Přeskočit na obsah

Amenhotep III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Amenhotep III.
Amenofis III.
Amenhotep III.
Amenhotep III.
Doba vlády1390–1353 př. n. l.[1]
Rodné jméno
<
M17Y5
N35
R4
X1 Q3
>

Amenhotep
Trůnní jméno
M23L2<
N5C10V30
>

Neb-Maat-Re
Jméno obou paní
S29Y5
N35
Y1
O4
Q3
G43Y1
Z2
S29W11
D21
V28D36
N17 N17

Se-men-chepu segerech-taui
Zlatý Hor
O29
D36
F23
V28A24S22
X1 X1
G21Z3

Aa-chepesch hui-setschtiu
ManželkyTeje
U33Z4M17M17

Giluchepa
k
y
r
g
yG41B1

Taduchepa (dcera krále Mitanni Tušratta)
Sitamun
zAtimn
n
PotomciThutmose([p 1], Amenhotep IV.,
dcery Satamun, Eset, Henuttaneb, Nebtah[2]
OtecThutmose IV.
MatkaMutemvia, dcera krále Artatama I.
X1G14G17P3
Narození1400 př. n. l.
Egypt
Úmrtí1353 př. n. l.
Malkata
HrobkaKV 22 v Údolí králů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amenhotep III. (jméno znamená Amon je spokojen) byl egyptský faraon 18. dynastie vládnoucí v letech 1390–1353 př. n. l.[1] Jeho otcem byl faraon Thutmose IV., matkou Mutenwiya, dcera krále Artatama I. Amenhotepovo trůnní jméno znělo Neb-maat-re (Pán pravdy je Re).

Hlava mumie Amenhotepa III.
Amenhotep III. a bůh Sobek
Zbytky chrámu Kom el-Hette, západní Theby
Mapa Mittani v období vlády Amenhotepa III.
Memnonovy kolosy – sedící Amenhotep III.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších faraonů 18. dynastie. Jeho 39letá vláda byla pro Egyptskou říši obdobím míru, i když se uskutečnilo několik menších vojenských výprav, většinou do okrajových oblastí říše, k upevnění bezpečnosti na hranicích, ale také zabezpečení odvádění tributů od vazalských území.[3] Z doby jeho vlády se v královských archivech v El Amarně našly dopisy, jež mu zaslali vazalští kanaánští králové. V nich se zmiňují o nebezpečí, které jim hrozí od národa označovaného akkadsky jako Chabiru, čímž jsou podle některých badatelů míněni Hebrejci.[4]

Od upevnění sjednoceného Egypta a expanze, zejména za vlády jeho děda Thutmose III., uplynulo přibližně 180 let stability říše a došlo také k značnému růstu ekonomické úrovně. Bylo to také období, kdy se podstatně rozšířily votivní stavby uznávaných bohů Amona, jeho manželky nebeské Mut, Ptaha a dalších.[5] Stabilitu říše udržovala i politická spojenecká dohoda s královstvím Mitanni, utvrzená vícečetnými sňatky s Amenhotepem III. (který byl synem Mutenwia dcery krále Atartama I.) s mitanskými princeznami, jeho pozdějšími dalšími manželkami byly, dcera krále Šuttarny Giluchepa a Taduchepa dcera krále Tušraty.

Za vlády Amenhotepa dosáhli moci a vlivu na vládu kněží Amonova kultu díky velkému pozemkovému vlastnictví tak, že to až ohrožovalo suverenitu faraona. Odezvou bylo posilování vlivu slunečního boha Atona a monoteistické pojetí státního náboženství. V tomto trendu pokračoval i jeho následník Amenhotep IV., který přijal jména Achn-aton a v duchu Slunečního kultu vybudoval nové hlavní město Achetaton v údolí Tel el-Amarna.
Amenhotep sám se ještě za svého života jmenoval bohem, patrně právem, protože době jeho panování se říkalo „vláda Slunce“. Byl jedním z nejbohatších faraonů starého Egypta.[2]

Faraon Amenhotep III. byl především velký stavitel. Jeho jedinečný a nikdy nepřekonaný zádušní chrám v západních Thébách byl mistrovským dílem své doby. Dnes z něho ale zbyly už jen dvě sochy sedícího Amenhotepa, tzv. Memnonovy kolosy, které podle pověsti ve starověku „zpívaly“ (při silném pouštním větru). Rozsáhlou stavební činnost vyvíjel hlavně v Karnaku, kde založil posvátné jezero. Nechal vybudovat velkolepé chrámy nejen v Egyptě, ale i v Núbii. Jako příklad můžeme uvést Elefantinu, Wádí es-Sebúu, Aníbu, Kavu nebo Sesebi. Na severu zkrášlil města Tell el-Bastu a Tell Atríb. V egyptské Héliopoli nechal postavit chrám zasvěcený Horovi, v Sakkáře zahájil práce na Serapeu,[6] v Thébách nechal vystavět Amon-Reův „jižní harém“ (takto se ve starověku nazýval chrámový komplex v Luxoru), kde umístil 600 soch bohyně Sachmety. Na druhém břehu Nilu si nechal postavit nádherný rezidenční palác a obrovský zádušní chrám.
Významnou soukromou osobou jeho doby byl vezír Amenhotep, syn Hapuův, dohlížitel všech královských prací, který pro Amenhotepa III. vybudoval řadu monumentů.

Amenhotepovy nemoci

[editovat | editovat zdroj]

Amenhotep se celý život potýkal s nemocí, jejíž příznaky jsou vidět i na obrazech z konce jeho života. Měl bolavé zuby, hnisající vředy a trpěl dnou. Amenhotep věnoval zvláštní úctu bohyni Sachmetě, lví bohyni války, která také vládla nemocem, a když se jí prokazovala zvláštní úcta, před nemocemi i chránila. Mitanský král Tušratta mu z Babylonu poslal sochu bohyně zdraví Ishtar, aby demonstroval přátelské vztahy.[2]
V rámci komplexního výzkumu dědičných znaků analýzou DNA, antropologických a endokrinálních charakteristik mumií členů 18. dynastie, byla prozkoumána i mumie Amenhotepa III., otce Achnatona a děda Tutanchámona. Dědičné posloupnosti rodu byly potvrzeny.[7][8][9] Endokrinologická analýzy prokázala dědičný defekt patologického přebytku a manifestace syndromu nadbytku aromatázy[10] s průvodními znaky gynekomastie a androgenního těla (podobné jak při terapii anabolickými steroidy).[11] Zmíněný syndrom se projevil u Amenhotepa III. a zejména pak u jeho syna Achnatona. Patrné to je v jeho zobrazování a zachovalých sochách, včetně doložených synergických projevů náboženských vizí.

Prvotně byla hrobka, označená KV22, objevena v roce 1799 při Napoleonově tažení do Egypta (1798–1801). Vyčištěna byla až Theodorem Davisem.[p 2] V roce 1915 se věnoval výzkumu KV22 H. Carter. Poslední výzkumy realizovala japonská expedice vykopávkami v jižním křídle paláce. Objevila zde několik předmětů. Předpokládané původní bohaté pohřební poklady byly již ve starověku vykradeny. Mumie faraona byla v 21.dynastii přemístěny do hrobky KV35.

  1. ↑ Prvorozený syn, předčasně zemřel ještě za života otce, nástupnictví přešlo na mladšího Amenhopise/Achnatona
  2. ↑ . Právník, Američan, který se v letech 1902–1914 věnoval hrobkám v Údolí králů, např. KV45 a KV36.
  1. 1 2 HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
  2. 1 2 3 BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
  3. ↑ Pharoah Otline [online]. 2005. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ DIVECKÝ, Jan. Izrael soudců a králů. Praha: P3K, 2006. ISBN 80-903584-4-6/80-903587-4-8. S. 18.
  5. ↑ Egyptští bohové a náboženství [online]. Janovský. Dostupné online.
  6. ↑ Sakkára – Serapeum [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2019-11-16]. Dostupné online.
  7. ↑ HAWASS, Zahi. The Search for Hatshepsut and the Discovery of her Mummy [online]. Washington: 2007. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ HAVASS, Zahi, Z.Yehia, I. Somaia at all. Ancestry and Pathology in King Tutankhamin’s Family. JAMA,. Únor 2010, roč. 303, čís. 7, s. 638–646. Dostupné online.
  9. ↑ BRAVERMAN, Irwin, D.B.Redfored,P.A.Mackowiak. Akhenaten and the Strange Physiques od Egypt’s 18th Dynasty. Anals of Internal Medicue. 2009, roč. 150, čís. 8, s. 556–560. Dostupné online.
  10. ↑ Poruchy pohlavní diferenciace a pohlavního zrání [online]. Wikyskripta, rev. 2017. Dostupné online.
  11. ↑ SHOZU, Makio, F.Maki. Understanding the pathological manifestations of aromatase excess syndrome: lessons for clinical diagnosis. Expert Review of Endocrinology & Metabolism. 2014, roč. 9, čís. 4, s. 397–409. Dostupné online.

* MATULA, Miloš; "Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce". Praha: Nakladatelství MM Production, 2010, ISBN 9788090455603

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Amenhotep III. na Wikimedia Commons
Předchůdce:
Thutmose IV.
Egyptský král
1390–1353 př. n. l.
Nástupce:
Amenhotep IV.