Formule 1
| Formule 1 | |
|---|---|
| Nadřazené odvětví | |
| Motoristický sport | |
| Disciplíny | |
| Mistrovství světa jezdců Pohár konstruktérů | |
| Vrcholné soutěže | |
| Mistrovství světa | od roku 1950 |
| Pohár konstruktérů | od roku 1958 |
| Mezinárodní federace | |
| Název | Mezinárodní automobilová federace |
| Založena | 1904 |
| Web | www.formula1.com |
| Národní svaz | |
| Název | Ústřední automotoklub ČR |
| Založen | 1993 |
| Web | www.uamk-cr.cz |
Formule 1 (zkráceně F1) je série závodů formulí založená v roce 1950, kdy nahradila Grand Prix automobilů. Je označována za královskou disciplínu automobilového sportu pro takzvané monoposty. Spadá pod Mezinárodní automobilovou federaci (FIA), která je nejvyšší organizační složkou.
Mistrovství světa F1 se skládá ze série závodů, které jsou označovány jako Grand Prix (Velká cena). Soutěží se na uzavřených autodromech či tratích a městských okruzích různých tvarů a délek. Vozy jsou jednomístné, k tomuto účelu speciálně vyrobené, a jejich technické parametry se mění vzhledem k pravidlům, která se každoročně upravují. Od roku 1950 se pořádá Mistrovství světa jezdců a od roku 1958 pohár konstruktérů.
Evropa je tradičním operačním centrem Formule 1 a nejvýznamnějším trhem ale postupem času získala tato sportovní disciplína na popularitě a prosadila se ve všech částech světa. Mezi nejnovější pořadatele se zařadili Bahrajn, Čína, Katar a Saúdská Arábie, novými kandidáty na pořádání Grand Prix jsou Thajsko, Argentina, Jihoafrická republika, Rwanda a Jižní Korea.[1] Je zřejmé,[zdroj?] že v zájmu FIA je rozšíření aktivit směrem na východ a do Asie, ale také do Afriky, protože tam se od roku 1993 žádný závod Formule 1 nejel. V USA, kde se uskutečnilo nespočet Velkých cen, Formule 1 stále roste na popularitě. Nárůst oblíbenosti Formule 1 v Americe je z velké části přičítán seriálu F1: Touha po vítězství na Netflixu.[2] Nyní se v USA jezdí tři závody – Grand Prix USA na okruhu Circuit of the Americas v Texasu a dva závody na městských tratích v Miami a Las Vegas.
F1 je řízena „Fédération Internationale de l'Automobile“ (Mezinárodní automobilovou federací – FIA), se sídlem v Paříži, na Place de la Concorde. Současným prezidentem je Muhammad bin Sulajim. Finanční a obchodní toky jsou řízeny Formula One Group, spadající až do roku 2005 společnosti SLEC Holdings, která prodala počátkem roku 2006 část akcií CVC Capital Partners. Sport a televizní práva kontroluje Formula One Management a tu ovládá Chase Carey prostřednictvím společnosti Liberty media.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Počátky automobilových závodů sahají do 80. let 19. století, kdy se ve Francii začaly pořádat soutěže vozidel poháněných benzínem, párou i elektřinou. Na přelomu 19. a 20. století se závodní automobily začaly rozdělovat do kategorií podle hmotnosti a postupně převládly vozy se spalovacími motory. Za přímého předchůdce závodů Grand Prix jsou považovány soutěže o Pohár Gordona Bennetta, které se konaly v letech 1900–1905.
V roce 1906 uspořádal francouzský automobilový klub (Automobile Club de France) první závod Grand Prix l'ACF, označovaný jako Velká cena francouzského automobilového klubu. Technické předpisy tehdy stanovovaly maximální hmotnost vozu na 1 000 kg. V následujících letech přibývala další omezení, například maximální spotřeba paliva nebo požadavky na konstrukci motoru. V letech 1909–1911 se závod kvůli vysokým nákladům a nezájmu automobilek nekonal. Do vypuknutí první světové války se uskutečnily další tři ročníky.[3]
Během 20. let 20. století se postupně vyvíjela technická pravidla závodů Grand Prix. Ve 30. letech se konal také evropský automobilový šampionát, který patřil k nejvýznamnějším mezinárodním soutěžím před vznikem mistrovství světa Formule 1.
Po druhé světové válce začala Mezinárodní automobilová federace připravovat nová pravidla pro nejvyšší kategorii automobilových závodů. V roce 1946 byla stanovena koncepce mezinárodní závodní formule, zpočátku označované také jako Formule A. Pro novou kategorii se následně ustálil název Formule 1. Vedle ní vznikla nižší kategorie Formule 2.[4]
V roce 1949 se na Masarykově okruhu v Brně uskutečnila Velká cena Československa. Závod se konal podle tehdejších pravidel Formule 1, avšak nebyl součástí mistrovství světa, které vzniklo až následující rok.[5]
V roce 1949 bylo rozhodnuto o uspořádání prvního mistrovství světa jezdců, jehož úvodní sezóna zahrnovala sedm závodů. Prvním podnikem šampionátu se stala Velká cena Velké Británie, která se uskutečnila 13. května 1950 na okruhu Silverstone. Zpočátku se uděloval pouze titul mistra světa jezdců. Od sezóny 1958 se vyhlašuje také mistrovství světa konstruktérů.
Vedle závodů mistrovství světa se v prvních desetiletích existence Formule 1 pořádaly také podniky, které se do šampionátu nezapočítávaly. Některé země, například Spojené království a Jihoafrická republika, pořádaly rovněž vlastní národní šampionáty pro vozy Formule 1.
Jedním z nejznámějších nemistrovských závodů byl Race of Champions na okruhu Brands Hatch. Jeho poslední ročník, konaný 10. dubna 1983, je považován za poslední samostatný nemistrovský závod Formule 1.[6]
Roky formování (1950–1980)
[editovat | editovat zdroj]
První ročník mistrovství světa Formule 1 v roce 1950 ovládly vozy Alfa Romeo. Historicky prvním mistrem světa se stal Giuseppe Farina s monopostem Alfa Romeo 158. V celkovém pořadí skončil před svými týmovými kolegy Juanem Manuelem Fangiem a Luigim Fagiolim. Fangio získal svůj první titul v následujícím roce s vylepšeným vozem Alfa Romeo 159. Další čtyři mistrovské tituly vybojoval v letech 1954–1957 s vozy značek Mercedes-Benz, Maserati a Ferrari.[7]
Fangiovu úspěšnou sérii přerušil Alberto Ascari, který s Ferrari získal mistrovské tituly v letech 1952 a 1953. Stal se prvním jezdcem, jemuž se podařilo titul mistra světa obhájit, a zůstává posledním italským mistrem světa Formule 1. Významnou osobností tohoto období byl také Stirling Moss, který zvítězil v řadě závodů Grand Prix, přestože se mu nikdy nepodařilo získat mistrovský titul.
Významný technický pokrok přinesla britská stáj Cooper, která prosadila koncepci umístění motoru za jezdcem. Podobné uspořádání používaly již ve 30. letech závodní vozy německé automobilky Auto Union, na jejichž vývoji se podílel také konstruktér Ferdinand Porsche. Úspěchy vozů Cooper postupně vedly k rozšíření této koncepce mezi ostatními výrobci a na počátku 60. let se stala standardním řešením konstrukce monopostů Formule 1.
S vozy Cooper získal australský jezdec Jack Brabham mistrovské tituly v sezónách 1959 a 1960. V roce 1966 vybojoval svůj třetí titul s vozem vlastní značky Brabham. Stal se tak jediným jezdcem v historii Formule 1, který získal titul mistra světa s monopostem nesoucím jeho vlastní jméno.[8]
Prvním britským mistrem světa se stal v roce 1958 Mike Hawthorn, který závodil za Ferrari. Ve stejném roce získala britská stáj Vanwall první pohár konstruktérů, jenž byl do mistrovství světa nově zaveden.
V průběhu 60. let začaly ve Formuli 1 získávat výrazné postavení britské týmy a jejich konstruktéři. Mezi nejvýznamnější osobnosti patřil Colin Chapman, zakladatel a hlavní konstruktér stáje Lotus. Jeho technická řešení významně ovlivnila další vývoj závodních monopostů. V tomto období se prosadili také jezdci Jim Clark, Jackie Stewart, John Surtees, Graham Hill, Jack Brabham a Denny Hulme. Britští jezdci získali v letech 1962–1973 celkem osm titulů mistra světa.[7]

V roce 1962 představil Lotus monopost Lotus 25, který jako první vůz Formule 1 využíval hliníkovou samonosnou konstrukci šasi namísto tradičního trubkového rámu. Toto řešení přineslo významné změny v oblasti konstrukční tuhosti a hmotnosti závodních vozů.[9]
Další významná změna nastala v roce 1968, kdy Lotus opustil tradiční britské závodní zbarvení v zelené barvě. Jeho monoposty získaly červeno-bílo-zlatou kombinaci barev podle hlavního sponzora, tabákové značky Gold Leaf. Tento krok přispěl k rozšíření komerčního sponzorství a postupnému nahrazování národních závodních barev firemními motivy.[10]
Na přelomu 60. a 70. let se výrazně proměnila také aerodynamická konstrukce monopostů. Na vozech se začala objevovat přítlačná křídla a další aerodynamické prvky, jejichž cílem bylo zvýšit přilnavost pneumatik k vozovce a umožnit dosahování vyšších rychlostí v zatáčkách. Aerodynamika se postupně stala jednou z klíčových oblastí technického vývoje Formule 1.
Koncem 70. let prošla změnami také organizační struktura automobilového sportu. Přeměnou Mezinárodní sportovní komise (CSI) vznikla Fédération Internationale du Sport Automobile (FISA), jejímž prezidentem se stal Jean Marie Balestre.[11]
V následujícím období se vyostřovaly spory mezi FISA a sdružením konstruktérů FOCA (Formula One Constructors Association), které vedl Bernie Ecclestone. Neshody se týkaly především pravomocí při řízení šampionátu a rozdělování finančních příjmů, zejména z televizních a komerčních práv.
Změny po zákazu přeplňování
[editovat | editovat zdroj]V roce 1989 vstoupil v platnost zákaz přeplňovaných motorů. Týmy tak přešly na atmosférické pohonné jednotky s maximálním zdvihovým objemem 3,5 litru. Nová pravidla přispěla ke změnám v konstrukci motorů a ovlivnila vývoj monopostů v následujících sezónách.[12] V průběhu 90. let patřily mezi významné dodavatele motorů společnosti Renault a Honda. Renault dosáhl výrazných úspěchů ve spolupráci se stájemi Williams a Benetton. Mezi lety 1992 a 1997 získaly týmy používající jeho motory šest po sobě jdoucích pohárů konstruktérů a jejich jezdci vybojovali pět titulů mistra světa.[13]
Technický vývoj atmosférických motorů pokračoval také na počátku 21. století. Renault experimentoval mimo jiné s konstrukcí desetiválcového motoru s úhlem rozevření válců 111°. Toto řešení mělo umožnit snížení těžiště monopostu a zlepšení jeho jízdních vlastností. Motor byl použit také ve voze Renault R23 během sezóny 2003. Kvůli technickým problémům a požadavkům na spolehlivost se však Renault pro sezónu 2004 vrátil ke konvenčnější konstrukci s úhlem rozevření 72°.[14]

Významných úspěchů dosáhla také italská stáj Ferrari, která v letech 1999–2004 získala šest po sobě jdoucích pohárů konstruktérů. Její jezdec Michael Schumacher se v období 2000–2004 stal pětkrát za sebou mistrem světa.[15]
V sezóně 2005 získala stáj Renault titul mistra světa konstruktérů a její jezdec Fernando Alonso vybojoval titul mistra světa jezdců. Tato sezóna byla zároveň poslední, v níž se desetiválcové motory používaly jako standardní konfigurace pohonných jednotek Formule 1.
Od sezóny 2006 předpisy stanovovaly používání atmosférických osmiválcových motorů o objemu 2,4 litru. Výjimku získala stáj Toro Rosso, nástupce týmu Minardi, která mohla během sezóny 2006 používat desetiválcové motory Cosworth. Jejich výkon však byl omezen technickými předpisy, zejména prostřednictvím maximálních otáček a přívodu vzduchu.[16]
V tomto období došlo také k významným změnám ve vlastnictví a organizaci několika týmů. Automobilka Honda převzala stáj BAR a od roku 2006 působila v šampionátu pod vlastním jménem. Německý výrobce BMW odkoupil tým Sauber a vytvořil stáj BMW Sauber.
Rovněž došlo ke změnám u menších týmů. Stáj Jordan převzal podnikatel Alex Shnaider a pro sezónu 2006 ji přejmenoval na Midland. Ještě během téhož roku tým získala nizozemská společnost Spyker, pod jejímž jménem následně závodil. Společnost Red Bull převzala Minardi a přeměnila jej na Toro Rosso, které sloužilo především k rozvoji mladých jezdců.
Do šampionátu v roce 2006 vstoupila také nová japonská stáj Super Aguri, kterou založil bývalý jezdec Formule 1 Aguri Suzuki. Tým při svém vstupu využíval upravené šasi pocházející od bývalé stáje Arrows.
Další významná změna technických pravidel vstoupila v platnost v sezóně 2007, kdy byl omezen vývoj motorů. Nová pravidla stanovovala homologaci jejich základní konstrukce a výrazně omezovala možnosti průběžných technických úprav. Cílem bylo především snížení nákladů a omezení výdajů spojených s vývojem pohonných jednotek. Některé úpravy však zůstaly za stanovených podmínek přípustné, například z důvodu zvýšení spolehlivosti.[17]
Rekordy
[editovat | editovat zdroj]Historie Formule 1 zahrnuje řadu rekordů v počtu mistrovských titulů, vítězství, startů a dalších statistických ukazatelů. Mezi nejúspěšnější jezdce patří Michael Schumacher a Lewis Hamilton, kteří získali shodně sedm titulů mistra světa. Schumacher dosáhl svého sedmého titulu v sezóně 2004, Hamilton jeho rekord vyrovnal v roce 2020. Hamilton zároveň drží rekordy v počtu vítězství v závodech Grand Prix (106), pole positions (105) a umístění na stupních vítězů (209).[18]
V hodnocení konstruktérů je nejúspěšnější stáj Scuderia Ferrari, která získala celkem 16 mistrovských titulů. První pohár konstruktérů vybojovala v roce 1961, poslední v sezóně 2008.[19]
Zvláštní místo v historii šampionátu zaujímá rakouský jezdec Jochen Rindt, který se v roce 1970 stal jediným mistrem světa Formule 1, jemuž byl titul udělen posmrtně. Rindt zahynul při tréninku na Velkou cenu Itálie, avšak jeho bodový náskok v celkovém pořadí šampionátu již žádný ze soupeřů nedokázal překonat.[20]
Rekord v počtu startů do závodů Grand Prix drží španělský jezdec Fernando Alonso, který v šampionátu debutoval v roce 2001. Jeho kariéra zahrnuje působení v několika týmech a zisk dvou mistrovských titulů v letech 2005 a 2006.[21]
Významné rekordy vytvořil také Max Verstappen. V sezóně 2023 získal 575 bodů a zvítězil v 19 z 22 závodů, čímž stanovil rekordy v počtu bodů i vítězství během jediné sezóny. Verstappen se navíc v roce 2016 stal nejmladším vítězem závodu Grand Prix, když ve věku 18 let triumfoval ve Velké ceně Španělska.[22]
V sezóně 2026 překonal několik věkových rekordů italský jezdec Andrea Kimi Antonelli. Při Velké ceně Číny se ve věku 19 let, šesti měsíců a 18 dní stal nejmladším jezdcem, který získal pole position. Po vítězství ve Velké ceně Japonska se ve věku 19 let, sedmi měsíců a čtyř dní stal také nejmladším průběžným lídrem mistrovství světa. Dne 1. listopadu 2026 si třetím místem ve Velké ceně Mexico City zajistil titul mistra světa, a to ve věku 20 let a 68 dní. Překonal tak dosavadní rekord Sebastiana Vettela z roku 2010.[23]
Vozy
[editovat | editovat zdroj]

Vozy Formule 1 jsou jednomístné závodní automobily označované jako monoposty. Vyznačují se otevřenými koly, motorem umístěným za jezdcem před zadní nápravou a pohonem zadních kol. Jejich konstrukce podléhá technickým předpisům Mezinárodní automobilové federace (FIA), které stanovují požadavky na rozměry, hmotnost, pohonné jednotky, aerodynamiku a bezpečnost.
Základní nosnou částí moderního monopostu je samonosná konstrukce, označovaná jako monokok, vyrobená převážně z kompozitních materiálů vyztužených uhlíkovými vlákny. Její součástí je bezpečnostní prostor pro jezdce. K ochraně hlavy slouží také konstrukce halo, která je součástí povinného bezpečnostního vybavení.
Významnou roli při konstrukci vozů hraje aerodynamika. Přední a zadní křídlo, podlaha a další prvky karoserie ovlivňují proudění vzduchu kolem monopostu. Jejich úkolem je především vytvářet aerodynamický přítlak, který zvyšuje zatížení pneumatik a umožňuje dosahovat vyšších rychlostí v zatáčkách. Současně však vzniká aerodynamický odpor, který omezuje maximální rychlost vozu.
Aerodynamické prvky vytvářející přítlak se ve Formuli 1 začaly výrazněji uplatňovat na konci 60. let 20. století. V následujících desetiletích se aerodynamika stala jednou z hlavních oblastí technického vývoje a její význam postupně rostl.
Pro sezónu 2026 vstoupila v platnost nová generace technických předpisů. Maximální rozvor monopostů se snížil na 3 400 mm a jejich šířka na 1 900 mm. Změny se dotkly také konstrukce podlahy, aerodynamických prvků a pohonných jednotek.[24]
Technické předpisy stanovují rovněž minimální hmotnost monopostu. V sezóně 2026 činí základní limit 724 kg plus nominální hmotnost pneumatik. Pro kvalifikaci a sprintovou kvalifikaci je stanoven limit 726 kg plus nominální hmotnost pneumatik. Za určitých podmínek, například při vyhlášení mimořádně vysoké tepelné zátěže, se požadovaná minimální hmotnost dále zvyšuje.[24]
Od roku 2026 používají monoposty aktivní aerodynamické systémy, které umožňují měnit nastavení prvků předního a zadního křídla. V zatáčkách se využívá konfigurace s vyšším přítlakem, zatímco na určených úsecích tratě se aerodynamický odpor snižuje změnou nastavení křídel. Nové řešení nahradilo dřívější systém DRS, používaný k usnadnění předjíždění.[25]
Pneumatiky
[editovat | editovat zdroj]Pneumatiky patří mezi nejdůležitější součásti monopostu, protože zajišťují přenos sil mezi vozem a povrchem závodní trati. Jejich konstrukce, směs a provozní teplota ovlivňují přilnavost, rychlost průjezdu zatáčkami, brzdnou dráhu i celkovou životnost.
V letech 1998–2008 se ve Formuli 1 používaly pneumatiky s podélnými drážkami, jejichž účelem bylo omezit přilnavost a snížit rychlosti v zatáčkách. Od sezóny 2009 se znovu používají hladké závodní pneumatiky, označované jako slicky.[26]
Výhradním dodavatelem pneumatik pro mistrovství světa je společnost Pirelli. Pro sezónu 2026 nabízí pět specifikací suchých pneumatik označených C1 až C5, přičemž C1 představuje nejtvrdší a C5 nejměkčí směs. Pro jednotlivé závodní víkendy se vybírají tři směsi, které se označují podle relativní tvrdosti:
- Hard – nejtvrdší z vybraných směsí, označená bílou barvou.
- Medium – středně tvrdá směs, označená žlutou barvou.
- Soft – nejměkčí z vybraných směsí, označená červenou barvou.
Měkčí pneumatiky zpravidla poskytují vyšší přilnavost, avšak jejich opotřebení bývá rychlejší. Tvrdší směsi obvykle vykazují delší životnost, jejich výkonnost však závisí na podmínkách na trati, teplotě a způsobu zatěžování.
Pro jízdu na mokré trati jsou určeny dva další typy pneumatik. Pneumatiky Intermediate, označené zelenou barvou, se používají především při přechodných podmínkách a na vlhkém povrchu. Pneumatiky Full Wet, označené modrou barvou, jsou určeny pro výrazně mokrou trať. Obě varianty mají dezén umožňující odvádění vody.
Od roku 2022 se používají kola s průměrem ráfků 18 palců. Pro sezónu 2026 byla šířka předních pneumatik zmenšena o 25 mm a zadních o 30 mm. Upraven byl rovněž jejich celkový průměr. Změny souvisejí s novou konstrukcí monopostů a snahou o snížení jejich hmotnosti a aerodynamického odporu.[27]
Motor
[editovat | editovat zdroj]Pohonné jednotky vozů Formule 1 prošly během historie šampionátu řadou technických změn. Předpisy postupně upravovaly zejména zdvihový objem, počet válců, způsob plnění motoru a možnosti využívání elektrické energie.
V letech 2006–2013 se používaly převážně atmosférické osmiválcové motory o zdvihovém objemu 2,4 litru. Od sezóny 2014 je nahradily hybridní pohonné jednotky s přeplňovanými šestiválcovými motory o objemu 1,6 litru a systémem rekuperace energie ERS.
V roce 2026 vstoupila v platnost nová generace pohonných jednotek. Zachována byla koncepce přeplňovaného šestiválcového motoru do V o objemu 1,6 litru, avšak výrazně se změnilo využívání elektrické energie. Součástí pohonné jednotky již není systém MGU-H, který v předchozích generacích umožňoval získávat energii prostřednictvím turbodmychadla.
Elektrická část pohonu využívá systém MGU-K, který získává energii při zpomalování a následně ji může využívat k pohonu vozu. Maximální elektrický výkon MGU-K byl zvýšen na 350 kW, čímž vzrostl podíl elektrické energie na celkovém výkonu pohonné jednotky.[28]
Od sezóny 2026 se rovněž používají pokročilá udržitelná paliva, jejichž složení a vlastnosti stanovují technické předpisy FIA. Jejich zavedení představuje součást širších změn zaměřených na technologický vývoj a snižování environmentálního dopadu šampionátu.[24]
Převodovka
[editovat | editovat zdroj]Převodovka monopostu Formule 1 přenáší točivý moment pohonné jednotky na zadní kola a umožňuje přizpůsobovat převodový poměr aktuálním jízdním podmínkám.
Moderní monoposty používají sekvenční převodovky s osmi rychlostními stupni pro jízdu vpřed a zpětným chodem. Změnu převodového stupně vyvolává jezdec prostřednictvím ovládacích prvků umístěných na volantu. Samočinné řazení bez pokynu jezdce technické předpisy zakazují.[24]
Při změně převodového stupně spolupracují mechanické části převodovky s elektronickými a hydraulickými systémy řízení pohonné jednotky. Jejich cílem je dosáhnout co nejrychlejšího přeřazení při zachování plynulého přenosu točivého momentu.
Ve Formuli 1 se využívá také technologie řazení s minimálním přerušením přenosu výkonu, označovaná jako seamless shift. Toto řešení omezuje ztráty při změnách převodových stupňů a přispívá k rychlejší akceleraci.
Technické předpisy pro sezónu 2026 stanovují osm převodových stupňů pro jízdu vpřed a zakazují použití plynule měnitelných převodovek (variátorů). Převodové poměry podléhají pravidlům FIA a jejich změny během sezóny jsou omezeny.[24]
Velké ceny
[editovat | editovat zdroj]Mistrovství světa Formule 1 tvoří série závodů označovaných jako Grand Prix (velké ceny). Jejich počet se v průběhu historie postupně zvyšoval. První sezóna v roce 1950 zahrnovala sedm závodů, zatímco kalendář sezóny 2026 po provedených změnách obsahuje 23 velkých cen.[29]
V prvních desetiletích existence mistrovství světa se vedle závodů započítávaných do šampionátu pořádaly také nemistrovské podniky. Jejich výsledky se nezahrnovaly do celkového hodnocení jezdců ani konstruktérů. Mezi tyto soutěže patřily například závody pořádané v rámci národních šampionátů nebo Race of Champions na okruhu Brands Hatch. Poslední ročník tohoto nemistrovského závodu se uskutečnil v roce 1983.

Šest ze sedmi závodů úvodní sezóny mistrovství světa se konalo v Evropě. Jediným mimoevropským podnikem byl závod 500 mil Indianapolis, který zůstal součástí šampionátu až do roku 1960. Účast evropských týmů a jezdců v tomto závodě však byla omezená, zejména kvůli odlišným technickým pravidlům a charakteru soutěže. Od roku 1959 se v kalendáři objevila také samostatná Grand Prix USA, určená pro vozy odpovídající tehdejším pravidlům Formule 1.[30]
Postupné rozšiřování šampionátu mimo Evropu vedlo k zařazování závodů na dalších kontinentech. Prvním jihoamerickým podnikem mistrovství světa se v roce 1953 stala Grand Prix Argentiny. V roce 1958 se uskutečnila Grand Prix Maroka, první závod šampionátu na africkém kontinentu. Do Asie mistrovství světa poprvé zavítalo v roce 1976, kdy se na okruhu Fuji Speedway konala Grand Prix Japonska. Rozšíření do Oceánie následovalo v roce 1985 uspořádáním Grand Prix Austrálie v Adelaide.[31]
V následujících desetiletích se mistrovství světa rozšířilo také do dalších oblastí. V roce 2004 se uskutečnila první Grand Prix Bahrajnu, která se stala prvním závodem Formule 1 na Blízkém východě. V témže roce se do kalendáře zařadila rovněž Grand Prix Číny. V roce 2005 následovala Grand Prix Turecka.

Na některých územích se během jedné sezóny koná více závodů. Jednotlivé podniky mají v takovém případě odlišné názvy. Příkladem je Itálie, kde se vedle tradiční Grand Prix Itálie na okruhu Autodromo Nazionale Monza pořádala také Grand Prix San Marina a později Grand Prix Emilia Romagna na okruhu Autodromo Enzo e Dino Ferrari v Imole. V Německu se v minulosti konaly současně Grand Prix Německa a Grand Prix Evropy.
V sezóně 2026 se ve Spojených státech amerických pořádají tři závody: Grand Prix USA na okruhu Circuit of the Americas v Austinu, Grand Prix Miami a Grand Prix Las Vegas. Dva závody se konají také ve Španělsku, a to na okruhu Circuit de Barcelona-Catalunya a na městské trati v Madridu.[29]
Mezi nejdéle využívané závodní okruhy patří Autodromo Nazionale Monza, Silverstone, Circuit de Monaco a Spa-Francorchamps. Monza hostila Grand Prix Itálie již v prvním ročníku mistrovství světa v roce 1950. Jedinou výjimkou od té doby byla sezóna 1980, kdy se závod uskutečnil na okruhu v Imole.
V některých zemích docházelo ke střídání pořadatelských okruhů. Příkladem bylo Německo, kde se závody konaly na Nürburgringu a Hockenheimringu. Podobné změny umožňovaly využívat různé závodní tratě bez nutnosti trvalého rozšiřování kalendáře.
Významné změny v organizaci šampionátu přinesla pandemie covidu-19. V sezóně 2020 musel být původní kalendář přepracován a některé okruhy hostily dva závody během několika týdnů. Na rakouském Red Bull Ringu se uskutečnily Grand Prix Rakouska a Grand Prix Štýrska, zatímco na britském Silverstonu se vedle Grand Prix Velké Británie konala také Grand Prix 70. výročí.[32]
V lednu 2025 bylo oznámeno prodloužení smlouvy na pořádání Grand Prix Belgie na okruhu Spa-Francorchamps do roku 2031. Podle této dohody se má závod uskutečnit v sezónách 2026, 2027, 2029 a 2031. V některých letech tak nebude součástí kalendáře, což umožní zařazování dalších pořadatelských míst.[33][34]
Změny v kalendáři se týkaly také návratu dřívějších pořadatelů. V roce 2014 se po několikaleté přestávce vrátila Grand Prix Rakouska na okruh Red Bull Ring, dříve známý jako A1-Ring. V letech 2014–2021 se konala Grand Prix Ruska na okruhu v Soči. Grand Prix Francie se vrátila do kalendáře v roce 2018 a do roku 2022, s výjimkou pandemického roku 2020, se pořádala na okruhu Circuit Paul-Ricard.
Kalendář sezóny 2026 prošel změnami také v důsledku bezpečnostní situace na Blízkém východě. Původně plánované dubnové závody v Bahrajnu a Saúdské Arábii se neuskutečnily. Grand Prix Bahrajnu byla následně uspořádána ve dnech 2.–4. října na malajsijském okruhu Sepang. Celkový počet závodů sezóny se tak oproti původnímu plánu snížil na 23.[35]
Formát závodního víkendu
[editovat | editovat zdroj]Závodní víkend Formule 1 zpravidla probíhá během tří dnů, od pátku do neděle. Jeho program zahrnuje volné tréninky, kvalifikaci a hlavní závod označovaný jako Grand Prix (velká cena). V některých závodních víkendech se koná také sprint, který představuje samostatný, kratší bodovaný závod.[36]
Program závodního víkendu se liší podle toho, zda se jedná o standardní, nebo sprintový formát. Jednotlivé části upravují sportovní předpisy Mezinárodní automobilové federace (FIA).[37]
Tréninky
[editovat | editovat zdroj]Volné tréninky slouží jezdcům a týmům k seznámení s podmínkami závodní trati, ověření technického stavu monopostů a přípravě jejich nastavení pro kvalifikaci a závod. Během tréninků týmy vyhodnocují například chování pneumatik, aerodynamické vlastnosti vozu, spotřebu energie a výkonnost při různém množství paliva.
Při standardním závodním víkendu se konají tři volné tréninky, označované jako FP1, FP2 a FP3. První dva probíhají zpravidla v pátek, třetí následuje v sobotu před kvalifikací. Každý z nich trvá 60 minut. Za dosažené časy v trénincích se neudělují mistrovské body.[36]
Při sprintovém závodním víkendu je počet volných tréninků omezen na jeden. Po pátečním tréninku FP1 následuje sprintová kvalifikace, která určuje startovní pořadí pro sobotní sprint. Po jeho skončení se koná samostatná kvalifikace pro hlavní závod Grand Prix.[37]
Kvalifikace
[editovat | editovat zdroj]Kvalifikace určuje pořadí jezdců na startovním roštu hlavního závodu. Při standardním závodním víkendu se zpravidla koná v sobotu. Je rozdělena do tří částí, označovaných jako Q1, Q2 a Q3, během nichž se jezdci snaží dosáhnout co nejrychlejšího času na jedno kolo.
Od sezóny 2026 se mistrovství světa účastní jedenáct týmů, které dohromady nasazují 22 monopostů. V souvislosti s rozšířením startovního pole byl upraven počet jezdců vyřazovaných v jednotlivých částech kvalifikace.[36]
Kvalifikace se skládá z následujících částí:
- Q1 – trvá 18 minut a účastní se jí všech 22 jezdců. Šest nejpomalejších je vyřazeno a zbývajících 16 postupuje do Q2.
- Q2 – trvá 15 minut a účastní se jí 16 jezdců. Šest nejpomalejších je vyřazeno a deset nejrychlejších postupuje do Q3.
- Q3 – trvá 13 minut a deset zbývajících jezdců rozhoduje o pořadí na prvních deseti místech kvalifikace.[37]
Jezdec s nejrychlejším časem v závěrečné části kvalifikace získává první místo v kvalifikačním pořadí, označované jako pole position. Výsledné startovní pořadí však mohou ovlivnit také penalizace nebo rozhodnutí sportovních komisařů.
Při sprintových víkendech se pořádá rovněž samostatná sprintová kvalifikace. Ta se skládá ze tří částí SQ1, SQ2 a SQ3, které trvají 12, 10 a 8 minut. Stejně jako při hlavní kvalifikaci postupně vypadává šest nejpomalejších jezdců v prvních dvou částech. Deset zbývajících jezdců následně rozhoduje o pořadí na prvních deseti startovních místech sprintu.[37]
Výsledek sprintové kvalifikace určuje pořadí na startu sprintu, nikoliv hlavního závodu Grand Prix. O jeho startovním roštu rozhoduje samostatná kvalifikace.
Závod (Grand Prix)
[editovat | editovat zdroj]
Hlavní závod, označovaný jako Grand Prix neboli velká cena, se zpravidla koná v neděli. Jezdci startují podle výsledků kvalifikace, které mohou být upraveny o případné penalizace.
Před startem závodu následuje zaváděcí kolo, během něhož jezdci připravují monoposty na závodní podmínky, zejména zahřívají pneumatiky a brzdy. Po jeho dokončení se seřadí na startovním roštu. Samotný závod obvykle začíná zhasnutím pěti červených světel.[36]
Délka závodu je stanovena nejmenším počtem celých kol, jejichž celková vzdálenost přesahuje 305 kilometrů. Výjimku představuje Grand Prix Monaka, u níž musí délka závodu přesáhnout 260 kilometrů. Maximální doba samotného závodu činí zpravidla dvě hodiny. Při jeho přerušení může celková doba dosáhnout až tří hodin.[37]
Během závodu jezdci zpravidla absolvují zastávky v boxech, označované jako pit stopy. Mechanici při nich vyměňují pneumatiky a případně provádějí povolené technické úkony. Počet zastávek závisí především na zvolené strategii, opotřebení pneumatik a aktuálních podmínkách na trati.
Při závodech na suché trati musí jezdci použít alespoň dvě různé směsi hladkých pneumatik. Tento požadavek zpravidla znamená nutnost alespoň jedné výměny pneumatik. V případě použití pneumatik do mokrých podmínek se uvedená povinnost neuplatňuje.[38]
V boxové uličce platí omezení rychlosti, které je standardně stanoveno na 80 km/h. Na některých okruzích může být z bezpečnostních důvodů sníženo na 60 km/h.[39]
V průběhu závodu mohou být v případě nebezpečné situace použity bezpečnostní systémy, například Safety car nebo virtuální safety car (VSC). Ty umožňují zpomalit závodní pole a zajistit bezpečnost při odstraňování následků nehod či jiných událostí.
Za umístění v hlavním závodě získává prvních deset jezdců body do mistrovství světa jezdců. Body získané jezdci se současně započítávají jejich týmům do poháru konstruktérů.
Při plném bodovém ohodnocení se body přidělují podle následujícího systému:
| Umístění | Body |
|---|---|
| 1. | 25 |
| 2. | 18 |
| 3. | 15 |
| 4. | 12 |
| 5. | 10 |
| 6. | 8 |
| 7. | 6 |
| 8. | 4 |
| 9. | 2 |
| 10. | 1 |
Do sezóny 2024 se uděloval také dodatečný bod za nejrychlejší kolo závodu, pokud jezdec skončil mezi prvními deseti. Od sezóny 2025 se tento bod již neuděluje.[40]
Při sprintových závodních víkendech se vedle hlavní Grand Prix koná také kratší závod, označovaný jako sprint. Jeho délka činí přibližně 100 kilometrů a pravidla nevyžadují povinnou zastávku v boxech.
Body za sprint získává prvních osm jezdců. Vítězi náleží osm bodů, druhému sedm a za každé další umístění až do osmého místa se uděluje o jeden bod méně.[36]
Formule 1 a sponzorství
[editovat | editovat zdroj]

Sponzorství představuje významnou součást financování týmů Formule 1. Prostřednictvím reklamních a obchodních partnerství získávají stáje finanční prostředky i technickou podporu. Sponzoři mohou propagovat své značky na monopostech, závodních kombinézách jezdců nebo prostřednictvím dalších reklamních ploch souvisejících se závodním víkendem.
V prvních desetiletích mistrovství světa používaly týmy převážně tradiční národní závodní barvy. Britské vozy bývaly zpravidla zelené, italské červené a francouzské modré. Komerční reklama byla zpočátku omezena a na vozech se objevovala především označení výrobců pneumatik, paliv, maziv a dalších technických součástí.[42]
Významná změna nastala v roce 1968, kdy došlo k rozšíření možností komerčního sponzorství. Jedním z prvních příkladů bylo reklamní zbarvení soukromě nasazených vozů Brabham týmu Gunston při Velké ceně Jihoafrické republiky. Vozy propagovaly stejnojmennou tabákovou značku. Ve stejné sezóně začal tým Lotus používat červeno-bílo-zlaté zbarvení značky Gold Leaf, která patřila společnosti Imperial Tobacco.[42]
Lotus tím opustil tradiční britskou závodní zelenou barvu. V roce 1972 následně představil černo-zlaté zbarvení značky John Player Special, které se stalo charakteristickým prvkem jeho monopostů v následujících letech.[43]
V průběhu 70. a 80. let se komerční sponzorství postupně rozšiřovalo. Významné postavení získaly především tabákové společnosti, které prostřednictvím Formule 1 propagovaly své výrobky na mezinárodním trhu. Mezi značky spojené s jednotlivými týmy patřily například Marlboro, John Player Special, Gitanes a Rothmans. Reklamní partnerství se postupně promítala nejen do vzhledu monopostů, ale také do názvů týmů a závodů.[42]
Sponzorské smlouvy se nemusely vztahovat pouze na celé týmy. Finanční podporu mohli získávat také jednotliví jezdci. Příkladem byl Niki Lauda, který od roku 1976 spolupracoval s italskou potravinářskou společností Parmalat. Ta se následně stala také významným sponzorem týmu Brabham, za který Lauda závodil v letech 1978 a 1979.[44]
Dalším příkladem propojení sponzorství a identity týmu byla brazilská stáj založená Wilsonem Fittipaldim. Od svého vstupu do mistrovství světa v roce 1975 používala název Copersucar, odvozený od společnosti působící v brazilském cukrovarnickém průmyslu, která její činnost finančně podporovala. V roce 1976 se k týmu připojil také dvojnásobný mistr světa Emerson Fittipaldi.[45]
Od 90. let začaly možnosti propagace tabákových výrobků postupně omezovat právní předpisy jednotlivých států. Týmy proto při některých závodech používaly alternativní reklamní zbarvení bez názvů nebo log tabákových značek. Přímá tabáková reklama se postupně stávala méně běžnou součástí Formule 1.[42]
Významným mezníkem byla směrnice Evropské unie 2003/33/ES, která od roku 2005 omezila přeshraniční reklamu na tabákové výrobky a sponzorování akcí s přeshraničním účinkem. Opatření se vztahovalo také na závody Formule 1. Přesto některé obchodní vztahy mezi týmy a tabákovými společnostmi přetrvaly i po zavedení těchto omezení.[46]
V souvislosti s omezováním tabákové reklamy rostl význam dalších obchodních partnerů. Sponzorství se nadále rozvíjelo prostřednictvím spolupráce s podniky z automobilového, technologického, finančního a dalších odvětví. Reklamní partnerství zůstávají součástí obchodního modelu Formule 1 a financování jednotlivých závodních týmů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CHOVANCOVÁ, Helena. F1 zpět v Koreji? Inčchon má velký plán a zelenou ze studie [online]. svetformule.cz, 2026-04-16 [cit. 2026-04-19]. Dostupné online.
- ↑ KOVÁŘ, Dominik. Popularita F1 v USA roste. Po závodu v Číně jsou rekordní čísla [online]. gpf1.cz, 2025-03-31 [cit. 2025-04-29]. Dostupné online.
- ↑ B. Hanzelka: Vozy velkých cen, SNTL Praha, 1973
- ↑ Why is it called Formula 1 – and 12 other questions about the championship's origins. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Formule 1 na území Česka? Jednou se zde královský závod jel!. Garáž.cz [online]. Dostupné online.
- ↑ F1's last non-points race: Beer and curry secret of its star. Motorsport.com [online]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 2015 Grand Prix de Monaco – Media Kit. S. 52. FIA [online]. S. 52. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jack Brabham. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lotus History – The Story of Lotus. Lotus Cars [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Green F1 cars: 8 of the coolest of all time. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jean-Marie Balestre. Fédération Internationale de l'Automobile [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The key regulation changes in F1 history – and the teams that nailed them. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Villeneuve marks 25th anniversary of F1 title win with 'incredible' test run at Monza. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The 2004 Renault R24. SAL Racing [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ferrari – Year by Year. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Toro Rosso from A-Z. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Watchmen – the role of the FIA's technical team. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IN NUMBERS: The incredible F1 records Lewis Hamilton holds ahead of his 400th Grand Prix. Formula 1 [online]. 2026-11-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Where do Mercedes rank in the list of Constructors' Championship winners. Formula 1 [online]. 2026-11-11. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jochen Rindt. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Most Formula One Grand Prix starts. Guinness World Records [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IN NUMBERS: The remarkable records Verstappen and Red Bull broke during the 2023 season. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IN NUMBERS: The records Kimi Antonelli has broken on the way to his maiden F1 title. Formula 1 [online]. 2026-11-02. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 2026 Formula 1 Regulations – Section C: Technical Regulations, Issue 21 [PDF]. Fédération Internationale de l'Automobile, 2026-10-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The beginner's guide to the 2026 Formula 1 regulations. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The key regulation changes in F1 history – and the teams that nailed them. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pirelli reveals 2026 F1 tyres: a fresh logo design and new compounds. Pirelli [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2026 Regulations Explained: All you need to know about F1's new power units. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 F1 Schedule 2026 – Official Calendar of Grand Prix Races [online]. Formula 1. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Why is it called Formula 1 – and 12 other questions about the championship's origins. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The beginner's guide to the 2026 F1 calendar. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ F1 confirms first 8 races of revised 2020 calendar, starting with Austria double header. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KNOLL, Jakub. Spa si zajistilo budoucnost v kalendáři do roku 2031. Velká cena Belgie se však nebude jezdit každý rok [online]. f1sport.auto.cz, 2025-01-08 [cit. 2025-04-30]. Dostupné online.
- ↑ Formula 1 announces multi-year extension with the Belgian Grand Prix. Formula 1 [online]. 2025-01-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Formula 1 and FIA confirm Malaysia will join 2026 calendar as host venue for Bahrain Grand Prix. Formula 1 [online]. 2026-07-26. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 The beginner's guide to the F1 weekend. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 2026 Formula 1 Regulations – Section B: Sporting Regulations, Issue 06 [PDF]. Fédération Internationale de l'Automobile, 2026-04-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ What tyres will the teams and drivers have for the 2026 Mexico City Grand Prix?. Formula 1 [online]. 2026-10-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EXPLAINED: Why are there pit lane speed limits in F1 and how are they measured?. Formula 1 [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fastest lap point to be scrapped in 2025 after latest FIA World Motor Sport Council meeting. Formula 1 [online]. 2024-10-17. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KŘÍŽ, Petr. Seriál: Finanční ohlédnutí za F1 – V. díl. In: Formule [online]. 17. 12. 2008 [cit. 13. 4. 2024]. Dostupné z: https://www.formule.cz/clanek/12981-serial-financni-ohlednuti-za-f1-v-dil
- 1 2 3 4 GRANT-BRAHAM, Bruce; BRITTON, John. Motor racing, tobacco company sponsorship, barcodes and alibi marketing. Tobacco Control [online]. 2012. Roč. 21, čís. 6. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The rise, fall and tentative return of tobacco cash in F1. Autosport [online]. 2019-10-25. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lauda loses Parmalat sponsorship. Grandprix.com [online]. 2002-04-09. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Former F1 driver and team owner Wilson Fittipaldi dies aged 80. Motorsport.com [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ban on cross-border tobacco advertising and sponsorship [online]. European Commission. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FENDRYCHOVÁ, Michaela. Formule 1 jako sportovní a společenský fenomén v padesátých a šedesátých letech 20. století = Formula 1 as a Sport and Social Phenomenon in the 1950s and 1960s. Praha 2013. 79 s. Bakalářská práce. Ved. práce prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/60240
- FENDRYCHOVÁ, Michaela. „Když přežít bylo vítězstvím“. Příspěvek k historii fenoménu Formule 1 v letech 1970–1994. Praha 2015. 107 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jan Koura, Ph.D., oponent prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Dostupné také z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/78286/DPTX_2013_1_11210_0_407847_0_145687.pdf?sequence=1 Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/78286
- KLEMM, Roman. Hrdinové Formule 1. Graham Hill, Jody Scheckter, Nelson Piquet. 1. vyd. Brno: CPress, 2017. 312 s. ISBN 978-80-264-1629-6. [Obálkový podnázev: Formule 1 od padesátých let po moderní éru]
- KLEMM, Roman. Hrdinové Formule 1. 2. díl. 1. vyd. Brno: CPress, 2019. 376 s. ISBN 978-80-264-2802-2. [Obsahuje: Jim Clark, Emerson Fittipaldi, Nigel Mansell.]
- KLEMM, Roman. Hrdinové Formule 1. 3. díl, Osm nesplněných snů: Peter Revson, Tony Brise, Ronnie Peterson, Patrick Depailler, Lella Lombardi, Vittorio Brambilla, Carlos Reutemann, Jean-Pierre Jarier. 1. vyd. V Brně: CPress, 2022. 358 s. ISBN 978-80-264-4526-5.
- KNOLL, Jakub. Dějiny mistrovství světa vozů F1 [online]. Praha, 2013 [cit. 13. 4. 2024]. 160 s., 28 s. příl. Bakalářská práce. Ved. práce Mgr. Anna Huliciusová. Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o. Dostupné z: https://theses.cz/id/ru4476/
- SELUCKÝ, David. Grand Prix a Formule 1: od r. 1894 do současnosti. 3. vyd. Brno: Computer Press, 2011. 172 s., [20] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-251-3038-4.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 na Wikimedia Commons
Galerie Formule 1 na Wikimedia Commons- Oficiální stránky
- grandprix.com – zpravodajství o F1 (anglicky)
- f1sports.cz – zpravodajství o F1
- gpf1.cz – zpravodajství o F1
- svetformule.cz – zpravodajství o F1