Frustrace

Frustrace (z lat. frustrá, marně, frustratio, zmarnění) je pocit, který člověk prožívá, pokud se mu něco důležitého nepovede a v nejbližší době není šance to napravit, ať už proto, že už to zkrátka není možné, anebo v tom brání něco, s čím si nelze poradit. Projevuje se zklamáním či pocitem zmaru.

Frustraci způsobuje nějaká překážka

Překážka, která brání vyřešit problém, se může nacházet jak v okolním prostředí (vnější), tak uvnitř frustrovaného (vnitřní):

Překážkou z okolního prostředí mohou být třeba peníze, které měly přijít a se kterými se počítalo pro uhrazení účtu; člověk je frustrovaný, protože musí počkat, až peníze dojdou, a do té doby má svázané ruce. Tento problém se ovšem vyřeší v momentě, kdy se částka objeví na účtu.
Překážkou uvnitř je například averze k rodinnému příslušníkovi, se kterým kdysi došlo k hádce a od té doby se s ním jedinec nesetkal, ale při každém setkání s ostatními členy rodiny se o tom mluví, z čehož je frustrovaný, ale jeho odpor k setkání s oním příbuzným brání uzavření celé situace.

Míra frustrace

Frustrace je stav závažného neuskutečnění našich potřeb, které jsou pro každého individuální: každého tedy může frustrovat něco, co druhého nechá v klidu. Například pro někoho je frustrující přestávka před písemným testem, pro jiného čekání na výsledky a pro dalšího oznámení špatných známek. Frustrovaný může člověk být z opakovaného odmítnutí nebo z výzvy, která přesahuje jeho schopnosti.

Ovšem nejen potřeby rozhodují o tom, co člověka frustruje a co ho ještě nechá v klidu. Dalším faktorem je frustrační tolerance, která představuje míru odolnosti jedince. Ač je dvěma lidem stejná situace skutečně nepříjemná, ten s vyšší mírou frustrační tolerance ji snáší lépe. Pokud tomuto stavu čelí častěji, frustrační tolerance se zvyšuje. Postupně člověk začne rozdělovat věci na podstatné (velké), na nichž mu skutečně záleží a na nepodstatné (malé), kvůli nimž nemá smysl se rozčilovat.

Frustraci lépe snáší dospělí než děti nebo starší osoby. Frustrující situace se také mnohem lépe překonává, pokud se v tomto stavu ocitne více osob. Člověk pak nemá pocit, že je na všechno sám.

Fyziologické projevy

Organismus, který je připraven bojovat s problémem, neustále naráží na neřešitelnost překážky, která ho odsuzuje k pasivitě, nečinnosti, bezmocnému čekání… Tímto nahromaděnou energii „k boji“ musí nějak vybít nebo přetransformovat. Cítí stále dokola vztek, napětí a zklamání z neúspěchu, a tak přichází přirozený důsledek snahy o vyřešení neřešitelné situace. Organismus se frustraci brání – nejčastěji tento stav „řeší“ agresí, ať už slovní, kdy jedinec nadává na domnělou příčinu frustrace, na svět a na všechno kolem sebe, nebo namíří agresi přímo proti něčemu či někomu a poškozuje věci, ubližuje druhým lidem nebo zvířatům či dokonce poškozuje sám sebe. Extrémními případy agrese jsou vraždy nebo sebevraždy.

Způsoby obrany

Člověk se frustraci podvědomě brání pomocí naučených, v minulosti osvědčených, obranných mechanismů, které lidem pomáhají cítit se méně nepříjemně a lépe zvládat náročné životní situace. Tyto techniky jsou odvozené ze dvou základních reakcí na stres z agrese a úniku

Techniky odvozené od přímé agrese jsou:

Egocentrismus a upoutávání pozornosti jsou reakcemi na frustraci, které se projevují neposlušností, výstředností či ubližováním druhým lidem.
Identifikace Připodobňování vlastní situace k někomu, kdo danou situaci zažil a případně úspěšně vyřešil.
Projekce je podvědomé svedení viny na jinou osobu (nepřipouštění si vlastního selhání).
Racionalizace (od racio – lat rozum) je rozumové zdůvodnění neúspěchu. Někdy se použijí objektivní fakta a jindy prostě člověk sám sebe přesvědčí o tom, že o úspěch vlastně nestál, protože by s ním určitě byla spojena nějaká nepříjemnost (model tzv. „kyselých hroznů“).
Kompenzace je náhrada nedosažitelného něčím jiným, co pro jedince má podobný význam. V důsledku této techniky může vzniknou závislost (např. alkoholismus nebo workoholismus) jako důsledek kompenzace rodinných problémů.

Techniky odvozené od prostého úniku:

Izolace je reakcí na neúnosnou míru napětí, kterým se člověk vyhýbá řešení problému.
Regrese je návrat na nižší (popřípadě zaseknutí se na jednom) vývojový stupeň, který se člověku již vyplatil. Vývojovému stupni přirozeně přizpůsobí i své chování, takže čtyřicetiletý úspěšný podnikatel se najednou může stát pubertálním výrostkem se všemi hloupými nápady, které k tomuto věku patří. Regrese může být přechodná a po určitém období opět vymizet, nebo trvalá a jedinec už nikdy nedosáhne vyššího vývojového stupně.
Sublimace je přetvoření a uplatnění něčeho společností nepřípustného (např. emocí vznikajících z neukojeného libida) v oblasti, kde je to nejen přípustné, ale také žádané.
Únik do nemoci nabývá někdy podoby hysterie či hypochondrie.
Fixace je ustrnutí na objektu nebo způsobu uspokojování potřeby, ačkoliv by byla záhodná změna.
Vytěsnění neboli potlačení je zavrhování přání a fantazií, které jsou v rozporu se společenským normami.
Popření je zavírání očí před problémem či těžkostí, „strkání hlavy do písku“.

Pokročilá frustrace

Pokud frustrace trvá delší dobu, může se z ní stát deprivace, tj. strádání, což je už závažný psychický stav, který může negativně poznamenat další vývoj jedince.

Pokud jedinec ztrácí smysl života, jedná se o existenciální frustraci, která může vést až k pokusu o sebevraždu. Tento krajní stav se dá samozřejmě léčit za pomoci odborníků.^[zdroj?]

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu frustrace na Wikimedia Commons
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/frustrace