Bunyip
Bunyip je mytické vodní či bažinné zvíře údajně žijící v Austrálii. Výraz znamená v jazyce Wemba-Wemba démona či zlého ducha, žijícího ve vodě. V australské angličtině je znám posměšný výraz bunyip aristocracy pro snoby a kvůli podobnosti se slovem bunny se občas žertovně užívá pro introdukované divoké králíky.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Svědkové, kteří jej údajně spatřili, popisují bunyipa velmi odlišnými způsoby: jako obojživelného savce, dlouhokrkého vodního plaza nebo dokonce obřího nelétavého ptáka. Shodují se pouze v tom, že by mělo jít o velkého, člověku potenciálně nebezpečného obyvatele jezer a řek. Nejstarší zprávy z počátku 19. století jej uvádějí jako mohutného tvora velikosti telete nebo velkého psa, jehož hřbet je pokrytý tmavou hrubou srstí či peřím a z horní čelisti mu vyčnívají krátké kly. Roku 1846 byla na břehu řeky Murrumbidgee nalezena podivná lebka, o níž se spekulovalo, že by mohla patřit mláděti bunyipa. Po dobu dvou dnů byla vystavena v Australskému muzeu v Sydney, ale její další osud je neznámý. Podle názoru soudobých anatomů šlo o zdeformovanou lebku potraceného plodu telete nebo, méně pravděpodobně, hříběte. Většina pozdějších svědků bunyipa popisuje jako zvíře, podobné plovoucímu psovi, dlouhé 4–6 stop (120–180 cm), s huňatou tmavou srstí, kulatou hlavou podobnou hlavě buldoka a dlouhými hmatovými vousy. Některá svědectví uvádějí chybějící ocas, žluté nebo oranžové oči a malé kly. Podle Austrálců se živí korýši a v noci se ozývá nepříjemným, daleko slyšitelným hlasem, který připomíná bučení býka. Spekuluje se, že předlohou těchto popisů mohou být lachtani, kteří se poměrně často zdržují v ústí řek, jako je Murray, odkud se příležitostně zatoulávají hluboko do vnitrozemí. Bučivý hlas, připisovaný bunyipovi, však ve skutečnosti náleží bukači australskému (Botaurus poiciloptilus), který je místy v Austrálii přímo nazýván Bunyip bird.
Druhá skupina svědků očividně popisuje zcela jiného tvora. První zpráva o jeho existenci pochází z roku 1845, kdy byly nedaleko Geelongu objeveny kosti neznámého velkého živočicha. Očitý svědek nálezu se tehdy od domorodců dozvěděl následující informace. "Bunyip, jak se zdá, v sobě spojuje vlastnosti ptáka a krokodýla. Má podobnou hlavu jako emu, s dlouhým zobákem, jehož okraje jsou zubaté jako trn na ocase trnuchy. Jeho tělo a nohy připomínají krokodýla. Jeho zadní nohy jsou výrazně delší a silnější než přední, ale i v předních má velkou sílu. Prsty jsou opatřeny ostrými drápy, ale domorodci říkali, že svou kořist zabíjí tak, že ji umačká v objetí. Když je ve vodě, plavě po způsobu žáby, ale na břehu chodí pouze po zadních nohách s hlavou vztyčenou do výšky až dvanácti stop (více než čtyři metry)."[1] Další svědectví mimoto zmiňují značně nepravděpodobné detaily, jako je ocas podobný koňskému nebo velké uši, jimiž si tvor údajně pomáhá při plavání. Tohoto typu bunyipa se zřejmě týká i malá skupina svědectví, která jej popisují jako „klasickou“ dlouhokrkou jezerní příšeru podobnou té z jezera Loch Ness nebo druhohornímu plesiosaurovi.[2] Tento, podstatně děsivější bunyip svým popisem (kromě předních končetin s drápy) připomíná obří nelétavé ptáky rodu Dromornis, kteří se vyskytovali v Austrálii možná ještě v raném pleistocénu.[3] Střízlivější názory jej spojují s ústně tradovanými zprávami o kasuárech, které se mohly díky kontaktu mezi jednotlivými australskými kmeny rozšířit daleko na jih od Yorského poloostrova, kde se tito nebezpeční nelétaví ptáci vyskytují.[4] Někteří kryptozoologové se pokoušejí ztotožnit bunyipa s jinými vyhynulými zástupci australské megafauny, jako je obří (až 5 metrů dlouhý) varan Varanus priscus[5] nebo býložravý vačnatec diprotodon, obří příbuzný vombata. Hodnověrné důkazy o existenci bunyipa však dosud scházejí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The Geelong Advertiser 2 July 1845 in Peter Ravenscroft, Bunyip and Inland Seal Archive
- ↑ Trove (National Library of Australia). South Australia. Empire (Sydney, NSW). 2 January 1857, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 November 2018.
- ↑ Murray, P.; Vickers-Rich, P. (2004). Magnificent mihirungs: the colossal flightless birds of the Australian dreamtime. Bloomington: Indiana University Press. pp. 50–51.
- ↑ BRANDT, Karl. Bunyip Hunters. Australian Birdlife. June 2017, s. 10. Dostupné online.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Největší varan všech dob. OSEL.cz [online]. 27. květen 2019. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bunyip na Wikimedia Commons - (anglicky) Cryptozoology.com
- (anglicky) Paranormal encyklopedie
- (anglicky) Bunyips na pandora
