Přeskočit na obsah

Georg Nagel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georg Nagel
Narození24. srpna 1953 (73 let)
Weingarten
ObčanstvíNěmecko
Alma materAlbert-Einstein-Gymnasium Ravensburg (do 1973)
Universität Konstanz (1973–1979)
Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt (1984–1988)
Povoláníbotanik, vysokoškolský učitel, biofyzik a biolog
ZaměstnavateléMax Planck Institute for Biophysics (od 1992)
Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku (od 2004)
Rockefellerova univerzita
Yaleova univerzita
OceněníKarl Heinz Beckurts Award (2010)
The Brain Prize (2013)
Louis-Jeantet Prize for Medicine (2013)
Shaw Prize in Life Science and Medicine (2020)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (2026)
… více na Wikidatech
ChoťAnna Maria Musti[1]
PříbuzníAdalbert Nagel (strýc)
Martin Nagel (strýc)
Willibrord Nagel (strýc)
Webwww.biozentrum.uni-wuerzburg.de/bot1/forschung/prof-dr-georg-nagel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Georg Nagel (* 24. srpna 1953) je německý biofyzik. V roce 2026 získal společně s Karlem Deisserothem a Peterem Hegemannem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za „objevy týkající se světlem řízených iontových kanálů a optogenetiky“.[2][3][4]

Georg Nagel vystudoval biologii a biofyziku na univerzitě v Kostnici, doktorské studium dokončil na univerzitě ve Frankfurtu roku 1988. Svou výzkumnou kariéru spojil s německým biofyzikem Ernstem Bambergem (mj. na Biofyzikálním ústavu Maxe Plancka), jako postdoktorand krátce působil i na Yaleově univerzitě a Rockefellerově univerzitě. Později nastoupil na Julius-Maximilians-Universität Würzburg, od roku 2004 jako profesor molekulární fyziologie rostlin, od roku 2021 jako profesor fyziologického ústavu.[5]

Jádrem výzkumu Georga Nagela jsou proteiny citlivé na světlo.[5] V 90. letech 20. století se prostřednictvím vajíček drápatky vodní (Xenopus laevis) podílel na výzkumu bakteriorodopsinů, jež fungují jako protonová pumpa poháněná světelnou energií. Na základě těchto výzkumů s ním začal spolupracovat Peter Hegemann, objevitel kanálových rodopsinů: tyto proteiny, objevené u zelené řasy Chlamydomonas reinhardtii, měly fungovat jako světlem ovládaný iontový kanál, tedy jako jediná komponenta přijímající fotony a následně sloužící jako iontový kanál, bez nutnosti spřáhnout tyto reakce složitější signální kaskádou.[6]

Právě Nagel přispěl k důkladnému pochopení funkce kanálových rodopsinů, když geny pro tyto proteiny transfekoval a nechal exprimovat nejprve v žabích vajíčcích a následně i v savčích buňkách (resp. v lidských buňkách – buněčné linii HEK 293). Díky tomu se mu mimo jiné podařilo rozlišit dva typy kanálových rodopsinů, z toho ChR2 vykazoval výjimečné vlastnosti: reagoval na modrou část světelného spektra, ionty přijímal neselektivně, fungoval i v podobě zkráceného řetězce pouze 315 aminokyselin a po osvitu začal propouštět vysoké množství iontů, při trvalém vystavení záření ustalující se na nízkém plató. Protože kanálové rodopsiny tvoří jediná komponenta schopná takřka okamžitě po stimulaci měnit membránový potenciál, jejich objev přinesl potenciál zejména ve výzkumu nervových buněk. Na zavedení kanálových rodopsinů do neurobiologického výzkumu se podílela zejména laboratoř Karla Deisserotha; Nagel sám užil ChR2 například pro ovlivnění chování modelového háďátka C. elegans.[6]

Mimo Nobelovy ceny za rok 2026 je také nositelem Brain Prize (2013[7]), Rumfordovy ceny (2019), Shawovy ceny (2020) a dalších ocenění.

  • NAGEL, Georg; MÖCKEL, Bettina; BÜLDT, Georg. Functional expression of bacteriorhodopsin in oocytes allows direct measurement of voltage dependence of light induced H + pumping. FEBS Letters. 1995-12-18, roč. 377, čís. 2, s. 263–266. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. ISSN 0014-5793. doi:10.1016/0014-5793(95)01356-3. (anglicky) 
  • NAGEL, Georg; OLLIG, Doris; FUHRMANN, Markus. Channelrhodopsin-1: a light-gated proton channel in green algae. Science. 2002-06-28, roč. 296, čís. 5577, s. 2395–2398. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. ISSN 1095-9203. doi:10.1126/science.1072068. PMID 12089443. 
  • NAGEL, Georg; SZELLAS, Tanjef; HUHN, Wolfram. Channelrhodopsin-2, a directly light-gated cation-selective membrane channel. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2003-11-25, roč. 100, čís. 24, s. 13940–13945. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. doi:10.1073/pnas.1936192100. PMID 14615590. 
  • NAGEL, Georg; BRAUNER, Martin; LIEWALD, Jana F. Light Activation of Channelrhodopsin-2 in Excitable Cells of Caenorhabditis elegans Triggers Rapid Behavioral Responses. Current Biology. 2005-12-24, roč. 15, čís. 24, s. 2279–2284. PMID: 16360690. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. ISSN 0960-9822. doi:10.1016/j.cub.2005.11.032. PMID 16360690. (anglicky) 
  • GAO, Shiqiang; NAGPAL, Jatin; SCHNEIDER, Martin W. Optogenetic manipulation of cGMP in cells and animals by the tightly light-regulated guanylyl-cyclase opsin CyclOp. Nature Communications. 2015-09-08, roč. 6, čís. 1, s. 8046. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. ISSN 2041-1723. doi:10.1038/ncomms9046. (anglicky) 
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Nobel Prize in Physiology or Medicine 2026 [online]. nobelprize.org [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ NADDAF, Miryam; CALLAWAY, Ewen. Medicine Nobel awarded for brain ‘switch’ that controls neurons with light. Nature. 2026-10-05. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. ISSN 1476-4687. doi:10.1038/d41586-026-03091-2. (anglicky)
  4. ↑ VŠETEČKA, Roman. Nobelova cena za medicínu patří třem laureátům za objev optogenetiky. iDNES.cz [online]. 2026-10-05 [cit. 2026-10-10]. Dostupné online.
  5. 1 2 Georg Nagel [online]. britannica.com [cit. 2026-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 MANIRA, A. E.; SVENNINGSSON, P.; LINNARSSON, S. Scientific background 2026: Optogenetics – Discovery of a neuronal switch [online]. nobelprize.org [cit. 2026-10-10]. Dostupné online.
  7. ↑ REINER, Andreas; ISACOFF, Ehud Y. The Brain Prize 2013: the optogenetics revolution. Trends in Neurosciences. 2013-10, roč. 36, čís. 10, s. 557–560. Dostupné online [cit. 2026-10-10]. doi:10.1016/j.tins.2013.08.005. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Georg Nagel na Wikimedia Commons