Přeskočit na obsah

Botswana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Botswanská republika
Republic of Botswana
Lefatshe la Botswana
vlajka Botswany
Vlajka
znak Botswany
Znak
Hymna
Fatshe leno la rona
Motto
Pula
(Déšť)
Geografie

Poloha Botswany
Poloha Botswany

Hlavní městoGaborone
Rozloha581 730 km² (47. na světě)
z toho 2,7 % vodní plochy
Nejvyšší bodMonalanong Hill (1492 m n. m.)
Časové pásmo+2
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 562 122[1] (143. na světě, 2025)
Hustota zalidnění4,4 obyv./km² (231. na světě)
HDI▲ 0,731 (střední) (111. na světě, 2023)
Jazykangličtina (úřední), setswanština (národní)[2]
Národnostní
složení
79% Tswanové
11% Kalangové
3% Sanové
Náboženství83 % křesťanství
7 % bez vyznání
4 % badimo[3]
Státní útvar
Státní zřízeníunitární parlamentní republika s prezidentem s výkonnými pravomocemi
Vznik30. září 1966 (nezávislost na Velké Británii)
PrezidentMokgweetsi Masisi
ViceprezidentSlumber Tsogwane
MěnaBotswanská pula (BWP)
HDP/obyv. (PPP)19 540[4] USD (83. na světě, 2026)
Giniho koeficient45,5 (2016)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1072 BWA BW
MPZRB
Telefonní předvolba+267
Národní TLD.bw
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Botswana, plným názvem Botswanská republika,[pozn. 1] je vnitrozemský stát v jižní Africe. Na jihu a jihovýchodě sousedí s Jihoafrickou republikou, na západě a severu s Namibií, na severu se Zambií a na severovýchodě se Zimbabwe. Povrch tvoří převážně náhorní plošina a přibližně tři čtvrtiny jejího území zaujímá poušť Kalahari. Podnebí je převážně polopouštní, s horkými léty. Dělí se na 10 distriktů, na ploše přibližně 582 000 km² žije 2,6 milionu obyvatel,[1] což z ní činí jednu z nejřidčeji osídlených zemí na světě. Hlavním a největším městem je Gaborone, mezi další významná sídla patří Francistown, Maun a Molepolole. Většinu obyvatel tvoří Tswanové, největšími menšinami jsou Kalangové a Sanové. Úředním jazykem je angličtina, nejrozšířenějším setswanština. Velká většina obyvatel se hlásí ke křesťanství, zatímco část populace vyznává badimo, tradiční africké náboženství.

Předkoloniální dějiny Botswany zahrnují osídlení oblasti lovci a sběrači ze skupiny Sanů, příchod bantusky mluvících národů a postupný vznik tswanských politických útvarů. V 19. století čelili jejich vládci rostoucímu tlaku evropských kolonistů a dalších afrických mocností. V roce 1885 vyhlásila Britská říše nad územím dnešní Botswany protektorát Bečuánsko, jehož správa zpočátku ponechávala značnou část místní moci tradičním náčelníkům. V průběhu 20. století se postupně rozvíjely instituce samosprávy a sílilo úsilí o nezávislost. Významnou osobností tohoto procesu se stal Seretse Khama, vůdce Botswanské demokratické strany, která zvítězila v prvních všeobecných volbách v roce 1965.

Dne 30. září 1966 získala země nezávislost a stala se republikou v rámci Společenství národů. Po získání nezávislosti se Botswana postupně zařadila mezi země s vyššími středními příjmy. K jejímu hospodářskému rozvoji zásadně přispěla těžba diamantů a budování státních institucí. Od nezávislosti až do roku 2024 zůstávala u moci Botswanská demokratická strana, jejíž dlouhodobou dominanci ukončilo vítězství opoziční koalice Umbrella for Democratic Change ve volbách v roce 2024.

Botswana je unitární parlamentní republikou s prezidentem, který je zároveň hlavou státu i hlavou vlády. Zákonodárnou moc vykonává jednokomorový parlament. Botswana patří mezi země s vyššími středními příjmy a její hospodářství je založeno především na těžbě nerostných surovin, zejména diamantů a mědi, dále na cestovním ruchu, zemědělství a službách. Významnou součástí cestovního ruchu jsou přírodní zajímavosti země, zejména delta Okavanga a národní park Chobe, které patří k významným útočištím africké fauny. Přes relativně vysoký příjem na obyvatele se země potýká s vysokou nezaměstnaností, chudobou, značnou příjmovou nerovností a závažnými dopady epidemie HIV/AIDS. V indexu lidského rozvoje zaujímá 111. místo. Botswana je členem Organizace spojených národů, Africké unie, Jihoafrické celní unie, Jihoafrického rozvojového společenství a Commonwealthu.

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Název Botswana znamená „země Tswanů“ a odkazuje na nejpočetnější etnickou skupinu v zemi.[5][6] Ústava Botswany vychází z představy jednotného tswan­ského státu.[7] Označení Batswana, původně používané pro příslušníky tswan­ského etnika, se postupně rozšířilo také na všechny občany Botswany. Označení Batswana se používá pro příslušníky tswanského etnika i pro občany Botswany bez ohledu na jejich etnický původ. V setswanštině je Batswana množné číslo označení Motswana, které označuje jednotlivého příslušníka tswanského etnika nebo občana Botswany.[8]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Botswany.

Raná historie

[editovat | editovat zdroj]

Současné území Botswany pokrývaly před deseti miliony let převážně lesy.[9]:s.10 V oblasti žil již ve starší době kamenné Homo erectus.[9]:s.14 Kamenné nástroje nalezené na území dnešní Botswany pocházejí z doby před dvěma miliony let.[10]:s.26[11] Hominini osídlovali oblast dnešní pouště Kalahari, do níž zasahuje i území Botswany, již před více než 186 000 lety.[11] Přibližně před 50 000 lety se začalo zmenšovat jezero Makgadikgadi.[9]:s.17 Přibližně před 30 000 až 40 000 lety žili v oblasti předkové pozdějších Khoikhoiů a Sanů, jejichž pohyb krajinou ovlivňovaly měnící se vodní a klimatické podmínky.[9]:s.18, 23 Skalní malby pocházejí přibližně z doby před 30 000 lety[10]:s.58 a okolí trvalých vodních zdrojů bylo ve velké míře osídleno již před 20 000 lety.[10]:s.xv

Přibližně před 2 000 lety, tedy kolem přelomu letopočtu, se v oblasti rozšířily chov skotu a ovcí, výroba keramiky a zemědělství.[9]:s.29–30 Pěstovalo se například proso, čirok a vigna čínská (Vigna unguiculata).[11] Před 1 500 až 2 000 lety začaly do oblasti pronikat populace hovořící bantuskými jazyky.[9]:s.22–24, 28 Kalangové přišli do oblasti přibližně kolem roku 200 a předkové Tswanů kolem roku 400. Tyto populace přinesly znalost zpracování železa a mědi a zakládaly trvalá sídla.[12]:s.27[11]

Tswanský muž a jeho manželka na počátku 19. století

Od 7. století se rozvíjel obchod, který propojoval území dnešní Botswany s dalšími částmi jižní Afriky a později také s obchodními trasami v oblasti Indického oceánu.[9]:s.54–55[11] Významnými regionálními mocenskými útvary byli Toutsweové, království Mapungubwe a později Velké Zimbabwe. Důležitou úlohu v jejich hospodářství hrály chov skotu a obchod se zlatem.[11][9]:s.56, 61, 77–78

Od 15. do 18. století se Tswanové a Kalangové stěhovali a vytvářeli nová politická společenství. Tswanská společnost se organizovala do útvarů označovaných jako merafe, což je množné číslo slova morafe. V jejich čele stáli náčelníci nazývaní dikgosi, což je množné číslo slova kgosi.[12]:s.28 Skot představoval významnou formu bohatství a důležitou součást hospodářství regionu.[13]:s.19

Období Difaqane na konci 18. a na počátku 19. století bylo spojeno s rozsáhlými konflikty a migrací obyvatelstva. Tyto procesy ovlivnily také osídlení území dnešní Botswany.[11][10]:s.28 Ve 40. letech 19. století již byla řada státních útvarů obnovena. Jejich záležitosti se projednávaly mimo jiné na tradičních shromážděních zvaných kgotla.[10]:s.28

Britská koloniální kresba „Booshuana village“, 1806

Evropský vliv začal sílit s příchodem misionářů v roce 1816; později následovali také britští obchodníci a cestovatelé.[12]:s.38 David Livingstone zde roku 1845 založil misijní stanici a postupně se šířilo křesťanství i evropský obchod.[10]:s.xvi Pokračovaly také konflikty s Búry.[14]:s.195 Objev nalezišť zlata v oblasti Tati Goldfields v roce 1868 vyvolal zlatou horečku a přispěl k rozvoji města Francistown, které se stalo významným těžebním a železničním centrem.[12]:s.38[10]:s.15, 29

V roce 1852 porazila koalice tswanovských náčelnických útvarů vedená Sechelem I. vpád afrikánských sil v bitvě u Dimawe.[15]:s.193 Po přibližně osmi letech občasných střetů a napětí uzavřely znepřátelené strany roku 1860 mírovou dohodu v Potchefstroomu.[15]:s.199–200 V roce 1884 odrazili příslušníci skupiny Batawana ze severní části dnešní Botswany pod velením náčelníka Moremiho II. útok vojsk Ndebelů v bitvě u Khutiyabasadi. Tato porážka přispěla k oslabení ndebelské moci v oblasti dnešního Zimbabwe a posílila postavení obyvatel regionu hovořících setswanštinou.[16]

Protektorát Bečuánsko

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Bečuánsko.

V roce 1885 vyhlásila Velká Británie nad územím Bečuánska protektorát, aby omezila německou a búrskou expanzi a zachovala strategické spojení mezi jižní a střední Afrikou.[12]:s.40[13]:s.23 Tswanští náčelníci britskou ochranu podporovali, protože se obávali německého osadnického kolonialismu, začlenění svého území do Jihoafrické republiky i plánů těžařského magnáta Cecila Rhodese.[17]:s.694[14]:s.197

Protektorát zahrnoval území spojená s jednotlivými tswanskými skupinami i pozemky britské koruny. Britská správa uznala osm tswanských skupin.[18]:s.30 Jejich náčelníci si zachovali značnou pravomoc, zatímco Británie vykonávala přímou správu jen v omezeném rozsahu, protože předpokládala, že protektorát bude začleněn do některé britské kolonie.[19]:s.115 Území zůstávalo hospodářsky závislé na Jihoafrické republice.[20]:s.162[14]:s.197

Zleva: Sebele I., Bathoen I. a Khama III.

V roce 1895 odcestovali náčelníci Khama III., Sebele I. a Bathoen I. do Velké Británie. Podařilo se jim přesvědčit britskou vládu, aby nepředala správu protektorátu Britské jihoafrické společnosti Cecila Rhodese.[12]:s.40–41[10]:s.xvii Jejich cesta se stala významným příkladem politické spolupráce tswanovských náčelníků.[18]:s.29

Protektorát těžce zasáhla epidemie moru skotu v 90. letech 19. století, při níž uhynulo velké množství domácího i volně žijícího skotu.[10]:s.xvii Britská správa zavedla daně z obydlí a hlavy obyvatelstva.[12]:s.43 V roce 1910 se protektorát stal součástí Jihoafrické celní unie.[10]:s.xvii V této době již mělo křesťanství mezi tswanskými skupinami významné postavení.[12]:s.38

Během první světové války sloužily stovky obyvatel Bečuánska v britských ozbrojených silách.[21]:s.32 Britské zásahy do správy území zesílily ve 30. letech 20. století, kdy se koloniální správa snažila rozvíjet chov skotu a současně omezovat pravomoci tradičních náčelníků.[18]:s.58[22]:s.108 Silné sucho na počátku desetiletí zahubilo značnou část místních stád.[12]:s.69

Umělecké dílo Leslieho Colea Chlapci z Bečuánska uklízejí zbraně za soumraku po bitvě, Syrakusy, Sicílie, 1944

Během druhé světové války narukovalo přibližně 11 000 mužů z Bečuánska. Většina z nich sloužila v jednotce African Auxiliary Pioneer Corps britské armády.[21]:s.35, 50 Válka přinesla nedostatek zboží, růst cen, vyšší daně a hospodářské problémy.[21]:s.123 Obyvatelé Bečuánska se významně podíleli na podpoře britského válečného úsilí.[21]:s.36–37 Po válce přispěly rozvoj vzdělávání, námezdní práce a vznik občanských organizací k vytvoření nové politické vrstvy, která začala stále výrazněji zpochybňovat tradiční moc náčelníků.[20]:s.165[23]:s.52

Významnou politickou krizi vyvolal případ Seretseho Khamy, dědice náčelnického úřadu u Ngwatů. Jeho sňatek s Britkou Ruth Williamsovou, která byla běloška, vyvolal značné kontroverze.[17]:s.696[18]:s.87 Pod tlakem Jihoafrické republiky a v kontextu rasové politiky apartheidu zakázala britská vláda v roce 1950 oběma manželům pobyt v protektorátu.[19]:s.115 Seretseho stoupenci proti rozhodnutí protestovali a v roce 1956 mu byl návrat nakonec umožněn.[23]:s.53[18]:s.90

Tato aféra přispěla k oslabení autority tradičních náčelníků a k posílení požadavků na zastupitelskou vládu.[18]:s.91–92 V roce 1960 vznikla Bečuánská lidová strana a roku 1962 Seretse Khama založil Bečuánskou demokratickou stranu (BDP).[18]:s.95[12]:s.74 Nové politické uspořádání omezilo pravomoci náčelníků, jejich zastoupení v tradiční radě Ntlo ya Dikgosi však zachovalo.[18]:s.98–99 V roce 1965 se hlavním městem stala Gaborone a protektorát získal samosprávu.[12]:s.74[19]:s.116 Ve všeobecných volbách zvítězila BDP a dne 30. září 1966 se Bečuánsko stalo nezávislou republikou Botswana. Jejím prvním prezidentem se stal Seretse Khama.[19]:s.116[14]:s.204

Nezávislost a současnost

[editovat | editovat zdroj]
Seretse Khama (vpravo) a Quett Masire (vlevo) při jednáních o nezávislosti v Londýně v roce 1965

Botswana získala nezávislost v roce 1966 a přijala parlamentní systém vlády vycházející z westminsterského systému. V zemi se rozvinula vícestranická demokracie. Prvním prezidentem byl Seretse Khama.[19]:s.116[14]:s.204 Tradiční náčelníci a instituce, jako je kgotla, byly zachovány, ale jejich činnost byla podřízena celostátnímu právnímu systému.[24]:s.36[13]:s.30, 54, 56[17]:s.695 V době získání nezávislosti patřila Botswana k nejchudším zemím světa. Měla nízkou míru gramotnosti, nedostatečnou infrastrukturu a hospodářství závislé především na chovu skotu a na hospodářských vztazích s Jihoafrickou republikou.[24]:s.31–32[20]:s.160[13]:s.55

Za vlády Seretseho Khamy stát investoval do výstavby silnic, škol a dalších veřejných služeb.[14]:s.219[13]:s.86 Objev diamantových nalezišť v roce 1967 zásadně změnil hospodářství země.[12]:s.110 Spolupráce se společností De Beers a vznik těžařského podniku Debswana umožnily vládě získávat značné příjmy z těžby diamantů. Botswana se následně zařadila mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky Afriky.[12]:s.212[23]:s.65

Po smrti Seretseho Khamy v roce 1980 převzal prezidentský úřad dosavadní viceprezident Quett Masire.[19]:s.117 Pokračoval v rozvojové politice svého předchůdce a usiloval o zachování důvěry veřejnosti ve státní instituce.[23]:s.182 V 80. letech začala sílit opozice vůči BDP a opoziční strany získávaly podporu v místních volbách.[25]:s.78 Botswanská národní fronta postupně rozšířila svou voličskou základnu mezi dělníky a dalšími skupinami obyvatel. Ve všeobecných volbách v roce 1984 se stala významnou opoziční silou.[25]:s.84[26]:s.712 Epidemie HIV/AIDS během jednoho desetiletí snížila střední délku života přibližně ze 67 na 50 let.[18]:s.265[20]:s.175

V roce 1998 se prezidentem stal Festus Mogae, který vystřídal Quetta Masireho.[27]:s.338 Pokračoval v hospodářském rozvoji a boj proti HIV/AIDS zařadil mezi hlavní priority vlády.[14]:s.225–226 V roce 1999 vznikl spor mezi Botswanou a Namibií o státní příslušnost ostrova Sedudu. Obě země si ostrov nárokovaly. Spor byl předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru, který rozhodl ve prospěch Botswany.[10]:s.xx–xxi V roce 2002 se příslušníci národa Sanů obrátili na soud kvůli svému vystěhování z Centrální rezervace Kalahari. V roce 2006 soud rozhodl, že jejich vystěhování bylo nezákonné a že mají právo se do rezervace vrátit.[10]:s.xxi

V dubnu 2008 nastoupil do prezidentského úřadu Ian Khama, syn prvního prezidenta Seretseho Khamy.[28]:s.306 Jeho způsob vládnutí byl spojován se čtyřmi zásadami označovanými jako „čtyři D“: demokracie, rozvoj, důstojnost a disciplína.[29]:s.196 Ian Khama soustředil značnou moc do rukou prezidenta.[14]:s.227–228

Světová finanční krize v letech 2007–2008 zasáhla také botswanské hospodářství, které zůstávalo závislé na těžbě diamantů.[29]:s.202 V roce 2009 představoval diamantový průmysl přibližně 39 % hrubého domácího produktu.[12]:s.110 Ve volbách v roce 2014 si BDP udržela většinu mandátů v parlamentu, poprvé však získala pouze relativní většinu hlasů.[26]:s.705 Ian Khama následně jmenoval viceprezidentem Mokgweetsiho Masisiho. Toto rozhodnutí vyvolalo kontroverze kvůli jeho menším politickým zkušenostem ve srovnání s dalšími možnými kandidáty.[28]:s.307[30]:s.33

Po všeobecných volbách v roce 2019 zůstal prezidentem Mokgweetsi Masisi. Změnil některé politiky předchozí vlády a prosazoval opatření proti korupci.[31][26]:s.716–717 Ve všeobecných volbách v roce 2024 zvítězila opoziční koalice Umbrella for Democratic Change. Její vítězství ukončilo 58 let vlády Botswanské demokratické strany a prezidentem se stal Duma Boko.[32] Vláda Duma Boka deklarovala záměr diverzifikovat hospodářství, mimo jiné prostřednictvím rozvoje solární energetiky a technologií. V roce 2025 vláda vyhlásila stav ohrožení veřejného zdraví kvůli nedostatku léků a zdravotnického materiálu.[33]

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Botswanská vlajka.

Botswanská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 2:3, uprostřed je černý pruh s bílým lemem. Poměr šířek pruhů je 9:1:4:1:9.[34]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Botswany.

Botswanský státní znak je tvořen stříbrným africkým štítem, na kterém jsou v horní části tři světle modrá, zuby se dotýkající ozubená kola (1 + 2), ve středu jsou tři světle modrá, vlnitá břevna a v dolní části štítu je hnědá volská hlava. Heraldicky vlevo je štít obklopen zeleným stonkem čiroku (sorghum vulgare) s třemi listy a hnědým květenstvím a bílými obilkami, vpravo pak bílým sloním klem. Štítonoši jsou dvě zebry (Equus quagga chapmani), stojící na, pod štítem umístěné, dvakrát přeložené, světle modré, červeně podšité stuze s černým nápisem PULA.[35]

Podrobnější informace naleznete v článku Botswanská hymna.

Botswanská hymna je píseň Fatshe leno la rona (v setswanštině), anglicky Blessed Be This Noble Land. Text i hudbu složil Gilbert Kgalemang Tumedisco Motsete.

Topografická mapa Botswany

Botswana je vnitrozemská země v jižní Africe. Na jihu a jihovýchodě sousedí s Jihoafrickou republikou (délka hranice 1 969 km), na západě a severu s Namibií (1 544 km), na severu se Zambií (pouze asi 150 metrů) a na severovýchodě se Zimbabwe (834 km).[36] Země má přibližně čtyřuhelníkový tvar, od severu k jihu měří asi 1 000 km, od západu k východu asi 970 km.[37] S rozlohou 581 730 km² je Botswana 22. největším státem Afriky.[37] Země leží přibližně mezi 17° a 27° jižní šířky a 20° a 30° východní délky.

Bouřky nad pouští Kalahari

Krajina je převážně rovinatá, většinu povrchu tvoří mírně zvlněná náhorní plošina s průměrnou nadmořskou výškou kolem 1 000 m. Převážnou část Botswany pokrývá poušť Kalahari, rozsáhlá suchá oblast. Na severozápadě se nachází delta Okavanga, rozsáhlý systém vnitrozemských mokřadů, v němž se vody řeky Okavango rozptylují do bezodtoké Kalaharské pánve. Na severovýchodě leží rozsáhlé solné pánve Makgadikgadi, pozůstatky někdejšího rozsáhlého jezera. Nejvyšším bodem Botswany je Monalanong Hill, který podle přesného geodetického měření z roku 2025 dosahuje nadmořské výšky 1 492,12 m. O 1,87 m tak převyšuje druhý nejvyšší vrchol Otse Hill. Starší zdroje uváděly jako nejvyšší bod některý z těchto dvou kopců, protože rozdíl jejich výšek nebylo možné z dosavadních měření spolehlivě určit.[38] Podnebí je převážně polopouštní, s horkými léty, mírnějšími zimami a výrazným obdobím sucha.[39]

Geologická stavba a povrch

[editovat | editovat zdroj]

Území Botswany leží převážně v oblasti Kalaharské pánve, jejíž povrch pokrývají rozsáhlé vrstvy nezpevněných sedimentů, zejména písku, náležející ke Kalaharské skupině. Tyto sedimenty překrývají starší horninové podloží, které tvoří mimo jiné prastaré krystalické horniny Afrického štítu; na povrch vystupují především ve východní části země.[40] Dnešní krajinu utvářely dlouhodobé procesy zvětrávání, větrné činnosti a ukládání sedimentů, ale také tektonické pohyby. Na severovýchodě země se nachází pánev Makgadikgadi s rozsáhlými solnými pánvemi, které jsou pozůstatkem někdejšího jezera. Jeho rozloha a vodní režim se v minulosti měnily v závislosti na klimatických a hydrologických podmínkách. Tektonická aktivita se v oblasti projevila vznikem zlomů a souvisejících terénních stupňů; přesný vztah těchto struktur k vývoji pánve však zůstává předmětem odborného výzkumu.[41][42]

Srovnání červených a bílých skalních maleb v Tsodilu

Povrch země tvoří převážně písčité půdy, skalnatá návrší, travnaté oblasti a další typy krajiny. Ač je krajina převážně rovinatá, místy se vyskytují izolované kopce a skalnaté útvary; k významným patří Tsodilo, známé také archeologickými nálezy a skalním uměním. Z hlediska krajinného rázu lze území Botswany rozdělit do několika hlavních oblastí. Většinu země zaujímá Kalaharská pánev s rozsáhlými písčitými plochami a savanami. Východní část se vyznačuje tvrdšími půdami, místy vystupujícím skalnatým podložím a vyšší koncentrací obyvatelstva. Na severovýchodě leží pánev Makgadikgadi s rozsáhlými solnými pánvemi, zatímco severozápad země charakterizuje delta Okavanga a navazující mokřadní oblasti.

Kalahari je rozsáhlá suchá oblast, která zasahuje také do sousední Namibie a Jihoafrické republiky. V Botswaně ji charakterizují především písčité půdy, travnaté porosty, křoviny a místy také písečné duny. Přestože se Kalahari často označuje jako poušť, její značná část je porostlá vegetací. Nedostatek povrchové vody a suché podnebí omezují možnosti zemědělství a přispívají k řidšímu osídlení rozsáhlých oblastí vnitrozemí.[43]

Východní a jihovýchodní část Botswany se vyznačuje četnějšími skalnatými výchozy a místy vystupujícím starším horninovým podložím. Díky příznivějším podmínkám pro zemědělství, dopravní dostupnosti a historickému vývoji se zde soustřeďuje většina obyvatelstva země.

Baobab v pánvi Makgadikgadi

Makgadikgadi je rozsáhlá soustava solných pánví v severovýchodní Botswaně, která vznikla vyschnutím někdejšího rozsáhlého vnitrozemského jezera. Jeho zánik souvisel s dlouhodobými klimatickými změnami a vývojem říční sítě. Solné pláně se po vydatných srážkách místy zaplavují a vytvářejí sezónní stanoviště pro vodní ptáky a další živočichy. Oblast patří k nejrozsáhlejším solným pánvím na světě.[44]

Na severozápadě Botswany se rozkládá delta Okavanga, rozsáhlá vnitrozemská říční delta, v níž se vody řeky Okavango rozptylují do pánve Kalahari, místo aby ústily do moře. Delta je tvořena sítí vodních ramen, lagun, ostrovů a sezónně zaplavovaných mokřadů a představuje významné útočiště mnoha druhů živočichů.[45]

Delta Okavanga

Botswana má kvůli suchému podnebí a vysokému výparu omezené zásoby povrchové vody. Většina jejího území leží v bezodtoké oblasti Kalaharské pánve, kde se voda z řek a mokřadů ztrácí především výparem a vsakem do půdy. Východní a jihovýchodní okraj země náleží k povodí řeky Limpopo, která ústí do Indického oceánu. Severovýchodní část země je prostřednictvím řek Kwando a Zambezi spojena s povodím Zambezi, jež rovněž ústí do Indického oceánu.[46]

Nejvýznamnějším vodním útvarem země je delta Okavanga na severozápadě. Řeka Okavango, která přivádí vodu z vysočin Angoly přes Namibii, se zde rozlévá do rozsáhlého systému vodních ramen, lagun, ostrovů a sezónně zaplavovaných travnatých ploch. Na rozdíl od většiny říčních delt neústí do moře, ale její vody se rozptylují v píscích Kalaharské pánve. Delta představuje jeden z nejvýznamnějších mokřadních ekosystémů Afriky a v roce 2014 byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.[45]

Na severu Botswany se nachází říční systém Kwando–Linyanti–Chobe, který tvoří součást povodí Zambezi. Řeka Kwando přitéká z Angoly a její vody napájejí rozsáhlé mokřady v oblasti Linyanti. Na východě tato oblast navazuje na řeku Chobe, která v části svého toku tvoří státní hranici mezi Botswanou a Namibií. Na severovýchodě země se rozkládají také solné pánve Makgadikgadi, pozůstatek někdejšího rozsáhlého jezera. Jejich části se po vydatných deštích zaplavují a poskytují sezónní stanoviště vodním ptákům.[45][47]

Zásobování obyvatelstva vodou závisí z velké části na podzemních vodách získávaných prostřednictvím vrtů a studní. Jejich vydatnost a kvalita se liší podle geologických podmínek. Nedostatek povrchové vody, vysoký výpar a značná proměnlivost srážek činí dostupnost vody jedním z hlavních přírodních problémů země.[48]

Köppenova klasifikace podnebí Botswany. Polopouštní podnebí oranžové, pouštní podnebí červeně

Podnebí Botswany je převážně polopouštní, s horkým létem, mírnější zimou a výrazným střídáním období dešťů a sucha. Jeho charakter ovlivňuje vnitrozemská poloha země, poměrně vysoká nadmořská výška a vzdálenost od hlavních zdrojů vlhkého vzduchu. Podle Köppenova klasifikace podnebí převažuje horké polopouštní podnebí (BSh), zatímco v nejsušších oblastech jihozápadu se vyskytuje horké pouštní podnebí (BWh). Množství srážek se výrazně liší podle oblasti: na severovýchodě může roční úhrn přesahovat 650 mm, zatímco v jihozápadních oblastech klesá pod 250 mm.[48]

Období dešťů trvá zpravidla od října nebo listopadu do března či dubna. Srážky přicházejí především ve formě místních přeháněk a bouřek a jejich prostorové i časové rozložení je velmi nepravidelné. Suché období připadá převážně na měsíce od května do září, kdy bývá srážek minimum. Na severu a severovýchodě země zpravidla prší více než na jihozápadě, který patří k nejsušším oblastem Botswany.[48]

Léta jsou horká a denní teploty mohou přesahovat 35 °C. V zimě bývají dny mírnější, avšak v noci teplota výrazně klesá a místy může dosáhnout bodu mrazu. Průměrné teploty jsou nejvyšší zpravidla v prosinci a lednu a nejnižší v červenci. Suché období bývá doprovázeno větrným a prašným počasím.[48]

Nepravidelnost srážek a vysoký výpar způsobují, že Botswana pravidelně čelí suchům, která ovlivňují zemědělství, zásobování vodou i přírodní ekosystémy. Změna klimatu může dále zvyšovat teploty a prohlubovat některé dopady nedostatku vody. Při vydatných srážkách nebo zvýšených průtocích řek se mohou vyskytovat také lokální povodně, zejména v okolí vodních toků a mokřadů na severu země.[48]

Flóra, fauna a ochrana přírody

[editovat | editovat zdroj]
Zebry v oblasti delty Okavanga

Rostlinstvo Botswany je přizpůsobeno převážně suchému podnebí a značným rozdílům v dostupnosti vody. Většinu území pokrývají savany, travnaté porosty a křovinaté formace. Lesní a řidší stromové porosty se vyskytují zejména na severu a severovýchodě země a podél vodních toků. Mezi hlavní vegetační oblasti patří písčité oblasti Kalahari (sandveld), východní oblasti s tvrdšími půdami (hardveld) a mokřadní oblast delty Okavanga.[49]

V písčitých oblastech Kalahari rostou zejména dřeviny odolné vůči suchu, například akácie Vachellia erioloba (dříve Acacia erioloba), Vachellia luederitzii a Terminalia sericea. Doprovázejí je trávy rodů Stipagrostis, Eragrostis a Aristida. Východní část země se vyznačuje druhově pestřejšími savanami a řídkými lesy s dřevinami rodů Combretum a Terminalia. Na severu a východě se vyskytují také porosty mopanu (Colophospermum mopane), který může růst jako keř i strom a poskytuje potravu a úkryt řadě druhů volně žijících živočichů.[50][51]

Na severovýchodě Botswany se vyskytují také sušší opadavé lesy, v nichž rostou například Baikiaea plurijuga a Pterocarpus angolensis. Podél řek a v okolí mokřadů se vytvářejí lužní lesy a další společenstva závislá na vyšší dostupnosti vody. Delta Okavanga se vyznačuje mozaikou sezónně zaplavovaných travnatých ploch, rákosin a ostrovních porostů. Na vlhkých stanovištích rostou například druhy rodů Phragmites, Panicum a Echinochloa; na některých ostrovech se vyskytují také dřeviny a palmy přizpůsobené mokřadním podmínkám.[52][53]

Sever Botswany se vyznačuje mimořádně bohatou faunou, zejména v oblasti delty Okavanga, mokřadů řeky Chobe a přilehlých savan. Vyskytují se zde například sloni afričtí, lev, gepard, pes hyenový, zebra stepní a četné druhy antilop. Mokřady poskytují stanoviště také mnoha druhům vodních ptáků, ryb, plazů a obojživelníků.[54][55]

Pštrosi dvouprstí v solné pánvi Makgadikgadi

Pro suché savany a polopouštní oblasti Kalahari jsou typické druhy přizpůsobené nedostatku vody a výrazným sezónním změnám dostupnosti potravy. Mezi býložravce zde patří například přímorožec jihoafrický, antilopa skákavá, pakůň žíhaný, bůvolec káma (Alcelaphus caama) a antilopa losí, zatímco mezi zdejší predátory patří lev, gepard štíhlý, levhart skvrnitý, hyena hnědá a šakal čabrakový. Z menších savců se vyskytují například surikata, pes ušatý a hyenka hřivnatá, který se živí především termity. Významnou oblastí pro tyto druhy je zejména národní park Střední Kalahari, kde se v období dešťů na travnatých pláních shromažďují stáda antilop a dalších kopytníků.[56][57]

K typickým ptákům otevřených suchých oblastí patří pštros dvouprstý, drop kori a hadilov písař. V mokřadech a na sezónně zaplavovaných solných pánvích se vyskytují také plameňáci a další vodní ptáci. Složení a početnost živočichů se výrazně mění podle ročního období a množství srážek. Po deštích se obnovují travní porosty a dočasné vodní plochy, které přitahují býložravce i jejich predátory.[58][59]

Mapa Botswany se zobrazenými národními parky

Významnou součástí ochrany přírody je soustava národních parků, přírodních rezervací a dalších chráněných území. K nejvýznamnějším patří Národní park Chobe, Národní park Makgadikgadi Pans, Národní park Nxai Pan, národní park Střední Kalahari (Central Kalahari Game Reserve; zaujímá přibližně 53 000 km², tedy skoro 10 % území státu), Moremi Game Reserve a Přeshraniční park Kgalagadi (Kgalagadi Transfrontier Park). Vedle těchto území se využívají také oblasti správy volně žijících živočichů (wildlife management areas), které podporují ochranu přírody i mimo národní parky a rezervace. Podle údajů botswanské vlády tvoří chráněná území a oblasti správy volně žijících živočichů dohromady přibližně 40 % rozlohy země. Tento údaj proto nelze bez dalšího vysvětlení vztahovat pouze na národní parky a přírodní rezervace.[60][61]

Delta Okavanga patří k nejvýznamnějším mokřadním ekosystémům Afriky. V roce 2014 byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO pro svou mimořádnou přírodní hodnotu a význam pro zachování ohrožených druhů. Její ekosystém závisí na vodě přiváděné z Angoly přes Namibii, a proto jej mohou ovlivnit nejen místní klimatické podmínky, ale také změny ve využívání vody v horní části povodí.[54]

Ochranu přírody komplikuje zejména sucho, degradace půdy, pytláctví, střety mezi člověkem a volně žijícími živočichy a konkurence mezi chovem hospodářských zvířat a ochranou přirozených stanovišť. Významným problémem je také fragmentace krajiny, mimo jiné v souvislosti s oplocením používaným při veterinární kontrole hospodářských zvířat. Takové bariéry mohou omezovat pohyb volně žijících druhů a jejich sezónní migrace. Dopady těchto faktorů se liší podle jednotlivých druhů a oblastí, a proto je třeba vývoj populací hodnotit na základě konkrétních monitorovacích údajů.[54]

Životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní environmentální problémy Botswany patří sucho, nedostatek vody, desertifikace, eroze půdy a degradace pastvin. Suché podnebí a značná proměnlivost srážek omezují možnosti zemědělství a zvyšují závislost obyvatelstva na podzemních vodách. Opakující se sucha ohrožují úrodu, chov hospodářských zvířat i volně žijící živočichy a zvyšují tlak na vodní zdroje, zejména v oblastech s intenzivním zemědělstvím a vyšší hustotou osídlení.[48]

Významným faktorem ovlivňujícím krajinu je pastva hospodářských zvířat. Při nadměrném zatížení pastvin může docházet k úbytku vegetace, zhutňování půdy a urychlení eroze. Rozsah těchto procesů závisí na místních podmínkách a způsobu hospodaření. Vztah mezi pastvou, dostupností vody a stavem ekosystémů delty Okavanga je složitý a nelze jej vysvětlovat pouze změnami počtu hospodářských zvířat.[48][54]

V období sucha se v savanách a travnatých porostech vyskytují požáry, které mohou vznikat v důsledku lidské činnosti i přírodních faktorů. Jejich ekologické důsledky závisí na intenzitě, rozsahu a četnosti požárů i na stavu vegetace. Oheň může měnit druhové složení rostlinných společenstev a ovlivňovat dostupnost potravy i úkrytů pro volně žijící živočichy.[48]

Významným dlouhodobým rizikem je změna klimatu. Rostoucí teploty a proměnlivost srážek mohou dále zvyšovat tlak na vodní zdroje, zemědělství a přírodní ekosystémy. K důležitým adaptačním opatřením proto patří efektivnější využívání vody, ochrana půdy, udržitelné hospodaření na pastvinách a zachování ekologických funkcí mokřadů a dalších přírodních stanovišť.[48]

Duma Boko, prezident Botswany

Botswana je unitární parlamentní republika s prezidentem s výkonnými pravomocemi s demokratickým politickým systémem založeným na ústavě. Prezident je hlavou státu i vlády a je volen Národním shromážděním na pětileté funkční období. Politický systém vychází z britského Westminsterského systému a zahrnuje také tradiční instituce tswanských komunit.[62] Od získání nezávislosti v roce 1966 až do roku 2024 byla země charakteristická dlouhodobou převahou jediné politické strany, Botswanské demokratické strany (BDP). Ve všeobecných volbách v říjnu 2024 však BDP poprvé ztratila moc a vládu převzala dosavadní opozice vedená koalicí Umbrella for Democratic Change (Deštník za demokratickou změnu, UDC).[63]

Prezident je hlavou státu i hlavou vlády a je volen Národním shromážděním na pětileté funkční období.[64] Prezident jmenuje viceprezidenta a členy vlády.[65] Prezidentský úřad disponuje značnými pravomocemi a možnosti parlamentní kontroly výkonné moci jsou podle odborné literatury omezené.[64][66]

Parlament Botswany tvoří prezident a Národní shromáždění, které je jedinou komorou parlamentu s hlavní zákonodárnou pravomocí. Vedle něj působí také Ntlo ya Dikgosi, poradní orgán zastupující tradiční autority a další skupiny obyvatelstva. Nejde o druhou komoru parlamentu v běžném smyslu tohoto označení.[67]

Botswanský parlament v Gaborone

Volby v Botswaně se konají každých pět let a dohlíží na ně Nezávislá volební komise (IEC).[68] V zemi funguje vícestranický systém, v němž ve volbách soutěží řada politických stran.[69] Od získání nezávislosti v roce 1966 až do všeobecných voleb v roce 2024 byla dominantní politickou stranou v Botswaně Botswanská demokratická strana (BDP), která po celé toto období sestavovala vládu a disponovala parlamentní většinou.[70][12]:s.74 Ve volbách v říjnu 2024 BDP poprvé prohrála a ztratila většinu v Národním shromáždění. Vítězem voleb se stala koalice Umbrella for Democratic Change, jejímž představitelem je Duma Boko, který následně nastoupil do prezidentského úřadu.[63] V politických stranách se často objevují vnitřní frakce a soupeřící skupiny někdy zakládají nové strany odštěpením od zavedených uskupení.[69] Od roku 2019 působí jako koalice opozičních stran Umbrella for Democratic Change.[71] Poslední všeobecné volby se konaly v roce 2024. Botswanská demokratická strana v nich poprvé v historii ztratila většinu, čímž skončila její 58 let trvající vláda. Prezidentem byl zvolen Duma Boko.[63]

Soudní systém v Botswaně kombinuje prvky římsko-nizozemského práva a zvykového práva.[72] Soudní moc je ústavně oddělena od výkonné a zákonodárné moci. Mezi hlavní soudní instituce patří Vrchní soud Botswany a Odvolací soud Botswany; vedle nich působí také soudy smírčích soudců a další soudy stanovené právním řádem.[73]

Vedle státní soudní soustavy působí také zvykové soudy, které rozhodují záležitosti spadající do jejich pravomoci. Jejich činnost vychází z tradičních právních zvyklostí a v některých případech se na ní podílejí tradiční autority. Místní obyvatelé mohou tyto soudy upřednostňovat pro jejich dostupnost a relativní jednoduchost.[74] Magistrátní soudy projednávají řadu občanskoprávních, trestních a rodinněprávních záležitostí. Podle oficiálního přehledu působí na 27 místech v zemi.[75]

V Indexu demokracie za rok 2023, který sestavuje Economist Intelligence Unit, byla Botswana klasifikována jako „demokracie s nedostatky“. Ze 167 hodnocených států obsadila 33. místo a dosáhla druhého nejlepšího výsledku v Africe po ostrovním státě Mauricius.[76] Organizace Freedom House ve zprávě Freedom in the World 2026 označila Botswanu za svobodnou zemi a udělila jí 75 bodů ze 100. Upozornila však na omezenou nezávislost některých institucí na prezidentském úřadu, právní nátlak na novináře a diskriminaci některých skupin obyvatelstva.[77] Podle zprávy institutu V-Dem z roku 2026 se demokratický úpadek, který v Botswaně probíhal od roku 2021, po parlamentních volbách v roce 2024 obrátil a země se zařadila mezi státy, v nichž došlo k obnovení demokratického vývoje.[78]

Podle Indexu vnímání korupce organizace Transparency International za rok 2025 získala Botswana 58 bodů ze 100 a obsadila 41. místo ze 182 hodnocených zemí a území. V rámci Afriky dosáhly vyššího skóre pouze Seychely a Kapverdy; stejné skóre jako Botswana získala také Rwanda.[79]

Ozbrojené síly, zahraniční vztahy

[editovat | editovat zdroj]
Příslušníci botswanských obranných sil při nasazení v Mosambiku v červenci 2021 v rámci boje proti hrozbě terorismu.

V době získání nezávislosti Botswana neměla vlastní ozbrojené síly. Ty byly vytvořeny až v roce 1977, poté co rhodéská a jihoafrická armáda zaútočily na základny Zimbabwské africké lidové revoluční armády a organizace Umkhonto we Sizwe na území sousedních států.[80] Vznikly tak Botswanské obranné síly (BDF).[81] Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje obrannou radu. V roce 2019 Botswana podepsala Smlouvu o zákazu jaderných zbraní OSN.[82]

Po politických změnách v Jihoafrické republice a okolních zemích se činnost botswanských obranných sil stále více zaměřuje na prevenci pytláctví, přípravu na mimořádné události a podporu zahraničních mírových operací. Největším jednotlivým zahraničním přispěvatelem k rozvoji obranných sil byly Spojené státy americké, kde absolvovala výcvik značná část jejich důstojnického sboru.[83]

Podle světového indexu míru z roku 2026 byla Botswana 50. nejmírumilovnější zemí světa.[84] Botswana je členem Organizace spojených národů, Africké unie, Jihoafrické celní unie, Jihoafrického rozvojového společenství a Commonwealthu.

Lidská práva

[editovat | editovat zdroj]

Organizace Freedom House ve své zprávě Freedom in the World 2026 hodnotí Botswanu jako svobodnou zemi se skóre 75 bodů ze 100. Přesto upozorňuje na problémy se svobodou médií, zejména na právní nátlak vůči novinářům a omezující zákonná ustanovení. Diskriminaci čelí také příslušníci původního etnika Sanů, migranti, uprchlíci, příslušníci LGBT+ komunity a lidé se zdravotním postižením.[77] Jedním z dlouhodobě diskutovaných problémů politického systému Botswany je omezená institucionální kontrola výkonné moci. Odborná literatura upozorňuje, že silné postavení prezidenta může oslabovat kontrolní mechanismy a vytvářet prostor pro svévolné rozhodování.[66] Tyto výhrady je však třeba posuzovat také s ohledem na pozdější politický vývoj a změnu vlády po volbách v roce 2024.[77]

Organizace Transparency International pravidelně uznává Botswanu jako nejméně zkorumpovanou zemi v Africe[85] a často je popisována jako srovnatelná s liberálními demokraciemi západní Evropy.[86] Jedním z potenciálních problémů v oblasti lidských práv v Botswaně je nedostatek silných kontrolních mechanismů ve vládě, což prezidentovi umožňuje uplatňovat širokou volnost v politice a svévolně omezovat svobodu projevu.[66] Za ranou legitimitu vlády, která umožnila stabilitu v politice země, je považováno to, že se po získání nezávislosti Botswany pozornost soustředila spíše na projekty veřejných prací než na militarizaci.[87]

Pochopení lidských práv v Botswaně je formováno spíše kolektivistickými tradicemi, jako je filozofie „ubuntu“, než tradicemi individualistickými. Konfrontační přístupy k lidským právům, jako jsou protesty, stávky a veřejné odsouzení, jsou často vnímány jako necivilizované zahraniční výmysly. Aktivismus v Botswaně se místo toho zaměřuje hlavně na poskytování zboží a služeb těm, kteří to potřebují. V Botswaně jsou nevládní organizace zabývající se lidskými právy relativně vzácné. Mezi nejaktivnější patří Botswanská síť pro etiku, právo a HIV/AIDS, která klade důraz na boj proti HIV, ale zabývá se i dalšími oblastmi, jako jsou práva žen, dětí a LGBT osob.[88]

Muž z etnika Sanů

Sanové a další původní obyvatelé

[editovat | editovat zdroj]

Mnozí příslušníci původního etnika Sanů byli násilně přesídleni ze svých tradičních území do rezervací. Aby vláda dosáhla jejich odchodu, omezila jim přístup k vodním zdrojům na jejich půdě a za lov, který představoval jejich hlavní zdroj obživy, je vystavovala zatčení.[89] Jejich tradiční území se nacházejí uprostřed jedné z nejbohatších diamantových oblastí světa. Vláda oficiálně odmítá souvislost mezi přesídlováním a těžbou diamantů a tvrdí, že cílem je ochrana volně žijících živočichů a ekosystému, přestože Sanové na tomto území žili udržitelným způsobem po tisíciletí.[89] V rezervacích mají obtížný přístup k zaměstnání a rozšířeným problémem je alkoholismus.[89]

Správní členění

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Botswany.

Botswana se člení na deset správních distriktů.[90][91][92] Kromě toho existuje sedm městských distriktů, které zahrnují Gaborone, Francistown, Lobatse, Selebi-Phikwe, Orapa, Jwaneng a Sowa.[90][92] Území se dále člení na 22 poddistriktů.[93] Za správu každého distriktu odpovídá distriktní správa vedená komisařem.[94]

Správní distrikt Hlavní město Počet obyvatel (2022) Rozloha (km²) Hustota zalidnění (obyv./km²)
Jižní distrikt Kanye 221 928 28 470 7,80
Jihovýchodní distrikt Ramotswa 111 440 1 780 62,61
Kweneng Molepolole 387 983 31 100 12,48
Kgatleng Mochudi 121 882 7 960 15,31
Centrální distrikt Serowe 652 085 147 730 4,41
Severovýchodní distrikt Masunga 69 352 5 120 13,55
Chobe Kasane 28 743 20 800 1,38
Severozápadní distrikt Maun 198 436 109 130 1,82
Ghanzi Ghanzi 56 555 117 910 0,48
Kgalagadi Tsabong 58 857 105 200 0,56
Celkem 1 907 261 575 200 3,32

Botswana patří mezi země s vyššími středními příjmy. Její hospodářství se tradičně opírá především o těžbu nerostných surovin, zejména diamantů a mědi, jejichž vývoz představuje významný zdroj příjmů státního rozpočtu i zahraničního obchodu. Důležitou úlohu mají také služby, cestovní ruch a veřejný sektor, zatímco zemědělství se kvůli suchému podnebí a nedostatku vody podílí na ekonomice jen malou měrou. Vysoká závislost na diamantovém průmyslu činí zemi zranitelnou vůči výkyvům světové poptávky a komplikuje dlouhodobé vytváření pracovních míst v jiných odvětvích.[95]

Po získání nezávislosti v roce 1966 zaznamenala Botswana mimořádně rychlý hospodářský růst, který podpořily zejména příjmy z těžby diamantů a investice do veřejné infrastruktury a služeb. Země se postupně zařadila mezi státy s vyššími středními příjmy. Dlouhodobým problémem zůstává omezená diverzifikace ekonomiky, vysoká nezaměstnanost, zejména mezi mladými lidmi, a výrazná příjmová nerovnost.[96]

Pokles světové poptávky po přírodních diamantech, konkurence syntetických kamenů a slabší poptávka na některých významných trzích přispěly k poklesu ekonomické aktivity v letech 2024 a 2025. Podle Světové banky se hrubý domácí produkt v roce 2024 snížil o 2,8 % a v roce 2025 o dalších 0,7 %. Pro rok 2026 Světová banka předpokládá obnovení růstu, podporované především oživením těžby diamantů, výrobou elektřiny a některými službami. Výhled však zůstává nejistý a mezi hlavní hospodářské priority patří rozvoj soukromého sektoru, zvýšení konkurenceschopnosti vývozu a rozšíření ekonomické základny mimo těžební průmysl.[97] V letech 2018-2020 činila míra nezaměstnanosti 20 %, v roce 2025 už 24 %; zatímco nezaměstnanost mladých lidí dosáhla v roce 2024 hodnoty 45 %.[98][99]

Mezi největší vývozní položky patří diamanty (66 % vývozu) a měď (20 %). Význam mají také elektrické kabely, uhličitany, skot a hovězí maso. Struktura vývozu se výrazně mění podle světových cen surovin a poptávky po diamantech. Největšími vývozními trhy jsou Indie (28 % vývozu), Čína (18 %) a dále Belgie, Jihoafrická republika a Spojené státy americké.[100]

Zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělská půda tvoří významnou část rozlohy Botswany (46 %), v drtivé většině jde o rozsáhlé pastviny využívané k pastevectví. Možnosti rostlinné výroby jsou omezené suchým podnebím, nepravidelnými srážkami a nedostatkem vodních zdrojů. Proto pouze 0,5 % území tvoří orná půda. Lesy zaujímají 28 % země.[101] Zemědělství se na tvorbě hrubého domácího produktu podílí méně než 2 %, země zůstává v řadě potravin zůstává závislá na dovozu.

Významnou součástí venkovského hospodářství je chov skotu, koz a ovcí.[102] Z rostlinných produktů se pěstují zejména čirok, kukuřice, luštěniny, zelenina, melouny a různé hlízy a kořeny. Rozsah produkce se mění podle srážek a dostupnosti vody. Zdaleka nejvýznamnější položkou zemědělského vývozu je hovězí maso a živý skot, jejichž produkce je spojena s tradičním pastevectvím. Rostlinná produkce tvoří jen velmi malý podíl vývozu. Sucho a proměnlivost srážek však představují dlouhodobé riziko pro rostlinnou i živočišnou výrobu.[103]

Průmysl a těžba

[editovat | editovat zdroj]
Jwaneng, největší diamantový důl v Botswaně

Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je těžba nerostných surovin, především diamantů. Významnou úlohu má společnost Debswana, společný podnik botswanské vlády a mezinárodní diamantové společnosti De Beers, v němž obě strany vlastní poloviční podíl. K nejvýznamnějším nalezištím patří doly Jwaneng a Orapa. Diamantový průmysl přinesl zemi značné příjmy, současně však vytvořil silnou závislost státního rozpočtu a vývozu na jediném odvětví.[96]

Pokles poptávky po přírodních diamantech v letech 2024 a 2025 vedl k omezení těžby a zhoršení hospodářských výsledků. Vedle diamantů se v zemi těží také měď, nikl, uhlí a další nerostné suroviny. Perspektivní jsou rovněž některé projekty zaměřené na uran, jejichž ekonomická realizace závisí na investicích, vývoji cen surovin a dalších podmínkách. Rozvoj zpracovatelského průmyslu a navazujících služeb patří mezi možnosti, jak zvýšit domácí přidanou hodnotu a omezit závislost na vývozu nezpracovaných surovin.[97]

Botswana má také zpracovatelský průmysl, který zahrnuje zejména potravinářství, textilní a oděvní výrobu, kožedělný průmysl, výrobu nábytku, kovových výrobků a stavebních materiálů. Významnou součástí potravinářství je zpracování masa, navazující na tradiční chov skotu. Vyrábějí se také nápoje, mlékárenské a pekárenské výrobky, čisticí prostředky a plastové obaly. Zpracovatelský průmysl je jedním z odvětví, jejichž rozvoj vláda podporuje v rámci snahy o diverzifikaci hospodářství a zvýšení domácí přidané hodnoty.[104][105]

Sektor služeb tvoří významnou část hospodářství Botswany. Patří k němu zejména velkoobchod a maloobchod, bankovnictví, pojišťovnictví, realitní služby, doprava, telekomunikace a veřejné služby. Důležitým centrem obchodu, finančnictví a podnikatelských služeb je hlavní město Gaborone. Ve finančním sektoru působí domácí i zahraniční banky, pojišťovny a penzijní fondy. Funguje zde také Botswanská burza cenných papírů, na níž se obchoduje s akciemi společností a dalšími finančními nástroji.[106][107]

Významnou úlohu má také velkoobchod a maloobchod, které zajišťují distribuci dováženého spotřebního zboží i domácí produkce. Vzhledem k vnitrozemské poloze země je důležitá silniční nákladní doprava a logistické služby propojující Botswanu s přístavy a trhy sousedních států, zejména Jihoafrické republiky. Ve službách jsou zaměstnáni také pracovníci veřejné správy, školství a zdravotnictví. Další významnou oblast představuje cestovní ruch, který je založen především na pozorování volně žijících zvířat a návštěvách chráněných přírodních území.[108]

Energetika

[editovat | editovat zdroj]

Výroba elektřiny v Botswaně se tradičně opírá především o uhlí, které se využívá v tepelných elektrárnách, zejména v komplexu Morupule. Technické problémy a omezená domácí výrobní kapacita v minulosti přispívaly k nutnosti dovážet elektřinu ze sousedních zemí. Energetická bezpečnost je proto jedním z důležitých předpokladů hospodářského rozvoje.[109]

Vzhledem k vysokému slunečnímu záření má značný potenciál solární energetika. Významným projektem je sluneční elektrárna Mmadinare o instalovaném výkonu 100 MWp, která zahájila plný komerční provoz v roce 2025. Jde o první velký projekt nezávislého výrobce elektřiny tohoto typu v zemi. Rozvoj obnovitelných zdrojů má pomoci pokrýt rostoucí spotřebu, snížit závislost na dovozu a posílit energetickou soběstačnost.[95] Ve druhém čtvrtletí 2026 vyrobily uhelné elektrárny přibližně 90 % elektřiny vyrobené v zemi a sluneční elektrárny 10 %.[110]

Cestovní ruch

[editovat | editovat zdroj]
Delta Okavanga patří k nejvýznamnějším turistickým oblastem Botswany

Cestovní ruch je významným zdrojem příjmů a pracovních míst, zejména v oblastech s rozsáhlými chráněnými územími. V roce 2024 zaznamenala Botswana přibližně 1,5 milionu příjezdů zahraničních návštěvníků. Podle botswanského účtu cestovního ruchu dosáhly výdaje návštěvníků v roce 2024 přibližně 1,5 miliardy amerických dolarů.[111][112]

Botswana se zaměřuje především na přírodně orientovaný cestovní ruch, který využívá chráněná území a organizované výpravy do přírody. Nabídka zahrnuje zejména safari, pozorování volně žijících zvířat, ubytování v přírodě a služby místních průvodců. Zahraniční návštěvníky přitahují především delta Okavanga, Národní park Chobe a národní park Střední Kalahari (Central Kalahari Game Reserve). Turistický ruch přináší příjmy také do odlehlých oblastí a přispívá k zaměstnanosti místních obyvatel.[111]

Doprava a infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]
Letoun Air Botswana typu Embraer E170

Botswana jako vnitrozemský stát je závislá na silničním a železničním propojení se sousedními zeměmi, zejména s Jihoafrickou republikou a Zimbabwe. Silniční síť má k roku 2024 celkovou délku přibližně 35 000 km, z toho 12 000 km tvořá zpevněné silnice a 23 000 km nezpevněné komunikace.[113]

Železniční síť má přibližně 900 km a funguje především ve východní části země. Používá kapský rozchod kolejí o šířce 1 067 mm. Železniční doprava slouží zejména k nákladní přepravě a k napojení na regionální dopravní síť. Provozuje ji státní společnost Botswana Railways.[113]

Letecká doprava má význam jak pro mezinárodní spojení, tak pro cestovní ruch. Národní leteckou společností je Air Botswana. Mezi důležitá letiště patří mezinárodní letiště Sir Seretse Khama v Gaborone, letiště v Maunu, které slouží jako hlavní vstupní bod pro návštěvníky delty Okavanga, a letiště v Kasane poblíž národního parku Chobe.[113]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1904120 776—    
1946296 310+2,16 %
1956309 175+0,43 %
1964549 510+7,45 %
1971596 994+1,19 %
1981941 027+4,66 %
19911 326 796+3,5 %
20011 680 863+2,39 %
20112 024 904+1,88 %
20222 359 609+1,4 %
20252 562 122+2,78 %
Central Statistics Office[114][115][116] a Světová banka[1]

Podle odhadu Světové banky měla Botswana v roce 2025 celkem 2 562 122 obyvatel.[1] Při sčítání lidu v roce 2022 bylo sečteno 2 359 609 obyvatel, z toho 48,8 % mužů a 51,2 % žen. Počet obyvatel se od roku 1964 zvýšil více než čtyřnásobně s průměrným ročním tempem růstu 2,6 %. Hustota zalidnění dosahovala v roce 2022 přibližně 4,1 obyvatele na km², což z Botswany činí jednu z nejřidčeji osídlených zemí na světě. Obyvatelstvo je poměrně mladé: lidé mladší 15 let tvořili při sčítání v roce 2022 celkem 32 % populace a medián věku činí přibližně 26 let. Ve městech a dalších městských sídlech žilo přibližně 67 % obyvatel.[117] Střední délka života při narození dosahovala v roce 2024 podle Světové banky přibližně 69 let[1] a úhrnná plodnost činila podle sčítání lidu z roku 2022 přibližně 2,9 dítěte na jednu ženu.[1][117][118]

Obyvatelstvo Botswany tvoří převážně bantské národy, zejména Tswanové. K dalším etnickým skupinám patří například Kalangové, Sanové, Kgalagadiové a Hererové. Nejpoužívanějším jazykem je setswanština, zatímco angličtina je úředním jazykem. Většinovým náboženstvím je křesťanství; část obyvatel vyznává tradiční africká náboženství označovaná jako badimo[3]

Etnické skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Většinu obyvatel Botswany tvoří Tswanové, kteří patří mezi bantské národy. Významnou menšinou jsou Kalangové, rovněž bantského původu. K dalším původním obyvatelům země patří Sanové, Kgalagadiové, Bayeové, Bambukushuové, Basubiové a Hererové. Vedle nich žijí v Botswaně také obyvatelé evropského a asijského původu, zejména příslušníci indické menšiny.[37]

Zobrazení mladé motswanské (tswanské) ženy od Emila Holuba (1881)

Indickou menšinu tvoří jak novodobí přistěhovalci, tak potomci Indů, kteří do země přišli z Mosambiku, Keni, Tanzanie, Mauricia a Jihoafrické republiky.[119] Od začátku 21. století se v důsledku zhoršujících se hospodářských podmínek v Zimbabwe zvýšil počet Zimbabwejců žijících v Botswaně na desítky tisíc.[120] Méně než 10 000 příslušníků etnika Sanů stále žije tradičním způsobem života založeným na lovu a sběru. Od poloviny 90. let 20. století se ústřední vláda Botswany snaží Sanům zabránit v setrvání na jejich tradičních územích a přesídlit je jinam. Důvodem může být skutečnost, že se tato území nacházejí v oblastech bohatých na diamanty.[121]

Úředním jazykem Botswany je angličtina, zatímco nejrozšířenějším jazykem je setswanština, používaná napříč celou zemí.[2] Setswanština patří mezi bantuské jazyky a využívá systém jmenných tříd, jejichž příslušnost se vyjadřuje mimo jiné předponami. Z názvů Botswana, Batswana, Motswana a Setswana je patrný rozdíl mezi označením země, jejího obyvatelstva, jednotlivce a jazyka.

Mezi další jazyky používané v Botswaně patří kalangština, kgalagadština, sarwaština, severní ndebelština, šonština, herero, mbukushu a !Xóõ. Jejich rozšíření se liší podle regionu a etnického složení obyvatelstva.[3]

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu z roku 2022 se ke křesťanství hlásilo 83,3 % obyvatel Botswany. K tradičním africkým náboženským představám označovaným jako badimo se hlásilo 4,3 % obyvatel, k islámu 0,5 % a k rastafariánství 0,2 %. Bez náboženského vyznání bylo 6,9 % obyvatel.[3]

V Botswaně působí především protestantské církve, mimo jiné anglikánská, metodistická a kongregacionalistická společenství. Zastoupeny jsou také luterské církve, Římskokatolická církev, evangelikální a letniční hnutí a africké nezávislé církve.[122]

Zdravotnictví

[editovat | editovat zdroj]
Nemocnice Scottish Livingstone Hospital ve vesnici Molepolole

Zdravotní péče v Botswaně je poskytována prostřednictvím veřejných i soukromých zdravotnických zařízení. Veřejný systém zahrnuje nemocnice, zdravotní střediska a menší zdravotnická zařízení, která zajišťují péči také obyvatelům venkovských a odlehlých oblastí. Přestože země vynakládá na zdravotnictví značné prostředky, přetrvávají problémy s dostupností některých služeb a s nedostatkem zdravotnického personálu.[123] Celkové výdaje na zdravotnictví dosáhly v roce 2023 přibližně 6,3 % HDP.[124] V roce 2024 připadalo v Botswaně přibližně 4,3 lékaře na 10 000 obyvatel, zatímco v Česku to bylo přibližně 43 lékaře na 10 000 obyvatel.[125][126] Naděje dožití při narození činila v roce 2024 přibližně 69 let. Podle údajů Světové zdravotnické organizace dosahovala v roce 2023 hodnoty 65,3 roku u mužů a 70,1 roku u žen.[1][124]

Naděje dožití ve vybraných zemích jižní Afriky v letech 1950–2019. Epidemie HIV/AIDS způsobila její pokles.

Významnou zdravotní zátěž představují vedle infekčních onemocnění také kardiovaskulární onemocnění, cukrovka a rakovina. Mezi hlavní příčiny úmrtí podle odhadů Světové zdravotní organizace patřily vedle infekce HIV a tuberkulózy také cévní mozková příhoda, infekce dolních cest dýchacích, ischemická choroba srdeční a cukrovka. Významným problémem je rovněž rakovina děložního čípku, která patří k nejčastějším nádorovým onemocněním u žen v zemi.[127][128]

Zvlášť závažným problémem zůstává HIV/AIDS. Podle odhadů programu UNAIDS žilo v Botswaně v roce 2024 přibližně 360 000 lidí s virem HIV. Země však dosáhla výrazného pokroku v prevenci přenosu viru z matky na dítě. V květnu 2025 získala jako první země s vysokou prevalencí HIV na světě od Světové zdravotnické organizace zlatou úroveň uznání za eliminaci přenosu HIV z matky na dítě jako problému veřejného zdraví.[129]

Školství

[editovat | editovat zdroj]
Centrální kampus Botswanské univerzity a univerzitní knihovna

Vzdělávací systém Botswany zahrnuje předškolní, primární, sekundární a terciární vzdělávání. Předškolní vzdělávání je omezené a jeho dostupnost se postupně rozšiřuje; přípravné třídy při veřejných školách obvykle navštěvují děti ve věku 4–5 let. Primární vzdělávání trvá sedm let a začíná přibližně v šesti letech. Navazující sekundární vzdělávání se dělí na nižší stupeň v délce tří let a vyšší stupeň v délce dvou let. Celá tato školní dráha tedy zahrnuje dvanáct let vzdělávání, bez započítání předškolní přípravy.[130][131]

Botswana usiluje o všeobecnou dostupnost desetiletého základního vzdělávání, které zahrnuje sedm let primární školy a tři roky nižší sekundární školy. Podle údajů UNESCO není v botswanském právu povinná školní docházka výslovně stanovena. Přístup ke vzdělávání a jeho financování se v minulosti lišily podle stupně školy a sociální situace rodiny.[132]

V roce 2024 měla Botswana čtyři veřejné univerzity: Botswanská univerzita, Botswana International University of Science and Technology (BIUST), Botswanská univerzita zemědělství a přírodních zdrojů (BUAN) a Botswana Open University (BOU). Mezi soukromé univerzity patřily Ba Isago University, Botho University a Limkokwing University of Creative Technology.[133] Největší z veřejných univerzit je Botswanská univerzita, na níž v roce 2024 studovalo téměř 20 000 studentů. BIUST v městě Palapye se specializuje na technické a přírodovědné obory, například strojní, chemické, geologické a důlní inženýrství, informatiku, matematiku a environmentální vědy.[134] BUAN se zaměřuje především na zemědělství a přírodní zdroje, zatímco BOU umožňuje studium distanční formou. V roce 2024 bylo v botswanských institucích terciárního vzdělávání zapsáno celkem přibližně 60 tisíc studentů, z toho 55 tisíc na vysokých školách a dalších institucích vyššího vzdělávání a asi 5 600 v odborném a profesním vzdělávání.[135]

Věda a technologie

[editovat | editovat zdroj]
Satelit BOTSAT-1

Botswana se snaží rozvíjet vědu, výzkum a inovace s cílem diverzifikovat hospodářství a posílit přechod ke znalostní ekonomice. Státní politika v této oblasti zahrnuje podporu výzkumných institucí, rozvoj digitálních technologií a využívání vědeckých poznatků v průmyslu, zemědělství a veřejných službách.[136]

Významným projektem kosmických technologií je družice BOTSAT-1, vyvinutá pod vedením Botswanské mezinárodní univerzity vědy a technologie (BIUST). Její data mají sloužit například k monitorování životního prostředí, zemědělství, ochrany přírody a územního plánování. Vláda se nyní zaměřuje také na komerční využití družicových dat a rozvoj dalších technologií, včetně bezpilotních letounů.[137][138]

V Globálním inovačním indexu se Botswana v roce 2025 umístila na 87. místě ze 139 hodnocených ekonomik. Index hodnotí mimo jiné výzkumné kapacity, infrastrukturu, podnikatelské prostředí a výsledky inovací.[139]

Největší města a sídla

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka uvádí deset nejlidnatějších měst a dalších sídel Botswany podle sčítání lidu z roku 2022.[140]

Pořadí Město Distrikt Obyvatelstvo 2022
1. Gaborone Jihovýchodní distrikt 246 325
2. Francistown Severovýchodní distrikt 103 417
3. Mogoditshane Kweneng 88 006
4. Maun Severozápadní distrikt 84 993
5. Molepolole Kweneng 74 674
6. Serowe Centrální distrikt 55 676
7. Tlokweng Jihovýchodní distrikt 55 508
8. Palapye Centrální distrikt 52 636
9. Mochudi Kgatleng 50 317
10. Mahalapye Centrální distrikt 48 431

Kultura Botswany vychází především z tradic místních etnických skupin, zejména Tswanů, a zároveň ji ovlivnily kontakty se sousedními zeměmi a britská koloniální minulost. Významnou součástí kulturního dědictví jsou ústní slovesnost, tradiční hudba, košíkářství a místní kuchyně. Pro tradiční společenský život Tswanů je důležitá také kgotla, veřejné shromáždění a místo, kde komunita projednává společné záležitosti. Tradiční kulturní projevy se dnes prolínají s moderní literaturou, hudbou a výtvarným uměním. Významnou roli ve veřejném životě hraje také sport, zejména fotbal a atletika.

Tradiční košík

Tradiční umění

[editovat | editovat zdroj]

Na severu Botswany je rozšířena tradiční výroba košíků z palmy duma Petersova (Hyphaene petersiana). Při jejich barvení se používají přírodní barviva. Košíky se vyrábějí v různých tvarech a velikostech: velké nádoby s víkem slouží ke skladování, otevřené koše k přenášení předmětů nebo k oddělování zrna od plev a menší ploché košíky k čištění rozdrceného obilí. Charakteristické jsou jejich propracované geometrické vzory, z nichž některé vycházejí z přírodních motivů.[141]

Skalní malby a rytiny patří k dokladům dávného osídlení jižní Afriky. Zobrazují mimo jiné zvířata, lidské postavy a výjevy spojené s lovem a rituály. Některá díla jsou připisována předkům dnešních Sanů, jejichž tradiční způsob života byl spojen s lovem a sběrem. Stáří jednotlivých lokalit se liší a jejich datování je předmětem archeologického výzkumu.[142]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Unity Dowová

Literární tradice Botswany zahrnuje ústně předávané příběhy, přísloví, hádanky a písně i moderní písemnou tvorbu v setswanštině a angličtině. K rozvoji moderní literatury přispěli autoři, kteří se zabývali společenskými změnami, národní identitou, nerovností a postavením žen.[143]

K nejznámějším spisovatelkám spojeným s Botswanou patří Bessie Headová (1937–1986), která se narodila v Jihoafrické republice a v roce 1964 se usadila v botswanské vesnici Serowe. Ve svých románech a povídkách se věnovala mezilidským vztahům, společenskému vyloučení a životu v botswanské společnosti. Mezi její známá díla patří romány When Rain Clouds Gather, Maru a A Question of Power.[144]

Další významnou autorkou je Unity Dowová, spisovatelka, právnička a lidskoprávní aktivistka, jejíž tvorba se zabývá mimo jiné postavením žen a spravedlností. Básník a spisovatel Barolong Seboni se věnuje poezii a botswanské kulturní identitě. K dalším autorům moderní botswanské prózy patří Andrew Sesinyi a Lauri Kubuitsile.[145]

Tomeletso Sereetsi

Hudba v Botswaně zahrnuje tradiční hudební projevy i moderní žánry. Tradiční hudba má často vokální podobu a bývá doprovázena tleskáním, rytmickými nástroji a hrou na strunné nástroje. K tradičním nástrojům patří například setinkane, malý nástroj podobný lamelofonu, a strunné nástroje segankure a segaba. Při některých slavnostních příležitostech se používá také píšťalka phala. Státní hymnou Botswany je píseň Fatshe leno la rona, jejíž text i hudbu složil Kgalemang Tumediso Motsete. Hymna byla přijata při vyhlášení nezávislosti země v roce 1966.[146][147]

Výtvarné umění

[editovat | editovat zdroj]

Současné výtvarné umění v Botswaně zahrnuje malířství, kresbu, grafiku, sochařství, fotografii a textilní tvorbu. Umělci ve svých dílech zpracovávají místní krajinu, přírodu, každodenní život i společenské proměny země. Vedle tradičních řemesel se rozvíjejí také moderní výtvarné techniky a experimentální formy umění.

Významnou institucí podporující současné výtvarné umění je Thapong Visual Arts Centre v Gaborone. Centrum pořádá výstavy a vzdělávací workshopy a podporuje rozvoj botswanských výtvarníků i spolupráci se zahraničními umělci.[148]

Architektura a tradiční stavitelství

[editovat | editovat zdroj]
Kgotla – místo tradičních veřejných shromáždění

Tradiční stavitelství v Botswaně se vyvíjelo v závislosti na místních přírodních podmínkách, dostupných materiálech a společenských zvyklostech jednotlivých komunit. Důležitým prvkem tradičního života Tswanů je kgotla, veřejné shromáždění a instituce místní správy, kde se projednávají záležitosti komunity, předávají informace a řeší některé spory. Označení kgotla se používá také pro místo, kde se tato shromáždění konají.[149]

Kgotla je součástí tradičních institucí, které i v současnosti působí v místní správě a řešení sporů. Její podoba se liší podle místa: může jít o otevřený prostor pro shromáždění nebo o upravené prostranství s krytým sezením. Tradiční veřejné prostory se proměňují v souvislosti s urbanizací a modernizací sídel.[150]

Bogobe a seswaa

Botswanská kuchyně má mnoho společného s kuchyněmi dalších zemí jižní Afriky, například Namibie a Jihoafrické republiky. Za jedno z tradičních národních jídel Botswany je považováno seswaa, pokrm z pomalu vařeného a následně rozmělněného masa, nejčastěji hovězího nebo kozího. Seswaa se často podává při slavnostních a společenských příležitostech. Oblíbeným způsobem konzervace masa je jeho sušení; sušené maso se označuje jako segwapa a může se připravovat z masa domácích i volně žijících zvířat.[151][152]

Mezi další tradiční pokrmy patří bogobe, kaše připravovaná z čirokové, kukuřičné nebo prosné mouky, a pokrmy z kukuřice, například samp. Oblíbené jsou také klobásy typu boerewors a smažené pečivo zvané magwinya. V některých oblastech se konzumují rovněž housenky motýla Gonimbrasia belina, známé jako červi mopane. Bogobe se může podávat samotné nebo v kombinaci s masem, zeleninou či kyselým mlékem. Pokrm ting se připravuje ze zkvašené čirokové nebo kukuřičné směsi. Tradičním kvašeným mléčným výrobkem je také madila, která se konzistencí a chutí podobá některým druhům jogurtu či zakysané smetany.[153]

Stadion Obeda Itaniho Chilumeho

Nejpopulárnějším sportem v Botswaně je fotbal. Mužská reprezentace se v letech 2012 a 2025 kvalifikovala na závěrečný turnaj Afrického poháru národů, v obou případech však nepostoupila ze základní skupiny.[154] Mezi další oblíbené sporty patří softball, kriket, tenis, ragby, badminton, házená, golf a atletika.

První olympijskou medaili pro Botswanu získal běžec Nijel Amos, který na olympijských hrách v Londýně v roce 2012 obsadil druhé místo v běhu na 800 metrů. V roce 2011 se Amantle Montsho stala mistryní světa v běhu na 400 metrů a získala první medaili Botswany z mistrovství světa v atletice. Mezi další významné botswanské atlety patří výškař Kabelo Kgosiemang, sprinteři Isaac Makwala a Baboloki Thebe a běžec Letsile Tebogo.

Tebogo se v roce 2022 stal juniorským světovým rekordmanem v běhu na 100 metrů časem 9,94 sekundy. Na olympijských hrách v Paříži dne 8. srpna 2024 zvítězil v běhu na 200 metrů časem 19,46 sekundy a získal první zlatou olympijskou medaili v historii Botswany. O den později pomohl mužské štafetě na 4 × 400 metrů ke stříbrné medaili v africkém rekordu 2:54,53.[155] Na konci roku 2024 byl vyhlášen mužským světovým atletem roku.[155]

V Botswaně se hraje také bridž. Botswanská bridžová federace byla založena v roce 1988 a podle údajů Světové bridžové federace má přibližně 350 členů.[156]

  1. ↑ anglicky Republic of Botswana, setswansky Lefatshe la Botswana

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Botswana na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 6 7 Botswana. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  2. 1 2 About Our Country [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2023. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 Botswana Population & Housing Census 2022 Analytical Report Volume 1 [online]. Statistics Botswana, 2025-08-08 [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  4. ↑ World Economic Outlook Database, October 2025: Edition (Botswana) [online]. International Monetary Fund, October 14, 2025. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ BOTSWANA definition and meaning | Collins English Dictionary. www.collinsdictionary.com [online]. 2026-10-01 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ MONAKA, Kemmonye Collete; CHEBANNE, Anderson Monthusi. Setswana and the Building of a Nation State. Anthropological Linguistics. 2019, roč. 61, čís. 1, s. 76. Dostupné online [cit. 2026-10-13]. ISSN 0003-5483.
  7. ↑ MONAKA, Kemmonye Collete; CHEBANNE, Anderson Monthusi. Setswana and the Building of a Nation State. Anthropological Linguistics. 2019, roč. 61, čís. 1, s. 75–93. Dostupné online [cit. 2026-10-12]. ISSN 0003-5483.
  8. ↑ MAITSEO BOLAANE. Batswana. [s.l.]: Rosen Pub. Group 74 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8239-2008-2. S. 10.
  9. 1 2 3 4 5 6 7 8 TLOU, Thomas; CAMPBELL, Alec C. History of Botswana. 2. vyd. Gaborone: Macmillan Botswana, 1997. Dostupné online. ISBN 99912-78-08-7.
  10. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 DENBOW, James R.; THEBE, Phenyo C. Culture and Customs of Botswana. Westport: Greenwood Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-313-33178-7.
  11. 1 2 3 4 5 6 7 KLEHM, Carla. Archaeology of Botswana [online]. Oxford University Press, 2021-06-28 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. doi:10.1093/acrefore/9780190277734.013.792.
  12. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 HILLBOM, Ellen; BOLT, Jutta. Botswana – A Modern Economic History: An African Diamond in the Rough. Cham: Palgrave Macmillan, 2018. ISBN 978-3-319-73144-5. doi:10.1007/978-3-319-73144-5.
  13. 1 2 3 4 5 LEITH, James Clark. Why Botswana Prospered. Montréal: McGill-Queen's University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7735-2821-5.
  14. 1 2 3 4 5 6 7 8 ROTBERG, Robert I. Overcoming the Oppressors: White and Black in Southern Africa. [s.l.]: Oxford University Press, 2023. ISBN 978-0-19-767423-9. Kapitola Botswana: Africa's Democratic Exception, s. 192–231.
  15. 1 2 RAMSAY, Jeff. The Batswana–Boer War of 1852–53: How the Batswana Achieved Victory. Botswana Notes and Records. 1991, roč. 23, s. 193–208. ISSN 0525-5090.
  16. ↑ RAMSAY, Jeff. The Guns of Khutiyabasadi (II). Mmegi [online]. 2017-05-06 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  17. 1 2 3 HJORT, Jonas. Pre-Colonial Culture, Post-Colonial Economic Success? The Tswana and the African Economic Miracle. The Economic History Review. 2009, roč. 63, čís. 3, s. 688–709. doi:10.1111/j.1468-0289.2009.00495.x.
  18. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 GULBRANDSEN, Ørnulf. The State and the Social: State Formation in Botswana and its Precolonial and Colonial Genealogies. [s.l.]: Berghahn Books, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-85745-298-6.
  19. 1 2 3 4 5 6 ROBINSON, James A.; PARSONS, Q. Neil. State Formation and Governance in Botswana. Journal of African Economies. 2006, roč. 15, čís. Supplement 1, s. 100–140. doi:10.1093/jae/ejk007.
  20. 1 2 3 4 MOLUTSI, Patrick. [s.l.]: Lynne Rienner Publishers, 2004. ISBN 978-1-6858-5732-5. doi:10.1515/9781685857325. Kapitola Botswana: The Path to Democracy and Development, s. 159–182.
  21. 1 2 3 4 JACKSON, Ashley. Botswana, 1939–1945: An African Country at War. [s.l.]: Clarendon Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-820764-1.
  22. ↑ BEAULIER, Scott A.; SUBRICK, J. Robert. The Political Foundations of Development: The Case of Botswana. Constitutional Political Economy. 2006, roč. 17, čís. 2, s. 103–115. doi:10.1007/s10602-006-0002-x.
  23. 1 2 3 4 SAMATAR, Abdi Ismail. An African Miracle: State and Class Leadership and Colonial Legacy in Botswana Development. [s.l.]: Heinemann, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-325-00068-8.
  24. 1 2 SEBUDUBUDU, David; BOTLHOMILWE, Mokganedi Zara. The Critical Role of Leadership in Botswana's Development: What Lessons?. Leadership. 2012, roč. 8, čís. 1, s. 29–45. doi:10.1177/1742715011426962.
  25. 1 2 HOLM, John D.; MOLUTSI, Patrick P. [s.l.]: Lynne Rienner Publishers, 1992. ISBN 978-1-55587-285-4. doi:10.1515/9781685853297. Kapitola State-Society Relations in Botswana: Beginning Liberalization, s. 75–95.
  26. 1 2 3 BROWN, Chris. Botswana Votes 2019: Two-Party Competition and the Khama Factor. Journal of Southern African Studies. 2020, roč. 46, čís. 4, s. 703–722. doi:10.1080/03057070.2020.1778901.
  27. ↑ NTUANE, Botsalo. President Festus Mogae: The Regent Who Became King. Botswana Notes and Records. 2018, roč. 50, s. 333–338. ISSN 0525-5090.
  28. 1 2 MAKGALA, Christian John; MALILA, Ikanyeng Stonto. Challenges of Constitutional Reform, Economic Transformation and Covid-19 in Botswana. Review of African Political Economy. 2022, roč. 49, čís. 172, s. 303–314. doi:10.1080/03056244.2022.2078559.
  29. 1 2 MOSIME, Sethunya Tshepho. Decolonization Deferred: Seretse Khama Ian Khama's Presidency and the Historical Deradicalization of 'Culture' as a Tool for Resistance in Botswana. Alternation: Interdisciplinary Journal for the Study of the Arts and Humanities in Southern Africa. 2020, roč. SP36, s. 188–209. doi:10.29086/2519-5476/2020/sp36a9.
  30. ↑ LAROCCO, Annette A.; MOGENDE, Emmanuel. Fall from Grace or Back Down to Earth? Conservation and Political Conflict in Africa's "Miracle" State. Environment and Planning E: Nature and Space. 2022, roč. 7, čís. 1, s. 22–49. doi:10.1177/25148486221101553.
  31. ↑ CHUTEL, Lynsey. Botswana Election Won by President, Despite Rift with Predecessor. The New York Times [online]. 2019-10-25 [cit. 2026-10-13].
  32. ↑ MUIA, Wycliffe; ZANE, Damian. Botswana election: BDP party loses power after nearly six decades to Duma Boko's UDC. BBC News [online]. 2024-11-01 [cit. 2026-10-13].
  33. ↑ Botswana declares public health emergency over medicine shortage. Al Jazeera [online]. 2025-08-26 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  34. ↑ Botswanská vlajka na Flags of the World
  35. ↑ Zpravodaj Vexilolog č. 92, srpen 2024
  36. ↑ Botswana [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-10-09]. Dostupné online.
  37. 1 2 3 Botswana. The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2026-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-18.
  38. ↑ GILBERTSON, Eric; SEGOBYE, Mooketsi; OUMA, Yashon; NKWAE, Boipuso. Determination of the National Highpoint of Botswana using GNSS [online]. arXiv, 2025-11-15 [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ Botswana. The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  40. ↑ KEY, R. M. The 1998 edition of the National Geological Map of Botswana. [s.l.]: [s.n.], 2000. doi:10.1016/S0899-5362(00)00030-0. S. 427–451.
  41. ↑ GAUDARÉ, Louis; DAUTEUIL, Olivier; JOLIVET, Marc. Geomorphology of the Makgadikgadi Basin (Botswana): Insight Into the Propagation of the East African Rift System. [s.l.]: [s.n.], 2024. doi:10.1029/2023TC007988.
  42. ↑ Dynamics of a Kalahari long-lived mega-lake system: hydromorphological and limnological changes in the Makgadikgadi Basin (Botswana) during the terminal 50 ka. University of Botswana Research Portal [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  43. ↑ Location. Botswana Tourism Organisation [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  44. ↑ Makgadikgadi Pans Landscape. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  45. 1 2 3 Okavango Delta. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  46. ↑ Botswana Climate Risk Country Profile [online]. World Bank Group [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  47. ↑ Botswana [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  48. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Botswana [online]. World Bank Group [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  49. ↑ Botswana – Country Profile [online]. Convention on Biological Diversity [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ 2. Country Profile. Food and Agriculture Organization of the United Nations [online]. FAO [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  51. ↑ TACHEBA, Gubungano; MOYO, Arabia. Review of range and pasture plants in Botswana. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
  52. ↑ The vegetation and wildlife habitats of the Savuti-Mababe-Linyanti ecosystem, northern Botswana. Koedoe [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  53. ↑ Review of range and pasture plants in Botswana. Food and Agriculture Organization of the United Nations [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  54. 1 2 3 4 Okavango Delta [online]. UNESCO World Heritage Centre [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  55. ↑ Central Kalahari Game Reserve. Botswana Tourism Organisation [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  56. ↑ Central Kalahari Game Reserve [online]. UNESCO World Heritage Centre [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ Kalahari Xeric Savanna [online]. One Earth [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  58. ↑ Central Kalahari Game Reserve [online]. Botswana Tourism Organisation [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  59. ↑ Kalahari Desert [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  60. ↑ About Our Country. Government of Botswana [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  61. ↑ Parks and Reserves. Botswana Tourism Organisation [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  62. ↑ SEBUDUBUDU, David; MARIPE, Bugalo; BOTLHOMILWE, Mokganedi Z.; MALILA, Ikanyeng S. The Mutation of Parliament into a "Registration Chamber": Executive Dominance over the Legislature in Botswana. The African Review: A Journal of African Politics, Development and International Affairs. 2013, roč. 40, čís. 2, s. 33–59. Dostupné online. ISSN 0856-0056. JSTOR 45341655.
  63. 1 2 3 Botswana election: Duma Boko – the politician who did the unthinkable. www.bbc.com [online]. BBC. Dostupné online. (anglicky)
  64. 1 2 BOTLHALE, Emmanuel; LOTSHWAO, Kebapetse. The Uneasy Relationship Between Parliament and the Executive in Botswana. Botswana Notes and Records. 2013, roč. 45, s. 39–51. Dostupné online. ISSN 0525-5090. JSTOR 90024373.
  65. ↑ BEAULIER, Scott A.; SUBRICK, J. Robert. The Political Foundations of Development: The Case of Botswana. Constitutional Political Economy. 2006-06, roč. 17, čís. 2, s. 103–115. Dostupné online [cit. 2026-10-13]. ISSN 1043-4062. doi:10.1007/s10602-006-0002-x. (anglicky)
  66. 1 2 3 MOGALAKWE, Monageng; NYAMNJOH, Francis. Botswana at 50: democratic deficit, elite corruption and poverty in the midst of plenty. Journal of Contemporary African Studies. 2017-01-02, roč. 35, čís. 1, s. 1–14. ISSN 0258-9001. doi:10.1080/02589001.2017.1286636.
  67. ↑ NORTON, Philip. How many bicameral legislatures are there?. The Journal of Legislative Studies. 2004-12-21, roč. 10, čís. 4, s. 1–9. Dostupné online. ISSN 1357-2334. doi:10.1080/1357233042000322436. S2CID 143950774.
  68. ↑ MOGALAKWE, Monageng. An assessment of Botswana's electoral management body to deliver fair elections. Journal of Contemporary African Studies. 2015-01-02, roč. 33, čís. 1, s. 105–120. Dostupné online. ISSN 0258-9001. doi:10.1080/02589001.2015.1021210. S2CID 154949350.
  69. 1 2 SEBUDUBUDU, David; BODILENYANE, Keratilwe; KWEREPE, Phana. The Politics of Opposition Electoral Coalitions and Alliances in Botswana. The African Review: A Journal of African Politics, Development and International Affairs. 2016, roč. 43, čís. 1, s. 1–26. Dostupné online. ISSN 0856-0056. JSTOR 45342124.
  70. ↑ SOMOLEKAE, Gloria. Political Parties in Botswana. [s.l.]: Electoral Institute for Sustainable Democracy in Africa, 2005-01-01. Dostupné online. S. 6.
  71. ↑ Botswana opposition groups unite to challenge ruling BDP. Reuters [online]. 2017-02-03. Dostupné online. (anglicky)
  72. ↑ Background of the Judiciary | Administration of Justice. Administration of Justice [online]. Vláda Botswany. Dostupné online.
  73. ↑ The Hierarchy of the Courts. www.gov.bw [online]. Vláda Botswany. Dostupné online.
  74. ↑ SHARMA, Keshav C. Role of local government in Botswana for effective service delivery: Challenges, prospects and lessons. Commonwealth Journal of Local Governance. 2020-08-23, čís. 7, s. 135–142. Dostupné online.
  75. ↑ About Magistrate Courts | Administration of Justice. www.justice.gov.bw [online]. Vláda Botswany. Dostupné online.
  76. ↑ Democracy Index 2023. www.eiu.com [online]. The Economist. Dostupné online. (anglicky)
  77. 1 2 3 Botswana: Freedom in the World 2026 Country Report. Freedom House [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  78. ↑ Democracy Report 2026: Unraveling the Democratic Era? [online]. V-Dem Institute. Dostupné online.
  79. ↑ Corruption Perceptions Index 2025. www.transparency.org [online]. Transparency International. Dostupné online. (anglicky)
  80. ↑ PARKS, Michael. S. Africa Raids 3 Nearby Nations : Attacks Rebel Bases in Capitals of Zimbabwe, Zambia and Botswana. Los Angeles Times [online]. 1986-05-20. Dostupné online.
  81. ↑ History of the BDF. www.gov.bw [online]. gov.bw, 2011-08-25. Dostupné online.
  82. ↑ Chapter XXVI: Disarmament – No. 9 Treaty on the Prohibition of Nuclear Weapons. treaties.un.org [online]. United Nations Treaty Collection, 2017-07-07. Dostupné online.
  83. ↑ U.S. ARMY AFRICA PUBLIC AFFAIRS; DANIEL, Tynisha; MARCH, Meredith; SAMPSON, Karen. Botswana Defence Force, U.S. Army Leaders Meet in Europe. www.africom.mil [online]. africom.mil, 2017-01-15. Dostupné online.
  84. ↑ 2026 Global Peace Index [online]. Institute for Economics & Peace [cit. 2026-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  85. ↑ MOOKETSANE, K.; BODILENYANE, K.; MOTSHEKGWA, B. Is decentralisation in Botswana a democratic fallacy?. African Journal of Public Affairs. 2017-01, roč. 9, čís. 5, s. 47–60. Dostupné online [cit. 2026-10-12]. doi:10.10520/EJC-6a061f80d.
  86. ↑ HILLBOM, Ellen; BOLT, Jutta. Botswana – A Modern Economic History. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-73143-8, ISBN 978-3-319-73144-5. doi:10.1007/978-3-319-73144-5. (anglicky)
  87. ↑ BEAULIER, Scott A.; SUBRICK, J. Robert. The Political Foundations of Development: The Case of Botswana. Constitutional Political Economy. 2006, roč. 17, čís. 2, s. 103–115. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2024. ISSN 1043-4062. doi:10.1007/s10602-006-0002-x. S2CID 59354401. (anglicky)
  88. ↑ KENYON, Kristi Heather. Viewing international concepts through local eyes: activist understandings of human rights in Botswana and South Africa. The International Journal of Human Rights. 2019-10-21, roč. 23, čís. 9, s. 1395–1421. Dostupné online [cit. 2026-10-12]. ISSN 1364-2987. doi:10.1080/13642987.2019.1607276. (anglicky)
  89. 1 2 3 Botswana bushmen: Modern life is destroying us. BBC News [online]. 2014-01-07. Dostupné online.
  90. 1 2 Local Authorities. www.gov.bw [online]. Government of Botswana. Dostupné online.
  91. ↑ Botswana Data Portal. botswana.opendataforafrica.org [online]. Statistics Botswana, 2022. Dostupné online.
  92. 1 2 Population and Housing Census 2022: Population of cities, towns, and villages [online]. Statistics Botswana, 2022. Dostupné online.
  93. ↑ MASOLOTATE, Bonang. Sub-districts upgrade costs over P60m [online]. Gaborone: Daily News, 2022-09-16 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  94. ↑ SHARMA, Keshav C. Role of local government in Botswana for effective service delivery: Challenges, prospects and lessons. Commonwealth Journal of Local Governance. 2010-11, čís. 7, s. 135–142. Dostupné online [cit. 2026-10-13]. doi:10.3316/informit.928945225837497.
  95. 1 2 Botswana [online]. Světová banka [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  96. 1 2 Botswana: 2025 Article IV Consultation—Press Release; Staff Report; and Statement by the Executive Director for Botswana [online]. Mezinárodní měnový fond, 2025-12-08 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  97. 1 2 Botswana Economic Update: Seizing the Moment: How Botswana Can Turn Crisis into Opportunity [online]. Světová banka [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  98. ↑ Unemployment, total (% of total labor force) (modeled ILO estimate) - Botswana [online]. World Bank, 2026-01-17 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  99. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  100. ↑ Botswana (BWA) Exports, Imports, and Trade Partners. The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  101. ↑ Botswana. World Bank Open Data [online]. World Bank [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  102. ↑ Botswana – Agricultural Sectors. International Trade Administration [online]. 2025-12-08 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  103. ↑ FAOSTAT. Organizace OSN pro výživu a zemědělství [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  104. ↑ Manufacturing [online]. Citizen Entrepreneurial Development Agency [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  105. ↑ Botswana – Market Opportunities [online]. International Trade Administration, 2025-12-08 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  106. ↑ Financial Stability Reports [online]. Bank of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  107. ↑ Companies [online]. Botswana Stock Exchange [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  108. ↑ Botswana Economic and Financial Statistics – December 2025 [online]. Bank of Botswana, 2026-01-30 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  109. ↑ Electricity Generation and Distribution Statistics, Second Quarter 2026. Statistics Botswana [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  110. ↑ ELECTRICITY GENERATION RISES BY 56.6 PERCENT IN SECOND QUARTER OF 2026 [online]. Gaborone: Statistics Botswana, 2026-09-29 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  111. 1 2 Tourism Statistics Annual Report 2024 [online]. Statistics Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  112. ↑ Botswana Tourism Satellite Account 2024 [online]. Government of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  113. 1 2 3 Transport and Infrastructure Statistics Report 2024 [online]. Statistics Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  114. ↑ History [online]. Central Statistics Office [cit. 2012-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2012. (anglicky)
  115. ↑ TABLE 1: 1971, 1981, 1991 and 2001 CENSUS DEMOGRAPHIC INDICATORS; BOTSWANA [online]. Gaborone: Central Statistics Office [cit. 2012-07-20]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2012. (anglicky)
  116. ↑ The Population of Towns, Villages and Associated Localities [online]. Gaborone: Statistics Botswana, June 2012 [cit. 2012-07-20]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 September 2015. (anglicky)
  117. 1 2 Population Distribution, Structure and Density in Botswana [online]. Statistics Botswana [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  118. ↑ Population and Housing Census 2022: Analytical Report, Volume 5. Statistics Botswana [online]. [cit. 2026-10-12]. Dostupné online.
  119. ↑ Botswana U-PENN Partnership [online]. S. 10. Dostupné online.
  120. ↑ Zimbabwe diaspora in Botswana commends GoZ engagement efforts, acknowledges IOM support. zimbabwe.iom.int [online]. IOM Zimbabwe. Dostupné online.
  121. ↑ African Bushmen Tour U.S. to Fund Fight for Land. National Geographic [online]. 2004-09-09. Dostupné online.
  122. ↑ Botswana [online]. U.S. Department of State [cit. 2026-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  123. ↑ Botswana Public Expenditure Review in Health [online]. Světová banka [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  124. 1 2 Botswana. WHO Regional Office for Africa [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  125. ↑ Health workforce statistics [online]. Světová zdravotnická organizace [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  126. ↑ Czechia: Practising Physicians per 100,000 Inhabitants. Apiar Data [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  127. ↑ Botswana [online]. Světová zdravotnická organizace [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  128. ↑ Botswana Public Expenditure Review in Health [online]. Světová banka [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  129. ↑ Botswana leads the way in eliminating mother-to-child transmission of HIV. WHO Regional Office for Africa [online]. 2025-05-27 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  130. ↑ Botswana. Education Profiles [online]. UNESCO [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  131. ↑ Ministry of Child Welfare and Basic Education. www.gov.bw [online]. Government of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  132. ↑ Botswana [online]. Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  133. ↑ Tertiary Education Statistics 2024 [online]. Statistics Botswana, 2026-01-15 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  134. ↑ Undergraduate Programmes. Botswana International University of Science and Technology [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  135. ↑ Tertiary Education Statistics 2024 [online]. Statistics Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  136. ↑ Ministry of Communications and Innovation. gov.bw [online]. Government of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  137. ↑ Statement: The Launch of First Botswana Satellite (BOTSAT-1). www.parliament.gov.bw [online]. Parliament of Botswana, 2025-04-03 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  138. ↑ 2026 MCI Committee of Supply [online]. Government of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  139. ↑ Botswana Ranking in the Global Innovation Index 2025. www.wipo.int [online]. Světová organizace duševního vlastnictví [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
  140. ↑ POPULATION OF CITIES, TOWNS AND VILLAGES [online]. Gaborone: Statistics Botswana., June 2022 [cit. 2022-07-22]. S. 3–37. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-09. (anglicky)
  141. ↑ Arts and Crafts [online]. Botswana Tourism Organisation [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  142. ↑ An Introduction to Bushman Rock Art [online]. Visionary Art Exhibition [cit. 2026-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-06-04.
  143. ↑ MOGAMI, Gaamangwe. The History and Future of Literature in Botswana: A Dialogue with Barolong Seboni. Africa in Dialogue [online]. 2016-09-30 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  144. ↑ DRIVER, Dorothy. Head, Bessie [online]. 2024-08-21 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. doi:10.1093/acrefore/9780190277734.013.478.
  145. ↑ The History and Future of Literature in Botswana: A Dialogue with Barolong Seboni. Africa in Dialogue [online]. 2016-09-30 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  146. ↑ MAKGALA, Christian John. Neil Parsons, National Coat of Arms, and Introduction of the Pula Currency in Botswana, 1975–1976. South African Historical Journal. 2014-07-03, roč. 66, čís. 3, s. 504–520. ISSN 0258-2473. doi:10.1080/02582473.2014.898081.
  147. ↑ Birth of nation [online]. Daily News [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  148. ↑ Our Profile [online]. Botswana Art Online [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  149. ↑ Using Tribal court (Kgotla) for consultation and decision-making [online]. Government of Botswana [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  150. ↑ Kgotla Tribe meeting place. Daily News [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  151. ↑ Beef as intangible cultural heritage in Botswana: a documentary review. Journal of Ethnic Foods [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  152. ↑ The Food of Botswana – Traditional Botswana Cuisine [online]. Botswana.co.za [cit. 2026-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-06.
  153. ↑ OHENHEN, Regina; IMARENEZOR, E. P. K.; KIHUHA, A. N. Microbiome of madila – a southern-african fermented milk product. International Journal of Basic and Applied Sciences. 2013, roč. 2, čís. 2, s. 170–175. Dostupné online [cit. 2026-10-13].
  154. ↑ Everything You Need to Know About the TotalEnergies CAF Africa Cup of Nations, Morocco 2025 [online]. Confédération Africaine de Football [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  155. 1 2 World Athlete of the Year Letsile Tebogo's 2024 – in numbers. World Athletics [online]. 2024-12-02 [cit. 2026-10-13]. Dostupné online.
  156. ↑ Botswana. World Bridge Federation [online]. [cit. 2026-10-13]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DENBOW, James R. Culture and customs of Botswana. Westport: Greenwood Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-313-33178-2. (anglicky) 
  • FIALA, Vlastimil; PROUZA, Jan; ZÁHOŘÍK, Jan. Politické stranictví v subsaharské Africe: Botswana, Malawi, Ghana, Etiopie a Eritrea. Olomouc: Iuridicum Olomoucense ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-87382-05-9. 
  • PIKNEROVÁ, Linda. Botswana. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-431-9. 
  • RANDALL, Will. Čas Botswany. Praha: Olympia, 2008. ISBN 978-80-7376-096-0. 
  • SILLERY, Anthony. Botswana : a short political history. Londýn: Methuen, 1974. ISBN 0-416-75650-6. (anglicky) 


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Botswana na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Botswana ve Wikislovníku
  • Oficiální stránky vlády Botswany (anglicky)
  • CIA. The World Factbook - Botswana [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-18. (anglicky) 
  • CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace: Botswana [online]. Businessinfo.cz. Dostupné online. 
  • Botswana [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  • Human rights in Botswana [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky)