704 635 125+1,85 %
19805 614 494+1,94 %
19906 854 441+2,02 %
20008 303 151+1,94 %
20109 803 294+1,67 %
202011 243 848+1,38 %
202511 898 812+1,14 %
Zdroj: Populační divize OSN [74]

Podle odhadů žilo v Haiti v roce 2025 celkem 11 898 812 obyvatel s hustotou zalidnění 429 obyvatel/km², což z něj činí nejlidnatější stát v Karibiku a po Barbadosu druhý nejhustěji osídlený suverénní stát Karibiku a celé Ameriky. Ženy tvoří 50,7 % celkové populace a muži 49,3 %. Střední délka života je 65,6 let (muži 63,8, ženy 67,4), střední věk je 25,3 (k roku 2025). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 31 %, 65 % je ve věku 15 až 64 let a 4 % obyvatel je starších 65 let (k roku 2024). K roku 2023 žilo 60 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 2,5 %, gramotnost je 68 % (odhad za rok 2017), nejnižší ze všech zemí Ameriky.[1]

Obyvatelé Port-au-Prince v lednu 2010

Obyvatelstvo je soustředěno především ve velkých městech, podél pobřeží a v údolích. Hornaté vnitrozemí je osídleno málo. Při prvním formálním sčítání v roce 1950 byl počet obyvatel 3 miliony, za 75 let se více než ztrojnásobil. Národ je multietnický a je domovem lidí různých ras a etnických skupin. Podle odhadů CIA je 95 % Haiťanů je převážně afrického původu, zbytek jsou mulati (největší podíl se nachází na jihu ostrova) nebo běloši evropského původu (francouzského, italského, německého, polského, portugalského a španělského).[75]

Jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Na Haiti jsou dva úřední jazyky: francouzština a haitská kreolština. Francouzština je hlavním psaným a administrativně autorizovaným jazykem (stejně jako hlavním jazykem tisku) a mluví jí 42 % Haiťanů.[76][77] Mluví jí všichni vzdělaní Haiťané, je vyučovacím jazykem ve většině škol a používá se v obchodním sektoru. Používá se také při slavnostních událostech, jako jsou svatby, promoce a církevní mše. Haiti je jedním ze dvou nezávislých států v Americe (spolu s Kanadou), které označily francouzštinu za úřední jazyk; dalšími frankofonními oblastmi jsou zámořské departementy a regiony Francie, jako je Francouzská Guyana. Haitskou kreolštinou mluví téměř celá haitská populace. Francouzština, základ haitské kreolštiny, je oblíbená mezi haitskou elitou a vyššími vrstvami. V obchodním sektoru se vedle francouzštiny v mnohem menší míře kvůli americkému vlivu používá angličtina. Španělštinou mluví někteří Haiťané, kteří žijí podél haitsko-dominikánské hranice.[78] Angličtinou a španělštinou mohou hovořit také haitští deportovaní ze Spojených států a různých latinskoamerických zemí. Celkově asi 90–95 % Haiťanů plynně hovoří pouze haitskou kreolštinou a francouzštinou, přičemž více než polovina z nich ovládá pouze kreolštinu.[79]

Haitská kreolština, místně nazývaná Kreyòl,[80] nedávno prošla standardizací a mluví jí prakticky celá populace.[81] Haitská kreolština, jeden z kreolských jazyků založených na francouzštině, má slovní zásobu převážně odvozenou z francouzštiny, ale její gramatika se podobá gramatice některých západoafrických jazyků. Má také vlivy jazyka Taino, španělštiny a portugalštiny.[82] Haitská kreolština je příbuzná ostatním francouzským kreolským jazykům, a zejména antilským a louisianským kreolským variantám.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]






Náboženství na Haiti (Světová databáze náboženství 2025)

     katolicismus (65,9 %)
     protestantismus (28 %)
     bez vyznání (2,75 %)
     spiritismus (2,7 %)
     ostatní (0,65 %)
Obrazec vévé vytvořený jako vlajka, důležitá část vúdú

Podle Světové databáze náboženství (2025) se 67 % obyvatel hlásí ke katolicismu, 28 % k protestantismu, 3 % jsou bez vyznání a 3 % vyznává spiritismus.[83] Zpráva CIA World Factbook z roku 2018 uvádí, že 55 % Haiťanů jsou katolíci a 29 % protestanti (15,4 % baptisté, 7,9 % vyznavači letničního hnutí, 3 % adventisté sedmého dne, 1,5 %, metodisté a 0,7 % ostatní protestanti). Stejně jako ostatní země v sousedním latinskoamerickém regionu, i Haiti zaznamenalo obecnou expanzi protestantů, která má převážně evangelikální a letniční charakter.[84][85][86]

Vúdú, náboženství se západoafrickými kořeny, které vzniklo na Haiti, formálně praktikuje 2,1 % populace; odhaduje se však, že 50–80 % Haiťanů začleňuje do svého náboženství některé prvky víry nebo praktik vúdú, zejména s katolicismem. To odráží koloniální původ vúdú, kdy byli zotročení lidé nuceni maskovat své tradiční duchy loa za katolické svaté v rámci procesu zvaného synkretismus. Proto je obtížné odhadnout počet vůdistů na Haiti,[87][88] zejména vzhledem k dědictví historického pronásledování a zkreslování v populárních médiích a kultuře, stejně jako k moderní stigmatizaci mezi segmenty rostoucí protestantské populace. Nicméně haitská vláda v roce 2003 uznala vúdú za oficiální náboženství.[45] Dnes vúdú zažívá určité oživení u mladších Haiťanů a někteří se k Vodou obracejí k léčbě duševních onemocnění.[89][90]

Vzhledem k všudypřítomnosti kultury a víry vúdú mnozí katolíci a protestanti na Haiti odsuzují vúdú jako uctívání ďábla, ale nepopírají moc ani existenci jeho duchů; spíše jsou považováni za „zlé“ a „satanské“ protivníky, kteří vyžadují zásah prostřednictvím křesťanské modlitby. Protestanti považují katolickou úctu ke světcům za uctívání modl a někteří protestanti často ničí sochy a další katolické předměty.[91]

Mezi menšinová náboženství na Haiti patří islám, víra Bahá’í, judaismus a buddhismus.[92]

Zdraví

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2025 potřebovalo humanitární pomoc na Haiti 6 milionů lidí, tedy více než polovina populace, což je zhruba o půl milionu více než v roce 2024.[93] Většina obyvatel země nemá dostupnou nemocnici.[94]

K roku 2012 bylo očkováno jen 60 % dětí mladších 10 let,[95][96] ve srovnání s 93–95 % v jiných zemích.[97] Novější čísla ukazují, že k roku 2024 bylo kombinovanou vakcínou proti záškrtu, černému kašli a tetanu naočkováno třemi dávkami 60 % dětí, proti tuberkulóze 68 % (čísla za rok 2024), žloutence typu B 60%, spalničkám 77 % a první dávku očkování proti dětské obrně obdrželo 70 % dětí.[98]

Světová zdravotnická organizace uváděla ještě před zemětřesením v roce 2010 jako časté příčiny úmrtí veškeré populace průjmová onemocnění, HIV/AIDS, meningitidu a respirační infekce.[99] Devadesát procent dětí trpí nemocemi přenášenými vodou a střevními parazity.[100] Infekce HIV se vyskytuje u 1,6 % populace Haiti (odhad 2024).[101] Výskyt tuberkulózy je v regionu nejvyšší s odhadovanými 175 případy na 100 000 lidí, i tak je to třikrát větší pokles oproti roku 2000, kdy případů tuberkulózy bylo 576 na sto tisíc obyvatel (odhad 2024).[102] Malárií každoročně onemocní přibližně 30 000 Haiťanů (číslo k roku 2022).[103]

Zhruba 75 % domácností nemá tekoucí vodu. Nebezpečná voda spolu s nedostatečným bydlením a nehygienickými životními podmínkami přispívá k vysokému výskytu infekčních nemocí. Chronicky chybí zdravotnický personál a nemocnice nemají dostatek zdrojů, což se ukázalo jako zřejmé po zemětřesení v lednu 2010.[104] Kojenecká úmrtnost v roce 2019 činila 55,1 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí,[105] například v Evropské unii byla menší než 4 na 1 000 živě narozených.[106]

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

Haiti má trvalou a jedinečnou kulturní identitu, která je směsicí afrických, evropských a tainských prvků, která vznikla v důsledku francouzské kolonizace indiánského území ve spojení s velkou a rozmanitou zotročenou africkou populací, která se později osvobodila úspěšným povstáním. Tyto atributy do značné míry ovlivnily umění, kuchyni, literaturu, hudbu, náboženství a také jazyky.[107]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]
Sans-Souci Palace, Národní historický park, Haiti

Mezi památky patří palác Sans-Souci a Citadelle Laferrière, které byly v roce 1982 zapsány na seznam světového dědictví.[108] Tyto stavby, které se nacházejí v severním Massif du Nord v Národním historickém parku, pocházejí z počátku 19. století.[109] Budovy patřily k prvním postaveným po získání nezávislosti Haiti na Francii. Citadelle Laferrière, největší pevnost v Americe, se nachází v severním Haiti. Byla postavena v letech 1805 až 1820 a dnes ji někteří Haiťané označují za osmý div světa.[110]

Ústav pro ochranu národního dědictví ochraňuje 33 historických památek a historické centrum Cap-Haïtien.[111] Koloniální město Jacmel, které bylo předběžně přijato na seznam světového dědictví, bylo značně poškozeno zemětřesením v roce 2010.[109]

Muzea

[editovat | editovat zdroj]
Vystavená kotva z lodi Santa María
Slavnostní inaugurace haitské diaspory GwètòDe

Kotva z největší lodi Kryštofa Kolumba, Santa Maríe, spočívá v Musée du Panthéon National Haïtien v Port-au-Prince.[112]

Umění

[editovat | editovat zdroj]

Haitské umění je charakteristické, zejména svými obrazy a sochami.[107][113][114] Haitské umění charakterizují zářivé barvy, naivní perspektivy a lstivý humor. Mezi častá témata haitského umění patří velké kusy jídla, krajiny, tržní aktivity, zvířata z džungle, rituály, tance a bohové. V důsledku hluboké historie a silných vazeb s Afrikou nabývají symboly v haitské společnosti velkého významu. Mnoho umělců se sdružuje do „malířských škol“, jako je například škola Cap-Haïtien, která zobrazuje každodenní život ve městě, škola Jacmel, která odráží strmé hory a zátoky tohoto pobřežního města, nebo škola Saint-Soleil, která se vyznačuje abstraktními lidskými formami a je silně ovlivněna symbolikou vúdú.

Ve 20. letech 20. století získalo mezinárodní uznání hnutí indigénistů svými expresionistickými obrazy inspirovanými haitskou kulturou a africkými kořeny. Mezi významné malíře tohoto hnutí patří Hector Hyppolite, Philomé Oban a Préfète Duffaut.[446] Mezi významné umělce z nedávné doby patří Edouard Duval-Carrié, Frantz Zéphirin, Leroy Exil, Prosper Pierre Louis a Louisiane Saint Fleurantová. Na Haiti se také praktikuje sochařství; mezi známé sochaře patří George Liautaud a Serge Jolimeau.[115]

Hudba a tanec

[editovat | editovat zdroj]

Haitská hudba kombinuje širokou škálu vlivů od mnoha lidí, kteří se zde usadili. Odráží francouzské, africké a španělské prvky a další, kteří obývali Hispaniolu, a drobné vlivy původních obyvatel Taino. Mezi hudební styly jedinečné pro haitskou kulturu patří hudba odvozená z ceremoniálních tradic vúdú, pochodová hudba Rara, balady Twoubadou, mini-jazzové rockové kapely, hnutí Rasin, hip hop kreyòl, méringue[116] a compas. Mládež navštěvuje večírky v nočních klubech zvané diskotéky a účastní se Bal (plesu, formálního tance).

Compas (konpa)[117] je komplexní, neustále se měnící hudba, která vznikla z afrických rytmů a evropského společenského tance smíchaného s haitskou buržoazní kulturou. Je to vytříbená hudba, jejímž základním rytmem je méringue. Haiti nemělo žádnou nahranou hudbu až do roku 1937, kdy byl Jazz Guignard nahrán nekomerčně.[118]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Haiti produkuje poezii, romány a hry s mezinárodním uznáním. Francouzská koloniální zkušenost etablovala francouzštinu jako jazyk kultury a prestiže a od té doby dominuje literárním kruhům a literární produkci. Od 18. století však existuje trvalé úsilí psát v haitské kreolštině. Uznání kreolštiny jako oficiálního jazyka vedlo k rozšíření románů, básní a her v kreolštině.[119] V roce 1975 haitský spisovatel Franketienne jako první prolomil francouzskou tradici v beletrii vydáním románu Dezafi, prvního románu napsaného výhradně v haitské kreolštině.[120] Mezi další známé haitské autory patří Jean Price-Mars, Jacques Roumain, Jacques Stephen Alexis, Marie Vieux-Chauvet, Pierre Clitandre, René Depestre, Edwidge Danticat, Lyonel Trouillot a Dany Laferrière.

Folklór a mytologie

[editovat | editovat zdroj]

Haiti je známé svými folklórními tradicemi.[121] Velká část z nich má kořeny v haitské tradici vúdú. Běžná je také víra v zombie.[122] Mezi další folklórní tvory patří lougarou.[122]

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]
Pâté, haitské plněné taštičky

Haitská kuchyně je typickou kreolskou kuchyní, vycházející z mnoha vlivů, především z africké kuchyně, francouzské kuchyně, španělské kuchyně, kuchyně domorodých Taínů a v menší míře také arabské kuchyně. Typické haitské jídlo je jednoduché a skromné, ale velmi výrazně ochucené, odrážející africké a francouzské vlivy.

Příklady haitských pokrmů: griot, smažené marinované vepřové maso; pikliz, nakládaná pikantní zelenina, podobná salátu coleslaw; banana peze, smažené plantainy; tasso, opékané maso; kreolská omáčka; akra, smažené kousky z kořenů kolokázie jedlé; diri ak djon djon, pokrm z rýže a hub; pâté, plněné taštičky. Příklady haitských nápojů: rum; pivo, místní značka piva se jmenuje Prestige; clairin, pálenka z cukrové třtiny; crémas, alkoholický kokosový nápoj; ovocné šťávy; káva.[123]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Fotbal je na Haiti nejoblíbenějším sportem, na místní úrovni soutěží stovky malých klubů. Na popularitě získávají basketbal a baseball.[124][125] Stade Sylvio Cator je víceúčelový stadion v Port-au-Prince, který se v současnosti používá převážně pro fotbalové zápasy . V roce 1974 se haitská fotbalová reprezentace stala teprve druhým karibským týmem, který se dostal na mistrovství světa, a na turnaj se vrátí v roce 2026 po 52 letech. Mužská národní reprezentace vyhrála Karibský pohár národů 2007.[126] Ženský tým se také v roce 2023 dostal na mistrovství světa ve fotbale.[127]

Haiti se účastní olympijských her od roku 1900 a získalo řadu medailí. Haitský fotbalista Joe Gaetjens hrál za národní tým Spojených států na mistrovství světa FIFA v roce 1950 a vstřelil vítězný gól v vítězství 1:0 nad Anglií.[128]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ haitsky Ayiti, francouzsky zvuk Haïti
  2. ↑ haitsky Repiblik Ayiti, francouzsky République d'Haïti

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haiti na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Haiti. [s.l.]: Central Intelligence Agency Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b World Economic Outlook Database, April 2025 [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Vascular Surgery: A Global Perspective. Redakce Dardik, Alan. [s.l.]: Springer, 2016. Dostupné online. ISBN 978-3-319-33745-6. S. 341. 
  4. ↑ Current Affairs November 2016 eBook [online]. Redakce Josh, Jagran. 2016 [cit. 2017-05-08]. S. 93. Dostupné online. 
  5. ↑ LAWLER, Andrew. Invaders nearly wiped out Caribbean's first people long before Spanish came, DNA reveals. National Geographic. 23 December 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 December 2020. 
  6. ↑ DAVIES, Arthur. The Loss of the Santa Maria Christmas Day, 1492. The American Historical Review. 1953, s. 854–865. ISSN 0002-8762. doi:10.1086/ahr/58.4.854. 
  7. ↑ Haïti histoire – 7 Bord de Mer de Limonade [online]. Nilstremmel.com [cit. 2014-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 September 2022. 
  8. ↑ DANTICAT, Edwidge. Anacaona, Golden Flower. Journal of Haitian Studies. New York: Scholastic Inc., 2005, s. 163–165. ISBN 978-0-439-49906-4. JSTOR 41715319. 
  9. ↑ MATTHEWSON, Tim. Jefferson and the Nonrecognition of Haiti. Proceedings of the American Philosophical Society. 1996, s. 22–48. ISSN 0003-049X. JSTOR 987274. 
  10. ↑ Country profile: Haiti. BBC News. 19 January 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2022. 
  11. ↑ BENJAMIN BEEDE. The War of 1898 and U.S. Interventions, 1898–1934: An Encyclopedia. 1 May 1994. vyd. [s.l.]: Routledge; 1 edition, 1994. Dostupné online. ISBN 0-8240-5624-8. S. 784.  - p 223
    The Haitian and U.S. governments reached a mutually satisfactory agreement in the Executive Accord of August 7, 1933, and on August 15, the last marines departed.
  12. ↑ SHELLENBERGER, Michael. Haiti Riots Triggered By IMF Advice To Cut Fuel Subsidies [online]. 22 September 2022 [cit. 2022-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2022. 
  13. ↑ a b TAYLOR, Luke. Haiti left with no elected government officials as it spirals towards anarchy. The Guardian. 11 January 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2023. 
  14. ↑ a b CHARLES, Jacqueline. As violence in Haiti worsens, Canada bets on assistance to police. Miami Herald. 3 May 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2023. 
  15. ↑ a b Locked in Transition: Politics and Violence in Haiti [online]. 19 February 2025 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ CHARLES, Jacqueline. Haiti's presidential council is dysfunctional, says member as time in office runs out [online]. 18 June 2025 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Gang violence displaces a record 1.3 million Haitians [online]. 11 June 2025 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ TAYLOR, Luke. Haiti on verge of collapse, NGOs warn as UN talks on restoring order continue [online]. 18 October 2022 [cit. 2022-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 January 2023. 
  19. ↑ a b BTI 2024 Haiti Country Report. BTI 2024 [online]. [cit. 2026-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ HAYDN, Joseph; VINCENT, Benjamin. A Dictionary of Dates Relating to All Ages and Nations: For Universal Reference Comprehending Remarkable Occurrences, Ancient and Modern, The Foundation, Laws, and Governments of Countries-Their Progress In Civilization, Industry, Arts and Science-Their Achievements In Arms-And Their Civil, Military, And Religious Institutions, And Particularly of the British Empire. [s.l.]: [s.n.], 1860. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2023. S. 321. 
  21. ↑ MARTINEAU, Harriet. The Hour and the Man: A Fictional Account of the Haitian Revolution and the life of Toussaint L'Ouverture. [s.l.]: Aruba Heritage Foundation, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2023. ISBN 978-99904-1-167-6. S. 12. 
  22. ↑ STEIN, Gail. The Complete Idiot's Guide to Learning French. [s.l.]: Alpha Books, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1-59257-055-3. S. 18. 
  23. ↑ ELDIN, F. Haïti, 13 ans de séjour aux Antilles [online]. 1878 [cit. 2015-07-21]. S. 33. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 January 2023. (francouzsky) 
  24. ↑ Voyage a Saint-Domingue, pendant les années 1788, 1789 et 1790 [online]. 1797 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. ↑ "Vúdú, korupce, kokain a teror. Diktátor Duvalier udělal z Haiti peklo". iDNES.cz. 9. října 2014.
  26. ↑ "Zemětřesení, cholera – a teď ještě „strašák“ Baby Doc". Týden. 18. ledna 2011.
  27. ↑ Tomáš Kunc. Zemětřesení na Haiti (infografika) [online]. Economia [cit. 2010-01-21]. Dostupné online. 
  28. ↑ Prezidenta Haiti zabilo komando Kolumbijců a Američanů, 11 členů policie dopadla na tchajwanské ambasádě | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-07-09 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  29. ↑ ČTK; ČT24. Ozbrojené gangy rozpoutaly na Haiti vlnu protestů, tisíce lidí prchají na venkov. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  30. ↑ ČTK. Na Haiti sílí napětí. Počet obětí ničivého zemětřesení překročil 2200. Deník.cz [online]. 2021-08-22 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  31. ↑ Vůdce gangů z Haiti: Pokud premiér nerezignuje, bude občanská válka a genocida - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ Haiti vyhlásilo výjimečný stav - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-04 [cit. 2024-03-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ ČTK. Haiti vykročilo k politické stabilizaci, má novou přechodnou radu. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  34. ↑ ČTK. Rada bezpečnosti OSN schválila novou misi proti gangům na Haiti. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-02]. Dostupné online. 
  35. ↑ Haitská vlajka na Flags of the World
  36. ↑ a b Zpravodaj Vexilolog č. 35, leden 2010
  37. ↑ Larry Rohter. Whose Rock Is It? Yes, the Haitians Care [online]. 19 October 1998 [cit. 2012-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2022. 
  38. ↑ Navassa Island: A Photographic Tour (1998–1999) [online]. US Geological Survey, August 2000 [cit. 2012-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 November 2012. 
  39. ↑ a b c d e f KŘÍŽOVÁ, Markéta. Haiti. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 109 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-424-1, ISBN 80-7277-424-7. OCLC 320228861 
  40. ↑ Photo Gallery: Jeanne hits Haiti [online]. Orlando Sentinel [cit. 2006-09-18]. Dostupné online. 
  41. ↑ Deforestation Exacerbates Haiti Floods. USA Today. 23 September 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 December 2011. 
  42. ↑ ENVIROSOCIETY. Haiti Is Covered with Trees [online]. 2016-05-19 [cit. 2026-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ GRANTHAM, H. S.; DUNCAN, A.; EVANS, T. D.; JONES, K. R.; BEYER, H. L.; SCHUSTER, R.; WALSTON, J. Anthropogenic modification of forests means only 40% of remaining forests have high ecosystem integrity – Supplementary Material. Nature Communications. 2020, s. 5978. ISSN 2041-1723. doi:10.1038/s41467-020-19493-3. PMID 33293507. Bibcode 2020NatCo..11.5978G. 
  44. ↑ Na Haiti zastřelili prezidenta. Skupina útočníků zranila i první dámu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-07-07 [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. 
  45. ↑ a b c CIA World Factbook – Haiti [online]. [cit. 2019-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2021. 
  46. ↑ Haitian Law [online]. Jurist.law.pitt.edu [cit. 2013-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 June 2013. 
  47. ↑ "Haiti" [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 September 2023. 
  48. ↑ Haiti tops world corruption table. BBC News. 6 November 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2013. 
  49. ↑ 2006 Corruption Perceptions Index reinforces link between poverty and corruption [online]. Transparency International, 6 November 2006 [cit. 2009-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2013. 
  50. ↑ Siri Schubert. Haiti: The Long Road to Recovery, Public Broadcasting Service [online]. Pbs.org, 22 May 2009 [cit. 2013-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2013. 
  51. ↑ Haiti: Police and Law Enforcement [online]. GSDRC, 2010 [cit. 2017-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 June 2017. 
  52. ↑ Aristide Development. American Spectator. 1 July 1994. 
  53. ↑ Rapport UCREF [online]. [cit. 2013-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 May 2006. 
  54. ↑ Probe of Aristide administration finds evidence of embezzlement [online]. 31 October 2005 [cit. 2016-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2016. 
  55. ↑ Mary Anastasia O'Grady. The Haiti File. www.wsj.com. Online.wsj.com, 12 February 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2015. 
  56. ↑ SCHIFFERES, Steve. Haiti: An economic basket-case. BBC News. 1 March 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 July 2013. 
  57. ↑ United Nations Integrated Office in Haiti (BINUH). Report of the Secretary-General on the United Nations Integrated Office in Haiti (S/2024/62). New York: United Nations Security Council, January 15, 2024.
  58. ↑ Children face unprecedented crisis amid rising violence in Haiti | UN News [online]. 2024-11-11 [cit. 2025-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Almost one in eight children internally displaced in Haiti as armed violence continues – UNICEF [online]. [cit. 2025-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2025. (anglicky) 
  60. ↑ a b MCFADDEN, David. Malnutrition killing inmates in Haiti jails. apnews.com. 20 February 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2020. 
  61. ↑ Living hell: Officials alarmed by upsurge of inmates dying in Haiti prisons. Fox News. 20 February 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2018. (anglicky) 
  62. ↑ Haiti violence: Haiti gangs demand PM resign after mass jailbreak. BBC News. 3 March 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2024. 
  63. ↑ Création de cinq nouvelles communes par décret présidentiel [online]. Redakce Olivier, Louis-Joseph. 14 August 2015 [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2016. (francouzsky) 
  64. ↑ Haïti – Politique: 5 nouvelles communes en Haïti [online]. 16 August 2015 [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2021. 
  65. ↑ 7300.- Divisions territoriales [online]. Haiti-Référence, 17 August 2015 [cit. 2016-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2022. (francouzsky) 
  66. ↑ Haiti 1987 (rev. 2012) Constitution - Constitute. www.constituteproject.org [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Hans Trumpel. HedvabnaStezka.cz [online]. 2011-08-18 [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  68. ↑ Haiti – Baťův svět — Baťa ve světě [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  69. ↑ OLOMOUC, Arcidiecézní charita. Adopce na dálku – Haiti. www.acho.charita.cz [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  70. ↑ Surtab [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné online. 
  71. ↑ Manutech [online]. [cit. 2015-05-05]. Dostupné online. 
  72. ↑ a b c d CIA World Factbook, Haiti entry, accessed 31 January 2017.
  73. ↑ LEMOINE, Maurice. Pour comprendre la révolte des Haïtiens. CADTM [online]. 2019-03-15 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  74. ↑ Total population by sex (Haiti) [online]. Organizace spojených národů [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-31. (anglicky) 
  76. ↑ La langue française dans le monde 2014. [s.l.]: Nathan, 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 April 2015. ISBN 978-2-09-882654-0. 
  77. ↑ À ce propos, voir l'essai Prétendus Créolismes : le couteau dans l'igname, Jean-Robert Léonidas, Cidihca, Montréal 1995
  78. ↑ What Languages Are Spoken in Haiti? [online]. 29 July 2019. Dostupné online. 
  79. ↑ Schools Teaching in Creole Instead of French on the Rise in Haiti [online]. 13 November 2019. Dostupné online. 
  80. ↑ Haitian Creole [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ VALDMAN, Albert. Creole: National Language of Haiti [online]. Indiana University [cit. 2014-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 June 2015. 
  82. ↑ BONENFANT, Jacques L. History of Haitian-Creole: From Pidgin to Lingua Franca and English Influence on the Language [online]. Redakce Haggerty, Richard A.. Library of Congress Federal Research Division, December 1989 [cit. 2014-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2015. 
  83. ↑ National Profiles | World Religion. The Association of Religion Data Archives (the ARDA) [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ LEE, Morgan. Sorry, Pope Francis: Protestants Are Converting Catholics Across Latin America [online]. 13 November 2014. Dostupné online. 
  85. ↑ Religion in Latin America [online]. 13 November 2014. Dostupné online. 
  86. ↑ Overview: Pentecostalism in Latin America [online]. 5 October 2006. Dostupné online. 
  87. ↑ BLIER, Suzanne Preston. Sacred Arts of Haitian Vodou. Redakce Donald J. Cosentino. [s.l.]: Los Angeles: UCLA Fowler Museum of Cultural History, 1995. ISBN 978-0-930741-47-1. Kapitola Vodun: West African Roots of Vodou, s. 61–87. 
  88. ↑ MCALISTER, Elizabeth. Gatherings in Diaspora. Redakce Warner S.. Philadelphia: Temple Univ. Press, 1998. ISBN 978-1-56639-614-1. Kapitola The Madonna of 115th St. Revisited: Vodou and Haitian Catholicism in the Age of Transnationalism. 
  89. ↑ In Haiti, Young People Are Driving a Vodou Revival [online]. 2024-04-02 [cit. 2025-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Haitians Turn to Vodou to Treat Mental Illness [online]. 2021-09-29 [cit. 2025-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ Crossing the Water and Keeping the Faith Haitian Religion in Miami. Redakce Rey, Terry. [s.l.]: NYU Press, 2013. Dostupné online. ISBN 9780814777084. S. 197. 
  92. ↑ Haiti [online]. Central Intelligence Agency, 22 September 2021 [cit. 2021-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2021. 
  93. ↑ PAHO Responds to Haiti's Humanitarian Crisis Grade 3 - PAHO/WHO | Pan American Health Organization. www.paho.org [online]. 2025-12-22 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ Haiti Survivors Face Outbreaks of Diarrhea. BusinessWeek. 14 January 2010. Dostupné online. [nedostupný zdroj]Šablona:Cbignore
  95. ↑ Haiti to vaccinate 95 percent of children under 10 [online]. [cit. 2014-10-21]. Dostupné online. 
  96. ↑ PAHO/WHO | Pan American Health Organization [online]. [cit. 2025-11-22]. Dostupné online. 
  97. ↑ Vaccination Coverage Among Children in Kindergarten — United States, 2013–14 School Year [online]. [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. 
  98. ↑ WHO Immunization Data portal - Region of the Americas. Immunization Data [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. ↑ Haiti earthquake could trigger possible medical 'perfect storm' - CNN.com. www.cnn.com [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ LEAHY, Stephen. Haiti Can't Face More Defeats [online]. Ipsnews.net, 13 November 2008 [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. 
  101. ↑ Prevalence of HIV, total. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. 
  102. ↑ Incidence of tuberculosis (per 100,000 people) - Haiti. World Bank Open Data [online]. World Bank, 2026 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. 
  103. ↑ Haiti. datadot [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Robert Lee Hadden; STEVEN G. MINSON. The Geology of Haiti: An Annotated Bibliography of Haiti's Geology, Geography and Earth Science [online]. 2010 [cit. 2013-07-24]. S. 10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2020. 
  105. ↑ World Development Indicators (Mortality rate). databank.worldbank.org [online]. World Bank, 2026 [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. 
  106. ↑ Veřejné zdraví - Evropská komise. commission.europa.eu [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. 
  107. ↑ a b YURNET-THOMAS, Mirta. A Taste of Haiti. [s.l.]: Hippocrene Books, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-7818-0998-6. S. 13–15. 
  108. ↑ National History Park – Citadel, Sans the great Souci, Ramiers [online]. UNESCO [cit. 2010-01-23]. Dostupné online. 
  109. ↑ a b Heritage in Haiti [online]. UNESCO, 20 January 2010 [cit. 2010-01-23]. Dostupné online. 
  110. ↑ Reading Eagle. Haiti's Citadelle Described As 8th Wonder of the World [online]. United Press International, 29 January 1978 [cit. 2014-10-21]. S. 40. Dostupné online. 
  111. ↑ Institut de Sauvegarde du Patrimoine National [online]. Haiti.org [cit. 2013-07-24]. Dostupné online. 
  112. ↑ PARET, Robert. MUPANAH and the Promotion of Historical and Cultural Values. Museum International. 2010, s. 39–45. doi:10.1111/j.1468-0033.2011.01744.x. S2CID 142632278. 
  113. ↑ ONOFRE, Alejandro Guevara. Haiti – Culture And Sports [online]. [cit. 2014-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2012. 
  114. ↑ LEGRO, Tom. In Haiti, Art Remains a Solid Cornerstone [online]. PBS, 11 January 2011. Dostupné online. 
  115. ↑ Clammer, Paul (2016), Bradt Travel Guide – Haiti, s. 36, 37.
  116. ↑ Music and the Story of Haiti [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2007. 
  117. ↑ Haitian music billboard [online]. 10 February 2010 [cit. 2013-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2010. 
  118. ↑ AVERILL, Gage. A Day for the Hunter, a Day for the Prey: Popular Music and Power in Haiti. [s.l.]: University of Chicago Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-226-03291-7. S. 23. 
  119. ↑ NZENGOU-TAYO, Marie-José. The Haitian Creole Language: History, Structure, Use, and Education. Redakce Spears Arthur K.. [s.l.]: Lexington Books, 2012. ISBN 978-0-7391-7221-6. Kapitola Chapter 7: Creole and French in Haitian Literature, s. 153–176. (anglicky) 
  120. ↑ DOUGLAS, Rachel. Frankétienne and Rewriting: A Work in Progress. [s.l.]: Lexington Books, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-3635-5. S. 50–60. 
  121. ↑ MUNRO, Martin. Exile and Post-1946 Haitian Literature: Alexis, Depestre, Ollivier, Laferrière, Danticat. [s.l.]: Liverpool University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-84631-854-2. S. 14–. 
  122. ↑ a b Clammer, Paul (2016), Bradt Travel Guide - Haiti, p. 35.
  123. ↑ Haiti Food and Drink [online]. [cit. 2026-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. ↑ TOMAN, Chris. Blue Jays helping bring baseball to Haiti [online]. Major League Baseball, 13 May 2012. Dostupné online. 
  125. ↑ ARTHUR, Charles. Haiti in Focus: A Guide to the People, Politics, and Culture. [s.l.]: Interlink Pub Group Inc, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1-56656-359-8. S. 82–83. 
  126. ↑ History of Caribbean teams in the FIFA World Cup [online]. [cit. 2014-09-02]. Dostupné online. 
  127. ↑ 'Breath of fresh air': Haiti qualify for first Women's World Cup [online]. [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  128. ↑ Ewen MacAskill. World Cup 2010: How the USA's 1950 amateurs upset England and the odds. The Guardian. 10 June 2010. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 
  • KŘÍŽOVÁ, Markéta. Haiti. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-424-1. 
  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha: KANT – Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Haiti na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Haiti ve Wikislovníku
  • CIA. Haiti - The World Factbook [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace (Haiti) [online]. BusinessInfo.cz. Dostupné online. 
  • Haiti [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  • Human rights in Haiti [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky) 
Státy a území v Severní a Střední Americe
Nezávislé státy
Součásti suverénních států
Teritoria, kolonie a
závislá území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Haiti&oldid=25653444“