Přeskočit na obsah

Braniborsko-Prusko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Braniborsko-Prusko
Brandenburg-Preußen
16181701 Pruské království 
Vlajka státu Státní znak
Vlajka státu
Vlajka
Státní znak
Znak
Geografie
Mapa
Braniborsko-Prusko na pozadí Svaté říše římské
Obyvatelstvo
Státní útvar
feudální monarchie, resp. personální unie dvou monarchií
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská (pouze Braniborsko)
Polské království Polská koruna (pouze Prusko do roku 1657)
Vznik
Zánik
1701 – vyhlášení Pruského království
Státní útvary a území
Předcházející
Braniborské markrabstvíBraniborské markrabství
Klévské vévodstvíKlévské vévodství
Markské hrabstvíMarkské hrabství
Ravensberské hrabstvíRavensberské hrabství
Pruské vévodstvíPruské vévodství
Pomořanské vévodstvíPomořanské vévodství
Mindeské biskupstvíMindeské biskupství
Halberstadtské biskupstvíHalberstadtské biskupství
Magdeburské arcibiskupstvíMagdeburské arcibiskupství
Lauenbursko-bütowská zeměLauenbursko-bütowská země
DraheimDraheim
Následující
Pruské královstvíPruské království

Braniborsko-Prusko (německy Brandenburg-Preußen) byl stát vzniklý roku 1618, když se Prusy vévodské dostaly pod kontrolu braniborského kurfiřta. Braniborské markrabství bylo na rozdíl od Prus vévodských součástí Svaté říše římské národa německého. Braniborsko-Prusko se 18. ledna 1701 přeměnilo v Pruské království, které se pak 18. ledna 1871 stalo spolkovou zemí nově založené Německé říše.

Anna, dcera vévody Albrechta Fridricha Hohenzollernského (vládl 15681618), se vdala za kurfiřta Jana Zikmunda Braniborského, který tak po smrti svého tchána roku 1618, získal nástupnické právo v Prusích vévodských, které byly v lenním poměru k polské koruně. Od té doby ovládal polské korunní léno Prusy vévodské braniborský kurfiřt. V lenním poměru k polské koruně zůstaly Prusy vévodské až do roku 1657.

Během vlády Jiřího Viléma (16191640) opakovaně procházela za třicetileté války hohenzollernskými zeměmi řada armád, přičemž je po většinu války okupovalo Švédsko. „Velký kurfiřt“ Fridrich Vilém (16401688) pak využil obtížné situace Polska vůči Švédsku v Severní válce a svého spojenectví s Ruskem během série Rusko-polských válek a dosáhl zrušení svých vazalských závazků. 19. září 1657 dosáhl Velavskou smlouvou zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno 3. května 1660 Olivským mírem i ostatními mocnostmi. V případě vymření Hohenzollernů však mohla polská koruna nadále využít svých starých práv.

18. ledna 1701 se pak jeho syn Fridrich III. prohlásil v Královci, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře, Králem v Prusku“ jako Fridrich I., a všechny vazby na Polsko byly odstraněny. První pruský král byl také poslední, který hovořil plynně polsky. Jeho následníci hovořili plynně francouzsky a německy. (dále viz Pruské království)